Článek
Podruhé se stává sídelním místem Svaté říše římské národa německého. Poprvé učinil z Prahy císařskou rezidenci Karel IV.
Rudolf II. – jeho moudrostí byl zachován mír v říši, opovrhoval všedností a miloval vše neobyčejné a krásné. Během svého pobytu ve Španělsku u strýce Filipa II. v letech 1563-1571 se Rudolfovi dostalo kvalitního vzdělání a zde získal zájem o umění a okultní vědy. Rudolf byl vzdělaným, poučeným sběratelem, v jeho sbírce se nacházela díla Veronesova, Tintorettova, Carravaggiova a dalších. Hieronymus Bosch byl oblíbený malíř Filipa II. a Rudolf byl druhým nejvýznamnějším sběratelem tohoto záhadného malíře. Rudolf byl rovněž sběratelem Pietra Brueghela a jeho synů Pietra mladšího a Jana.
Sběratelství byla vášeň, kterou pravděpodobně zdědil po dědovi z otcovy strany Ferdinandu I. Se svým otcem Maxmiliánem II. sdílel vášeň pro umění, zájem o přírodní vědy. Po celý život dával Rudolf přednost studiu a kontemplaci před politikou. Pozorování a hloubání nad uměním byla jedna z jeho největších radostí. Mecenáš umění, mecenáš umělců a vědců. Nikde v Evropě umělci nepoužívali takovou úctu jako na dvoře Rudolfa II. Zde umělci v tolerantním a pozitivním prostředí tvořili svobodně. Plodnou půdou pro duchovní otevřenost byly okultní nauky jako alchymie, magie, astrologie: ty spojují vědu s umění a citem.
Díky Rudolfovi se Praha stala centrem umění, kultury a vědy. Zde se sešel okruh výjimečných osobností, kreativních, duchaplných a vzdělaných lidí. Do Prahy přicestoval Giordano Bruno a r. 1588 zde vydal dva spisy. Johannes Kepler působil v Praze 12 let /1600-1612/, první dva roky s Tychonem Brahem. Později Kepler pobýval v Karlově ulici a r. 1608 tu vypracoval první horoskop pro Albrechta z Valdštejna.
Brahe: Praha je vhodná pro má studia a je tu čilý styk národů. Císař mu nabídl několik zámků v okolí Prahy. Brahe si vybral Benátky nad Jizerou pro jejich polohu příznivou k pozorování hvězd. Začal zde budovat observatoř a alchymistickou dílnu. Z ní poslal císaři elixír proti moru. V Týnském chrámu se nachází náhrobek tohoto dánského hvězdáře. Je umístěn na pilíři na pravé straně chrámu. Na plastice je zřetelné, že Brahe používal protézu místo špičky nosu, o kterou přišel v souboji ještě ve své vlasti.
Hans von Aachen byl r. 1592 jmenován císařským dvorním malířem. Za své služby byl povýšen do šlechtického stavu. Pobýval v Jiřské ulici, kam za ním údajně docházel sám císař i na dobré víno.
Bartolomeus Spranger byl rovněž povýšen do šlechtického stavu Rudolfem II. Předtím pracoval i pro Maxmiliána II. a od r. 1581 působil jako dvorní malíř Rudolfa II. Rudolf trávil hodiny pozorujíc malíře a v konverzaci s ním v jeho domě na Malé Straně. Spranger před příjezdem do Prahy působil v Itálii, kde se stal dvorním malířem papeže Pia V.
Giuseppe Arcimboldo znám především svými portréty složených z nejrůznějších předmětů. Považován za předchůdce surrealismu a Pop Artu, obdivován Oskarem Kokoschkou a Salvadorem Dalím. Arcimboldo nacházel inspiraci v přírodě, portréty vytvořil z ovoce, zeleniny, též ze zvěřiny či různých předmětů, např. z knih, kdy otevřená kniha znázorňuje vlasy a hřbet knihy nos apod.
Tadeáš Hájek z Hájku působil nejprve na dvoře Maxmiliána II. a po jeho smrti i na dvoře Rudolfa II., kde zastával významné postavení. Spolu s Maxmiliánovým dvorním lékařem Mattiolim a nakladatelem Melantrichem přeložil do češtiny známý Mattioliho Herbář. Napsal též spis o pivě.
Philippe de Monte, vynikající skladatel a hudebník, stál v čele kapely císaře Rudolfa II., která patřila ve své době k nejčetnějším a nejproslulejším.
Když byl Rudolf II. zbaven císařské koruny, starý a nemocný, opuštěn všemi, pověst vypráví, že Prahu v zoufalství proklel. Praho, nevděčná Praho, já jsem tebe slavnou učinil, ale ty nyní vyháníš mne, dobrodince svého. Pomsta boží přijdiž na tě a prokletí připadniž na tě a na celou českou zemi.
Praha již nikdy více neposkytla přístřeší žádnému monarchovi, s výjimkou Ferdinanda V., který po svém odstoupení hrál klavírní dueta s mladým Bedřichem Smetanou.
Zdroje:
B. Vurm: Rudolf II. a jeho Praha ISBN 80-902083-1-2
A. M. Ripellino: Magická Praha ISBN 80-207-0524-4
