Článek
V obchodě byly například dva druhy mléka: modré a červené. Modré bylo polotučné a červené plnotučné. Hotovo.
V obchodě byly dva druhy taveného sýra: zelená třicítka a červená sedmdesátka. Hotovo.
Toaletní papíry byly dva: motaný a skládaný. Hotovo.
Na úžasnou štiplavou chuť jogurtu ve skle dodnes rád vzpomínám, jak jsem sundal hliníkové víčko a musel dlouhou lžičkou zajet až dospodu, abych rozmíchal jahodovou marmeládu na dně…
A ještě rád našim dětem vyprávím, jak v regálech prodejen potravin byly vystaveny dva druhy konzervy: vepřová a hovězí. Hotovo.
Z estetického hlediska zajímavá podívaná: napravo v několika řadách nad sebou úhledně vyskládáno hovězí, nalevo stejně uspořádané vepřové. Jednoduché a krásné.
Výběr pečiva byl stejně jednoduchý: rohlíky nebo chleba. Hotovo.
I když, teď si vzpomínám na skvělou chuť karlovarských rohlíků, takže nějaký výběr přece jen asi byl. V mých vzpomínkách to už mám prostě takto. Zboží bylo málo, výběr byl malý a tím pádem nákup byl velmi jednoduchý a rychlý.
Samozřejmě, že při prohlížení dobových fotografií jsem rychle vyveden z omylu a jen nerad zaplňuji mezery mé selektivní paměti. Z fotografií je totiž vidět, že zboží bylo více, než si pamatuji, ale přece jen ten výběr byl velmi omezený.
A taky v dobách centrálního plánování mělo zboží pevné ceny, které byly vytisknuty přímo na obalu. Takže bylo úplně jedno, ve kterém obchodě jste nakupovali, protože všechno stálo stejně. Dnes děláme z každého nákupu událost sezóny, připravujeme se na něj, pročítáme letáky, kde je co nejlevnější a v akci. A jezdíme jako blázni z jednoho obchodu do druhého, protože tu je levné mléko a tam je zase levné pivo…
Jako vášnivý obhájce kapitalismu samozřejmě vím, že zásadní podmínkou zdravého trhu je konkurence – výsledkem je však takřka neomezená nabídka v jakémkoliv oboru. Výrobcům se osvědčilo pravidlo: když se prodá jeden margarín, musí se prodat i druhý margarín. A když se prodávají tyto dva margaríny, musí se prodávat i třetí margarín. A tak dále. To přináší zvýšené nároky na naši pozornost a orientaci v produktech a cenách. Nakonec stojíme před regálem s margarínem a nevíme, který z těch dvaceti druhů si vybrat.
Inu, to jsou záludnosti těch rychlých změn a možnosti volby.
Ale nakonec nás z toho všeho vytáhne umělá inteligence, která nás zbaví svobodného uvažování a ve finále nám i nenápadně poradí, koho volit do parlamentu a jaký margarín si máme koupit.
(Mimochodem: jestli vám na té úvodní fotografii k článku přijde něco zvláštního, máte pravdu: vygenerovala ji AI - umělá inteligence.)
