Článek
Kultivovaný a vzdělaný vladař. Ovládal sedm jazyků, včetně češtiny. Pobýval v Praze. Podepsal vestfálský mír, dovršil rekatolizaci v českých zemích. Zemřel ve 48 letech ve Vídni r. 1657, pochován v kapucínské hrobce.
Marie Anna Španělská - první milovaná choť o dva roky starší a spolupracovnice. Měli spolu pět dětí, dvě zemřely vzápětí. A zemřel i následník trůnu Ferdinand IV ve věku 21 let. Následníkem se stává mladší bratr Leopolda I. Svatba se konala r. 1631. Jedno z nejšťastnějších manželství v celém habsburském rodu.
Marie Anna si podržela následnická práva na španělský trůn, na rozdíl od své starší sestry Anny, která se provdala za francouzského krále Ludvíka XIII.
Anna po šestém porodu umírá i s dítětem. Umírá v Linci r. 1646 ve svých 39 letech. Ferdinandovi se zhroutil celý svět. Matce i dítěti dal vystrojit velkolepý pohřeb a jejich ostatky byly uloženy v sarkofágu do kapucínské hrobky. Společně s císařem truchlila celá Vídeň.
Marie Leopoldina Tyrolská (1632-1649)
Když vedl k oltáři ovdovělý Ferdinand III. Marii Leopoldinu, dívce bylo pouhých 16 let. Ferdinand byl o 24 roků starší. Ženich a nevěsta byli pokrevně příbuzní, protože jejich otcové, arcivévoda Leopold (V.) a císař Ferdinand II, byli bratři.
Nevěstin otec se svatby nedožil, zemřel po narození Marie Leopoldiny. Otec – arcivévoda Leopold (V.), z tyrolské větve Habsburků, a matka Claudia Medici byli velmi vzdělaný pár, který učinil z Tyrol, a především z Innsbrucku, středisko kultury. Toskánská princezna Claudia Medici zde vládla po smrti manžela jako regentka a zde prosazovala reformy.
Marie Leopoldina jako malá sledovala slavnostní a divadelní představení, která se v Innsbrucku konala. Byla přítomna i slavnostnímu otevření prvního kamenného divadla postaveného severně od Alp, v němž pak uváděli svá dramata nejslavnější básníci té doby. Již v dětství poznala, jak kultura obohacuje život.
Otec, kterého nepoznala, dal vydláždit ulice a udržovat je v čistotě, což mělo blahodárný vliv na zdravotní stav obyvatel. Totéž zamýšlela Marie Leopoldina zavést i ve Vídni, jakmile se stane císařovnou.
Narození syna Karla Josefa v srpnu roku 1649 Marie Leopoldina nepřežila. Dítě přežilo. Karel Josef byl už jako chlapec předurčen pro duchovní dráhu. Ve 13 letech se stal velmistrem řádu německých rytířů a pasovským biskupem, později zastával i úřad olomouckého biskupa. Marie Leopoldina, v době porodu teprve 17letá, byla pochována v kapucínské kryptě, kterou dal její manžel Ferdinand III. přestavět a rozšířit.
Eleonora Magdalena Gonzaga (1630-1686), třetí choť císaře Ferdinanda III, byla o dvacet let mladší. Měli spolu 4 děti.
Sňatek měl mimo jiné sloužit i k jednomu specifickému politickému účelu: zlepšit vztahy mezi Vídní a Mantovou, které se značně zhoršily během třicetileté války, kdy císařská vojska napáchala v Mantově obrovské škody.
Eleonora Magdalena byla mimořádně činorodá. Vyšívání a malování patřily k jejím největším zálibám. Byla inteligentní, vzdělaná. Přijímala diplomaty. Věnovala se hudbě. Měla svůj 51členný orchestr, který po nějakou dobu dirigoval slavný italský skladatel Antonio Draghi. Zakládala podle italského vzoru „akademie“, což bylo jako „kulturní centrum“, kde básníci, dramatici a skladatelé prezentovali svá díla a filozofové vedli učené rozpravy.
Eleonora Magdalena Gonzaga v italštině napsala řadu duchovních i světských pojednání. Zakládala kláštery, založila ve Vídeňském Novém Městě klášter karmelitánek. Eleonora si potrpěla i na dodržování tradičních zvyklostí, jako např. omývání nohou chudým na Zelený čtvrtek. Tato tradice se ostatně udržela až do panování císaře Františka Josefa I.
Svého muže přežila. Jako císařovna-vdova a korunovaná císařovna zaujímala na dvoře svého nevlastního syna Leopolda, jehož milovala jako vlastního, mimořádně čestné postavení. Leopold její lásku opětoval a své nevlastní matky si vážil pro její vzdělanost. Eleonora nadále pořádala kulturní akce a koncerty, organizovala divadelní představení.
Když r. 1686 zemřela, bylo k uctění její památky uspořádáno mimořádné rekviem nejen ve Vídni, ale i v Mantově.
Zdroje: Václav Oulík: Po stopách Habsburků ISBN 80-7190-348-5
Sigrid-Maria Grössingová: Habsburské císařovny ISBN 978-80-7617-243-2
