Článek
V Jindřichově Hradci, Telči a Českém Krumlově jsou dodnes na hradech obrazy znázorňující tuto legendu o rozdělení rodu, který měl ve znaku pětilistou růži.
Jméno města Český Krumlov je odvozeno od německého výrazu Krumme Aue, co znamená Křivý luh, je odvozen od krajiny, na níž se město rozkládá – to leží v esovitě zakřivených meandrech řeky Vltavy, na ostrohu ze tří stran obtékaném Vltavou a čtvrtou stranou spojené úzkým pruhem krajiny
r. 1302 získává hrad Jindřich z Rožmberka. Významnou osobností ve 14. století byl Petr z Rožmberka. Byl vychován v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. V Krumlově založil kostel sv. Víta, povolal klarisky a františkány do města. Za jeho vlády se rozšiřuje rožmberské panství, výrazná je jeho snaha přiblížit se lesku královského dvora. Dokonce se oženil s Violou Těšínskou, vdovou po zavražděném králi Václavu III. Jeho syn Jindřich padl r. 1346 v bitvě u Kresčaku, kde bojoval po boku Jana Lucemburského.
V 15. a 16. století patřili Rožmberkové k nejmocnějším rodům. Dva nejmocnější šlechtické rody, Rožmberkové a Perštejnové se svými statky vyrovnali všem královským městům dohromady. Rožmberkům patřilo 18 měst, 34 městeček, 750 vesnic s nejméně 12 tisíci poddanými. Největší slávy získal rod za Viléma, který zastával úřad nejvyššího purkrabího. Smrtí Viléma z Rožmberka začíná pád rodu.
Český Krumlov dosáhl největšího rozsahu právě za vlády zmíněného Viléma, kdy v tomto období získalo město renesanční tvář, která je dodnes zřetelná. Snad to je na tomto městě to nejpůsobivější. Vejdete-li do města jedinou původní dochovanou Budějovickou bránou, máte pocit, že jste se ocitli o několik století zpátky, v renesanční době.
Vilém z Rožmberka rozvíjel výrobu piva, financoval těžbu zlata a stříbra, zdroj bohatství hledal i v alchymii. Dlouho byl v naší zemi prvním mužem po panovníkovi. Vilém získal zkušenosti na dvoře Ferdinanda I. Habsburského. V šestnácti letech podniká cestu do Itálie, do Janova, kde je okouzlen renesanční kulturou a novým životním stylem.
Ve svých 22 letech uzavřel první sňatek s Kateřinou Brunšvickou, která po dvou letech při porodu umírá. Do druhého manželství vstoupil ve svých 26 letech se Žofií Braniborskou. I ona záhy umírá r. 1564. Jako 43 letý se žení potřetí s Annou Marií Rožmberskou z Badenu.
Od Filipa II., španělského krále získává řád zlatého rouna r. 1585, nejvyšší říšské vyznamenání pro katolické šlechtice.
Poslední čtvrté manželství uzavírá ve svých 52 letech s Polyxenou Rožmberskou z Pernštejna. Polyxena jako svatební dar dostává od své španělské matky Marii Manrique de Lara sošku Jezulátka, kterou r. 1628 po svém druhém sňatku daruje klášteru bosých karmelitánů na Malé Straně v Praze. Všechna Vilémova manželství zůstávají bezdětná. Jelikož Vilém umírá jako 57letý, bez potomků, zadlužený majetek přechází na bratra.
Petr Vok, o čtyři roky mladší než Vilém, přežil bratra o dvacet let. I k jeho zálibám patřily pitky, hostiny, lovy, milostná dobrodružství, rozhazování peněz. Vážně se také zabýval uměním. Řadu let se zdržoval u dvora císaře Ferdinanda I. i u jeho volnomyšlenkářského syna Maxmiliána II. A stejně jako jeho syn Rudolf II. Habsburský, dával Petr Vok přednost uměleckým a vědeckým zálibám. Byl ovlivněn luteránským duchem, který sebou přivezla do Čech první manželka bratra Viléma Kateřina Brunšvická a opustil rodovou katolickou víru. R.1562 podnikl kavalírskou cestu do Nizozemí a Anglie, kde byl přijat královnou Alžbětou I. Tato cesta velmi ovlivnila jeho politický a náboženský vývoj.
Ve svých jednačtyřiceti letech se oženil s Kateřinou z Ludanic, sirotkem, kterou sužovala duševní nemoc. Manželství zůstalo bezdětné.
R. 1611 řádili po Čechách tzv. pasovští a plenili ve středních a jižních Čechách, dokud jim nebude vyplacen žold. Jediný Petr Vok osvědčil velkorysost a sáhl do tajného rožmberského pokladu. 100 000 zlatých, ovšem neměl na hotovosti v minci pro vojsko. A tak z Třeboně na Prahu vyrazilo pod odzbrojeným doprovodem šestnáct vozů plných stříbra. Ani v Praze se nepodařilo poklad na raženou minci rozměnit. Část kovu musela měnit za hotové Kutná Hora. A tak byl Petr Vok jediný, kdo pasovské vyplatil, ačkoli věděl, že peníze mu nikdo nenahradí. Obětoval se jediný.
Petr Vok část dluhů dokázal splatit, hrad v Českém Krumlově prodal Rudolfu II. Habsburskému a přestěhoval se do Třeboně, kde umírá r. 1611 ve svých 72letech.
Zdroje: Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí 3 ISBN 80-85621-97-5
Špalíček turistických zajímavostí Česka ISBN 80-7011-892
