Článek
„Vrať se zpátky na Ukrajinu!“ Tato slova si Vladimír přečetl minulý týden ve firemní e‑mailové schránce. Nebyla to první zpráva tohoto druhu, kterou za poslední měsíc dostal, a sám tušil, že nebude ani poslední.
Vladimír pracuje jako IT specialista ve středně velké české firmě. Má české příjmení, mluví plynně česky a nikdy neměl potřebu obhajovat svou identitu. Jeho rodiče pocházejí z jižní Moravy a Slovenska. On sám se narodil i vyrostl v Brně a nikdy dlouhodobě nepobýval v zahraničí. Vždy se cítil jako obyčejný Čech. Všechno se ale změnilo po začátku války na Ukrajině.
„Zlom přišel ve chvíli, kdy jsme s kolegy přidali na web firmy své fotky. Chtěli jsme působit osobněji a ukázat lidem, kdo za službami stojí. Do té doby jsme byli jen jména. Najednou měl každý i tvář,“ říká Vladimír. „Vypadalo to jako dobrý krok, ale pro mě to znamenalo začátek problémů. Jmenuju se Vladimír a asi nevypadám dost česky. Lidé si mě začali spojovat s Ukrajinou.“
Zprávy plné nenávisti chodily přes kontaktní formulář i přímo na jeho firemní e‑mail. Některé z nich předal šéfovi, ale zatím to nijak neřešili. Až do chvíle, kdy se situace promítla do důležité obchodní příležitosti.
Firma jednala s významným klientem o velkém projektu. Vladimír měl na starosti část komunikace ohledně vývoje e-shopu. Právě jemu ale klient napsal, že v jednání nechce pokračovat.
„Napsal mi, že se nebude bavit s někým, kdo by měl za svůj lid bojovat na frontě. Prý chce jednat jen s Čechy,“ popisuje Vladimír. „Odpověděl jsem mu, že jsem Čech a že mám české příjmení. Odpověď byla stručná. Prý si to vymýšlím.“
Celý život prožil v Česku a ani ho nenapadlo, že se mu něco takového může stát. „Cítil jsem se úplně bezmocný. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Byl jsem odsouzený jen podle vzhledu a jména,“ dodává.
Po této zkušenosti se Vladimír obrátil na nadřízeného. Společně se domluvili, že jeho fotku z webu raději odstraní. Pro Vladimíra to byl krok zpátky, ale v tu chvíli mu to připadalo jako nejlepší řešení. „Nechtěl jsem zmizet. Jen jsem si potřeboval na chvíli odpočinout. Dál pracuju a uvidím, co bude dál. Ale vím, že tohle téma už nejde ignorovat,“ uzavírá.
Válka na východě k nám možná nedolehla bombardováním, ale její jedovaté plody už sklízíme. Kyberšikana nevinných lidí jen kvůli jejich vzhledu je jednou z hořkých daní tohoto konfliktu. A pokud nezačneme tuto nenávist aktivně potírat, kdo ví, jaké další zrůdnosti si ještě vybere.
