Geniální, ale… Churchillův mechanický krtek Nellie

Snaha o překonání „země nikoho“, granáty rozbitého a krví nasyceného pásu země mezi dvěma liniemi nepřátelských zákopů, vedla za první světové války k vývoji tanků. Kvůli zdokonalení protitankových děl a výstavbě opevněných linií v meziválečném období hrozilo, že se podobná patová situace zopakuje. To bylo pro Winstona Churchilla dostatečnou pobídkou, aby v listopadu 1939 oprášil svůj starý nápad z dob Velké války

Churchill uvažoval o stroji, který by se během noci dokázal „prokopat“ z vlastních postavení, zemí nikoho, k nepřátelským zákopům. Při pohybu těsně pod zemí by byl imunní proti nepřátelské palbě. Měl vyhloubit zákop zhruba 1.8 × 1,8 m, kterým by mohla nepozorovaně postupovat pěchota a rozvrátit nepřátelský týl. Předpokládaná rychlost hloubení měla být kolem 7 km/h, aby se do rána podařilo dosáhnout nepřátelských linií.

Konstrukcí vozidla byl pověřen výrobce obřích parních rypadel Ruston-Bucyrus z Lincolnu. První koncepce se podobala dnešním razicím štítům, ale „kulatý“ profil zákopu pěchotě nevyhovoval. Řešení s bagrovací lžicí a nakládkou „přes hlavu“, podobné důlním rypadlům bylo zamítnuto, protože odvážení vytěžené zeminy zdržovalo postup vpřed. Nakonec byla zvolena koncepce s pluhem a frézovacími bubny.

Nejprve byl postaven asi 1 m dlouhý funkční model, který byl kvůli přísnému utajení přepraven v mahagonové rakvi do budovy Admirality. Během ukázky pro Imperiální generální štáb v roce 1940 se model úspěšně prokopával směsí písku a jílu. Díky Churchillovu nátlaku se podařilo z rozpočtu vyčlenit prostředky na stavbu 240 strojů (!). Stavět se měly dvě verze. Původní „Private“ nebo „Infantry“ měla hloubit zákopy pro pěchotu, širší verze, označená „Officer“ měla vyhloubit zákop dost široký, aby jím projel tank. Na verzi „Officer“ mělo být upraveno 40 strojů z původní objednávky.

V dubnu 1940 byl projekt převeden pod nově vytvořené Oddělení pozemního vybavení námořnictva NLE (Naval Land Equipment) a dostal označení NLE Tractor, což vedlo k vytvoření zdrobněliny Nellie. NLE bylo oddělení tak tajné, že nebylo ani ve vojenském telefonním seznamu. Opatření při výrobě se podobaly praktikám kapitána Nema při stavbě ponorky Nautilus. Na výrobě se podílelo 350 firem, ale kromě Ruston-Bucyrus, která celou montáž zastřešovala, žádná netušila, co vlastně vyrábí a pro koho. Oficiální kódové označení stroje s cílem zamaskovat jeho skutečný účel bylo Cultivator No.6.

Po pádu Francie v červnu 1940 došlo k seškrtání objednávek na 25 úzkých + 5 širokých Nellie, protože bylo zřejmé, že celá koncepce je zastaralá. Prototyp Nellie byl dokončen v dubnu 1941 a následně prošel testy s následujícími výsledky: rychlost hloubení se pohybovala se od 680 do 1000 m za hodinu. Hmotnost vytěžené zeminy byla 8000 t/h, což odpovídalo výkonu 14 největších britských parních rypadel. Při případném nasazení bylo nutné pečlivě vybrat místo. Pokud byly v zemině kameny, docházelo k rychlému opotřebení nožů frézovacích bubnů.

Koncem roku 1942 bylo jasné, že podobné vozidlo je v moderní válce naprosto nepoužitelné. Na začátku roku 1943 byla myšlenka zcela opuštěna. Nakonec bylo dokončeno pět jednotek, které měly zůstat zachovány: “ … kdyby se pro ně našlo využití." V ženijních skladech přežily do dubna 1945, ale nakonec všech pět strojů bohužel skončilo pod plameny acetylenových hořáků.

Propracovaná konstrukce

Všechny Nellie byly „Infantry“ verze, navržené tak, aby dokázaly vyhloubit zákop široký 2,3 m a 1,5 m hluboký. Rychlost přesunu na povrchu byla 4,8 km/h. Celková hmotnost vozidla se pohybovala kolem 150 tun. Přední část tvořila 9,3 m dlouhá hloubící hlava, označovaná jako Nellie 1. Měla hmotnost kolem 30 tun a byla kyvně zavěšená na dvou čepech na předku pojezdové části, označované jako Nellie 2.

Pro převoz Nellie bylo potřeba pět konvojů vozidel. První převážel hloubící hlavu, rozebraný pluh a pomocný materiál, druhý vezl předním část Nellie 2, třetí převážel záď, čtvrtý vezl pásy, spojovací materiál a dvanáct 50t zdviháků. Poslední konvoj vezl palivo mazadla a muže 796. ženijní roty, kteří Nellie sestavovali. Montáž zabrala 24 hodin čistého času.

Hlavu tvořil pluh, seřezávající asi 75 cm zeminy. Zeminu rozhrnoval na obě strany hloubeného zákopu. Pod ním byly umístěné dva frézovací bubny. Vytěženou zeminu ukládaly pásové dopravníky po obou stranách zákopu. Tím došlo ke zvýšení celkové výšky „krytu“ na 2,1 m. Pokud bylo potřeba, bylo možné ukládat zeminu pod pásy, aby vozidlo mohlo ze zákopu vyjet. Ke zvedání a spouštění celé hlavy sloužil mohutný hydraulický válec.

Pojezdovou část Nellie 2 bylo možné při přepravě rozdělit na dvě části. Přední část, dlouhá 7,11 m vážila kolem 45 tun, zadní s délkou 8.65 m měla hmotnost 55 tun. Obě části byly spojené na každé straně přeplátováním třemi ocelovými deskami s více než stovkou šroubů. Kolem celé pojezdové části obíhaly pásy. Každý článek byl 61 cm široký a uprostřed měl hřeben pro zlepšení záběru. Jen samotné pásy měly hmotnost 17,5 tuny.

K pohonu měl původně sloužit motor Rolls Royce Merlin, ale ministerstvo letectví žádný neuvolnilo, protože je nutně potřebovalo pro stíhací letouny. Protože žádný podobně výkonný motor nebyl k dispozici, museli konstruktéři použít dva vidlicové vznětové dvanáctiválce Davy-Paxman s výkonem po 450 kW. Vnitřní prostor Nellie 2 byl úzký, takže motory musely být namontované za sebou, otočené spojkami od sebe. Zadní motor poháněl hnací kola, přední poháněl hloubící hlavu. V důsledku toho měla Nellie délku přes 23 m.

Vozidlo mělo trojčlennou osádku, tvořenou řidičem a dvěma pomocníky. Řidič seděl uprostřed trupu pod úzkou kupolí, přístupnou shora příklopem. Kupole poskytovala ochranu před střelbou z ručních zbraní. Oba pomocníci se mohli pohybovat uvnitř trupu a obsluhovat z obou stran motory. K nástupu sloužily dvoje boční dveře, které však šly otevřít, jen pokud bylo vozidlo na povrchu. Proto byl na stropě vozidla za zadním motorem ještě jeden nouzový únikový příklop.

Při jízdě po zemi sloužily k zatáčení směrové spojky jako u tanku. Pro zatáčení „pod zemí“ byly na zadní části Nellie dvě hydraulicky odklápěné klapky, které měly při zatáčení odtlačit záď požadovaným směrem. Nicméně „hloubit“ se dalo prakticky jen rovně, protože poloměr „zatáčky“ byl kolem 2 km.

Pokud se Vám článek líbil, využijte možnost sledovat autora, aby Vám neunikly žádné novinky.

Abyste nemuseli hledat další díly, připravili jsme pro Vás:

Kompletní, průběžně aktualizovaný, seznam dílů

+ anketa: Rozhodněte, co bude v další části …

Zdroje:

Newman, Bernard (17 March 1956). „Churchill's Forgotten Monster“. Hulton

Carr, Richard (2010). „The Nellie Project“. Paxman History Pages. Retrieved 4 November 2010.

Turner, John T (1988). ‚Nellie‘ The History of Churchill's Lincoln-Built Trenching Machine. Occasional Papers in Lincolnshire History and Archaeology