Článek
Tak začíná kniha Mluví Černý jelen od Johna G. Neihardta. Neihardt v knize ústy Černého jelena převypravuje životní příběh svatého muže z kmene Sioux Oglala.
John G. Neihardt přijede v květnu 1931 k Černému jelenovi se svými dvěma dcerami. Černý jelen chce svoji vizi uchovat pro příští generace a lakotská kultura, tradice tak navždy zůstanou uchovány. Pokládá to za své poslání, za svoji povinnost. Aby mohl Černý jelen vyprávět svůj životní příběh, adoptuje Neihardta za svého syna, Lakotové přijímají i jeho dcery a dají všem indiánská jména. Enid pojmenovali Kráčí s posvátnou holí, Hildu Jitřní hvězda, Neihardt dostal od Černého jelena jméno Planoucí duha. Staří mužové, pamětníci, kteří se vyprávění Černého jelena zúčastnili, aby potvrdili pravdivost slov Černého jelena, si přáli, aby všichni tři byly od této chvíle členy rodiny Oglalů. A příběh může začít:
Černý jelen se narodil roku 1863 ještě v době, kdy se na prériích páslo takové množství bizonů, že by je nikdo nespočítal. Pak přišli lovci kožešin a všechny bizony pobili jen kvůli žlutému kovu, jak nazývá zlato.
Mluva Černého jelena je krásná, pravá indiánská. Indiáni nazývají zvířata čtyřnohé, ptáky okřídlení, měsíce jmenují podle toho, jaká úroda či událost k měsíci náleží. Květen je měsíc, kdy línají koně, srpen měsíc, kdy dozrávají plody střemchy, listopad měsíc padajícího listí.
Černý jelen v devíti letech onemocní, 12 dní je v bezvědomí a ve snu se mu zjeví šest starců, kteří vypadali starší než nejstarší člověk. Byli staří jako samy hory, jako hvězdy, vypráví Černý jelen adoptovanému synu Neihardtovi. Popisuje, že se celý třásl strachy, protože věděl, že to nejsou žádní staří muži, ale Síly světa. První byl Silou západu, druhý severu, třetí východu, čtvrtý jihu, pátý oblohy a šestý Silou země. Těmto Silám říká Dědečkové a věnuje jim svou knihu Mluví Černý jelen se slovy:
Vše dobré v této knize náleží šesti Dědečkům a velkým lidem mého národa. Černý jelen
Tato vize ho zavazuje, aby vykonával množství veřejných rituálů a léčitelských obřadů. Sám o sobě říká, že tato vize byla dána jemu, slabému člověku, který ji nedovedl využít. Vypráví o posvátném stromu, který měl vzkvétat v srdci národa, plný květů a ptáků, zatímco je strom suchý, mrtev.
Ve třinácti letech se zúčastní slavné bitvy u Little Big Hornu /25. června 1876 v Montaně v USA/, byl přítomen i u masakru u Wounded Knee /29. prosince 1890 USA, Jižní Dakota/. Vojáci za pěkného zimního dne, kdy svítilo slunce a bylo jasné počasí, stříleli do žen a dětí a když vojáci skončili se zabíjením, začalo hustě sněžit. Sníh přikryl všechny mrtvé ženy a děti. Proměnil místo v jeden veliký hrob pobitých žen, dětí a nemluvňat, které nikomu neublížily. Snažily se jen utéci, dodává Černý jelen.
Černý jelen se dostal r. 1887 s Wild West Show Buffalo Billa do Anglie, kde se zúčastnil oslav narozenin královny Viktorie, kterou nazývá babička Anglie. „Možná, kdyby byla naší Babičkou, bylo by to snad pro náš lid lepší,“ dodává.
Lakotský způsob života přes všechnu tragédii Indiánů aspoň zůstal uchován díky Černému jelenovi, který tradice a kulturu Neihardtovi vyprávěl a také díky spisovateli Neihardtovi, který slova Indiána sepsal.
Kniha je podle mého názoru čtivá až na tu vizi, ta mně přišla trochu únavná. Ale kdo má rád indiánskou tematiku, tak ať si ji klidně přečte.
Zdroje: John G. Neihardt Mluví Černý jelen
ISBN 978-80-7511-105-0
