Článek
Anežka česká (1211-1282), řeholnice 13. století. Byla nejmladším tj. devátým dítětem českého krále Přemysla Otakara I. z jeho druhého manželství s Konstancií, dcerou uherského krále Bély III., když svou předcházející choť Adélu Míšenskou zapudil i s jejími čtyřmi dětmi.
Byla pokřtěna jménem Agnes, které je odvozeno z řeckého „hagné“, což znamená „čistá, ctnostná“.
Ve třech letech byla otcem zasnoubena se synem slezského knížete Jindřicha Bradatého, polskému vévodovi Boleslavovi a spolu se svou sestrou Annou poslána do kláštera cisterciaček do slezské Trebnice /Třebenice/. Po třech letech, kdy její ženich zemřel po úrazu při lovu, ze sňatku sešlo a Anežka byla poslána zpět domů. Další dva roky strávila v klášteře premonstrátek v Doksanech u Litoměřic.
V osmi letech byla opět zasnoubena, a to Jindřichu, synovi císaře Friedricha II. Proto byla poslána do Vídně ke dvoru rakouského vévody Leopolda II. Babenberského, kde si měla osvojit dvorské mravy. Po 6 letech byla opět poslána domů, neboť ze sňatku sešlo. Leopold sám nabídl Jindřichovi svou vlastní dceru Markétu Babenberskou a Jindřich od sňatku s Anežkou odstoupil. Friedrich II. pochopil, že spojením s Babenberky kyne synovi, a tedy štaufské dynastii, naděje na rakouské země. Zrušil tedy slovo dané Přemyslovi. Odmítnutí Anežky, která se vzápětí vrátila z rakouského dvora domů, to byl políček do tváře českého panovníka.
Poté se o Anežčinu ruku ucházeli anglický král Jindřich III. Plantagenet a později dokonce ovdovělý císař Friedrich II. Císařovu nabídku k sňatku r. 1231 odmítla, rozhodla se pro řeholní život, který důvěrně znala z dětství.
Po smrti svého otce Přemysla Otakara I. žila u svého o 6 roků mladšího bratra Václava I. v Praze, který k ní nesmírně přilnul. Václav jí daroval pozemky na břehu Vltavy na Starém Městě, kde r. 1231 zahájila z finančních zdrojů svého královského věna výstavbu kláštera minoritů nejenom mužské, ale i ženské řehole, který se stal nejstarším českým klášterem II. řádu sv. Františka severně od Alp. Postavila pro chudé špitál sv. Františka, první svého druhu v Čechách a dala základ řádu křížovníků. Křížovníci se starali o nemocné, přestárlé, chudé, handicapované. Anežku považujeme za zakladatelku první sociální sítě u nás.
Dne 11. června 1234 vstoupila 23letá Anežka spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera na Františku, za účasti královského páru, sedmi biskupů a plejády české aristokracie. Tento její čin vzbudil tehdy pozornost v celé Evropě, protože odmítla nejen nabízený sňatek s císařem, ale stala se vůbec první královskou dcerou, která vstoupila do chudého řádu sv. Kláry. Stala se abatyší kláštera a v této funkci setrvala až do své smrti r. 1282 ve věku 71 let.
Velkým příkladem se pro Anežku staly tři ženy, všechny později prohlášeny za svaté. Hedvika Slezská, manželka vévody Jindřicha I., která působila v cisterciáckém klášteře v Třebenici, sestřenice Alžběta Duryňská a Klára z Assisi, zakladatelka řádu klarisek. S Klárou celá léta vedla rozsáhlou korespondenci, přestože se nikdy nesetkaly.
Anežka si nadále podržela značný politický vliv, který jí umožnil dosáhnout urovnání ve sporu o český trůn mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. 40 let žila v klášteře jako strážný anděl národa. Byla moudrou rádkyní svému bratru Václavu I a tišila rozbroje a sváry.
Za blahoslavenou ji poprvé prohlásil papež Pius IX. roku 1874. Byla kanonizována dne 12. listopadu 1989 v bazilice sv. Petra v Římě za účasti více než 8 000 poutníků z Čech.
Její památka se slaví 2. března.
Zdroje: Jan Chlumský: Vzory křesťanského života ISBN 80-900280-6-3
P. Bělina J. Fidler O. Zahradníček: Osudové ženy ISBN 80-85768-11-9
M. Buben R. Kučera O.A. Kukla: Svatí spojují národy ISBN 80-85846-00-4
V. Remešová: Ikonografi a atributy svatých ISBN 80-7113-045-1
P. Hora-Hořejš. Toulky českou minulostí 2 ISBN 80-0111-1
