Článek
Tato La Gran Contessa se narodila v r. 1046 v Lucce, odkud její předkové dlouho vládli Toskánsku ve jménu císaře. Jejího otce Bonifáce, hlavu mocného rodu z Canossy, jmenoval markrabětem toskánským děd Jindřicha IV. Byl zavražděn, když byla Matylda mladá dívka a jelikož její starší bratr již nežil, Matyldě připadlo vlastnictví rozsáhlých rodinných statků i toskánské markrabství.
Matylda, markraběnka toskánská provdaná za lotrinského vévodu Bohumíra (Gottfrieda) III. Hrbáče. Rozluku manželství způsobila rozdílná stanoviska politická. Její krátké a nešťastné manželství s ošklivým hrbáčem, dědicem francouzského vévodství, náhle skončilo, když byl manžel zavražděn. Matylda se vrátila do Itálie, kde proslula svou chrabrostí na lovech, oslnila brněním, které si oblékala, když přehlížela své oddíly, a servilností, s níž k ní na kolenou přistupovali její poddaní.
Bohumír Hrbáč byl věrným stoupencem císaře Jindřicha IV., zatímco Matylda stranila církvi. Podporovala reformy jednoho z největších papežů, Řehoře VII. V Matyldě měl papež oddaného přívržence.
Než byl zvolen papež Řehoř VII. r. 1073, vystřídala se na stolci sv. Petra řada papežů pochybné pověsti. Tento bystrý syn toskánského nádeníka, kterému se dostalo vzdělání v Římě, byl smělý a nekompromisní muž. Útočil na zlořády v církvi. Požadoval, aby církev měla právo rozhodovat o volbě papežů a investituře – volení biskupů, aby směl papež sesadit císaře. Bojoval za nezávislost římskokatolické církve na světské moci. Žádal od kněží mravní život a dodržování celibátu.
V té době, kdy se stal papežem Řehoř byl císařem Jindřich IV., vznětlivý a rtuťovitý 23letý mladík.
Spor mezi papežem a císařem vyvrcholil, když císař prohlásil papeže za sesazeného, „žádný papež, ale falešný mnich.“ Jindřich svolal do Wormsu shromáždění biskupů, aby vypověděli poslušnost Římu.
Řehoř na tuto provokaci odpověděl tím, že na císaře uvalil církevní klatbu. Tím císaře exkomunikoval, jeho poddané zprostil přísahy věrnosti. Zbavil císaře všech hodností.
Jindřich nebyl žádný hlupák, takže si uvědomoval, v jaké nebezpečné situaci se ocitl. Zalekl se, že zašel příliš daleko a rozhodl se dát najevo své podřízení. Za každou cenu si musí papeže udobřit a musí to udělat ihned, to mu bylo jasné. Tato okolnost císaře donutila r. 1077 se pokořit a putovat po způsobu kajícníků na Matyldin hrad Cannosu, kde markraběnka připravila osobní setkání a velkolepé smíření obou rozuzlených hodnostářů.
Uprostřed zimy překročil Alpy a spěchal do Canossy, kde pobýval papež u hraběnky Matyldy. Papež nechal císaře po tři mrazivé lednové dny od 25. do 28. ledna r. 1077 čekat za branami, než jej přijal a udělil mu rozhřešení – za podmínky, že odevzdá svou korunu do Řehořových rukou, a pokud by měl být znovu uveden na trůn, bude muset složit přísahu poslušnosti papežově vůli. Jen zdráhavě sejmul papež klatbu ze vznešeného kajícníka. Pak směl Jindřich vejít dál a jeho hříchy byly odpuštěny. Ale usmíření nemělo dlouhé trvání.
R. 1089 zprostředkoval Řehořův nástupce na papežském stolci Urban II. sňatek 43leté Matyldy se 17letým bavorským vévodou Welfem II. Ten později v druhém manželství založil panovnické rody Welfů v Německu a Este v Itálii. O tomto manželství, zejména pak průběhu svatební noci, roztrušovali stoupenci Jindřicha IV. jedovaté historky, jež s gustem zaznamenal i český kronikář Kosmas.
Na Matyldin popud se smířil r. 1074 i český kníže Vratislav II. s pražským biskupem a bratrem Jaromírem, mimo jiné i proto, že jejich matka Jitka ze Schweinfurtu byla Matyldinou příbuznou.
Matylda zemřela bezdětná a o její dědictví se rozpoutal téměř stoletý zápas mezi císařskou a papežskou stranou. Nakonec bylo dědictví připsáno církvi, jak si to Matylda přála.
„Cesta do Canossy“ se používá jako metafora pro ponižující prosbu o milost.
Zdroje: Christopher Hilbert: Florencie ISBN 80-7106-258-8
Hendrich Willem van Loon: Dějiny lidstva ISBN 80-7106-417-3
P. Bělina, J. Fidler, O.Zahradníček: Osudové ženy ISBN 80-85768-11-9
