Článek
Dáša a Milan spolu žijí přes dvacet let. Milují se, respektují se, ale prostě nedokážou spát v jedné místnosti. „První týdny byly hrozné,“ vzpomíná čtyřicetiletá Dáša. „Měla jsem pocit, že se od sebe vzdalujeme, že to není normální.“ Milan rychle usínal nebo se chtěl ještě koukat na fotbal, zatímco Dáša byla typická sova, která potřebovala před spaním číst.
Nekonečné šeptání „zhasni už“ a „ještě chvilku“ se změnilo v nejčastější důvod jejich hádek. A tak se rozhodli jednat.
Rozhodnutí rozdělit ložnice přišlo spontánně
Když dcera odešla na vysokou školu, Dáša se po další noční hádce přestěhovala se do jejího pokoje. „Mysleli jsme, že to bude jen dočasné,“ říká Milan. „Ale už to jsou tři roky a jsme šťastnější než kdy předtím.“
Posílilo jim to vztah
„Užíváme si dokonce lépe společného času, protože se nehádáme kvůli hloupostem,“ vysvětluje Dáša. „A když se chceme mazlit, připadáme si jako za mlada. Buď jdu k němu já, nebo on ke mně.“
Nepřišel obávaný konec intimity, naopak
Kvalita spánku ovlivňuje celkovou pohodu a tím i vztah. Pokud páry vědomě pracují na udržení blízkosti, může jim oddělené spaní vztah paradoxně oživit.
Není to však univerzální řešení
Stejně starý pár z jejich okolí se kvůli odděleným ložnicím rozvedl. „Začali se vyhýbat kontaktu úplně,“ říká Milan. „My jsme si naopak stanovili pravidla, kdy máme společné večery, víkendové výlety nebo srazy s kamarády.“
Oddělené ložnice nejsou tak výjimečné
Mnoho párů spí odděleně, ale veřejně se k tomu málokdo hlásí. Společenské tabu přetrvává, přestože může jít o praktické řešení problémů od chrápání po rozdílné spánkové rytmy.
„Lidé nás někdy divně koukají,“ přiznává Dáša. „Ale naše manželství je silnější než kdy předtím. Možná právě proto, že jsme měli odvahu udělat něco nekonvenčního.“
Oddělené ložnice tedy nejsou automaticky začátkem konce – mohou být i začátkem něčeho nového. Co vy? Máte každý svůj prostor na spaní?
