Článek
Později ovšem prožil mnoho těžkých let, než se stal nesporným mistrem impresionistické revoluce.
Claude Monet se narodil v r. 1840 v Paříži, dětství strávil v Le Havru, kde místní honorace od mladičkého kreslíře horlivě kupovala karikatury svých známých, ale i své vlastní.
Jeho životní dráhu záhy změnilo osudové setkání s malířem Eugènem Boudinem, který Moneta přesvědčil, aby maloval v plenéru a zachytil proměnlivou tvář přírody za různého počasí.
„Konečně se mi otevřely oči a já jsem porozuměl přírodě a zamiloval si ji.“ Byla to láska na celý život.
Claude chtěl studovat malířství. Proti vůli svého otce. Monet mohl studovat malířství jen díky své tetě, která slíbila pokrýt výdaje za studium.
V Akademii Suisse poznává Pissara. V kavárně Guerbois potkává Augusta Renoira, Alfreda Sisleyho a Édouarda Maneta.
V r. 1866 Monet triumfuje na Salónu dvěma obrazy: krajinomalbou a portrétem Camille, od té doby známým jako Dáma v zelených šatech. Camille je mladá modelka, se kterou žije. Rozhodne se jí představit rodině. Rodina odmítá se s modelkou setkat. Léonie Doncieuxová, známá jako Camille, byla Monetovou životní partnerkou v nejtěžších chvílích malířova života, v letech bídy a neúspěchu. Malířova rodina dělala všechno pro to, aby se tento svazek rozpadl. Monet se vzepřel nátlaku a oženil se. Camille byla nejen matkou dvou Monetových synů, ale také jeho oblíbenou modelkou. Pózovala k mnoha ženským postavám na jeho obraze. V r. 1867 pózuje se starším synem – Jeanem. Po narození druhého syna, krásná Camille umírá. Pochovali ji s jejím oblíbeným medailonkem, který ze zastavárny vykoupil na malířovu prosbu soucitný přítel. Monetovi umírali hlady.
Po smrti Camille Monet přestal malovat obrazy rodinného života.
„Víš určitě lépe než kdo jiný, jaké trápení musím vydržet. Jsem naprosto zničený, nevím, kam jít, jak si uspořádat život se dvěma dětmi. Je na mě opravdu žalostný pohled.“, píše Pissarrovi.
R. 1874 byla zorganizována první výstava u slavného fotografa Nadara. Kritici se vysmívají obrazům mladých malířů, mimo jiné i Monetově dílu Imprese: Východ slunce, které se stane určitým manifestem impresionismu. Titul obrazu /impression znamená pocit/ vymyslel „Monet spontánně a bude se po něm nazývat směr malířství. Článek Louise Leroye, jenž pohrdavě nazývá mladé malíře „impresionisty“, tedy malíři dojmů. Pojmenování je umělci přijato – právě tak si budou říkat.
Každá další výstava, a bude jich sedm, zvyšuje zájem veřejnosti o impresionisty a jejich zcela nový způsob malby.
Koncem r. 1876 pracuje Monet v Paříži na využití efektu mlhy v malířství. „Imprese“ výjevu z každodenního života. Maluje nádraží. Brzy dojde k názoru, že mu více než mlha vyhovuje pára a bílý dým lokomotiv. Monet se nezajímá o nádraží jako o místo, kde se lidé setkávají nebo odkud odjíždějí – fascinuje ho účinek světla proudícího skleněnou střechou na mraky páry a z ní se vynořující tvary lokomotiv a vozů, všímá si průzračnosti skla a „zamženého“ efektu chuchvalců stoupající páry.
Malíř sledoval slunce a stíny, chytal několika tahy štětce sluneční paprsek nebo plující oblak. Mluví o záměru „vyjádřit svůj dojem“.
„Jindy vzal do rukou příval padající na moře a hodil jej na plátno“. Guy de Maupassant
Ernest Hoschedé si u Moneta objednává 4 plátna. Monet se brzy stane blízkým přítelem podnikatelovy ženy. R. 1877 Hoschedé zbankrotoval a stěhuje se do Paříže, aby zachránil trosky majetku, jeho žena se šesti dětmi však zůstává s Monetem a jeho dvěma syny. Společný život malíře a ženy jeho mecenáše a dobrodince vyvolává pobouření a výsměch. Monet se s Alicí Hoschedéovou ožení až po smrti jejího muže o mnoho let později.
Známý obchodník s obrazy Durand-Ruel pravidelně kupuje Monetova plátna a malíř se pomalu stává slavným. R. 1889 další známý pařížský obchodník s obrazy, Georges Petit, organizuje velkou retrospektivní výstavu Monetových obrazů a soch Augusta Rodina. Oba velcí umělci se narodili ve stejný rok – 1840. Výstava je velmi úspěšná, návštěvníci se jen hrnou. Monet se stal známým a ceněným malířem. Brzy bude také slavný.
Maluje kupky sena, stejně jako Millet, Gauguin, Pissaro či van Gogh. Každý ale po svém. S Monetem přicházejí dva nové prvky: tematická série a způsob vnímání světla.
„Vytrvale pracuji na nové sérii, ale v této roční době se slunce mění velice rychle a já mu štětcem nestačím.“
Maluje nejprve pole pozlacená posledními paprsky končícího léta, stejná pole podzimní, červeně rudá, a ještě později pokrytá sněhem. Některým obrazům může denně věnovat sotva 15 minut, protože tak rychle se mění osvětlení, které ho zajímá. A vrací se k nim každý den ve stejnou dobu.
Kupky sena dokončuje Monet v ateliéru. Zpaměti dodává oranžové, modré a fialkově růžové tóny. 15 obrazů vzbudí na výstavě u Durand-Ruela všeobecné nadšení. Kupky sena i přes vysokou cenu jsou okamžitě prodány. Zvláště úspěšná jsou plátna malovaná při západu slunce.
Jednomu příznivci malířství z Rouenu se podařilo přesvědčit Moneta, aby namaloval místní katedrálu. Monet maluje portál, věž sv. Martina a věž Albane a soustředí se pouze na putování světla po kameni, nebe a země jakoby vůbec neexistovaly. Francouzský malíř Fautrier později prohlásil, že tato série radikálně změnila způsob myšlení v malířství u několika generací tvůrců.
Maluje sérii obrazů věnovaných několika námětům pozorovaným za různého osvětlení, v různých denních dobách. Vznikají Kupky sena, Topoly, Katedrály.
„Použít pro výzdobu salónu téma leknínů, jež by jednotlivě pokrývaly stěny a působily dojmem nekonečnosti bez hranic a horizontu.“ Tento malířův sen zůstával dlouho neuskutečněn.
Když ho r. 1914 jeho přítel Georges Clemenceau, který se záhy stal premiérem Francie, požádal, aby namaloval pár rozměrných pláten jezírka s lekníny a trvale je vystavil v prostorách, které sám vybere – protestoval, že je na to již moc starý. Nakonec se dal přemluvit a velká plátna s Lekníny namaloval. V malování motivů jezírka a zahrady i přes slábnoucí zrak pokračoval až do konce života.
Série Leknínů – k předání daru došlo r. 1922. V té době je již Monet slepý, má v obou očích zákal. V r. 1923 se lékaři rozhodují pro operaci a malíř se může vrátit k práci. Jeho druhá žena zemřela již r. 1911, a tak se o něj stará, obětavě a láskyplně, jeho nevlastní dcera Blanche, která je zároveň jeho snacha, neboť Blanche se r. 1897 provdala za Monetova staršího syna.
Monet miloval květiny. Všude kde bydlel, zakládal krásné zahrady. Na počátku 90. let začal budovat vodní zahradu v Giverny a ani netušil, že se stane jeho hlavním námětem pro zbývajících 25 let života. Do rybníka umístil lekníny, hlavně bílé, které proslaví svými obrazy, na břehu zasadil smuteční vrbu a rostliny dovezené z Japonska. Tehdy byl již velmi zámožný, zaměstnával 6 zahradníků a později vlastnil dva rolls-roysy.
Monet zemřel 5. prosince 1926, ve věku 86 let, když dovedl zásady plenérového impresionismu do dimenzí, které nikdo, včetně jeho samého, absolutně nemohl předvídat.
Zdroje:
E.H. Gomrich Příběh umění ISBN 80-204-0685-9
Velcí impresionisté ISBN 80-85785-49-8
Claude Monet ISSN 1212-8872
