Článek
Šárka zavřela za sebou dveře ložnice a opřela se o ně zády. Děti konečně spaly, ale místo úlevy cítila jen prázdnotu. Marek seděl v obýváku před televizí, ale věděla, že se nedívá. Patnáct let manželství, dvě děti, hypotéka. Někde cestou ztratili tu jiskru, která je kdysi spojovala.
„Šárko,“ odkašlal si Marek, „bavil jsem se dnes s Petrem z práce. Povídal mi něco zvláštního. Říkal, že on a Lenka našli způsob, jak okořenit jejich vztah.“
„Terapie?“ zeptala se Šárka.
„Ne. Jsou členy nějakého klubu v Praze. Jezdí tam páry, které chtějí experimentovat. Swingers.“ Slovo viselo ve vzduchu mezi nimi.
Šárce se udělalo nevolno. Představa cizích rukou, cizích těl… „To nemůžeš myslet vážně.“
„Petr říkal, že to oživilo jejich vztah. Když viděl, jak se na Lenku dívají jiní muži, uvědomil si, jakou má krásnou ženu.“
Týdny ubíhaly a Markův návrh visel mezi nimi jako nevyřčená otázka. Šárka o tom přemýšlela při každodenních činnostech. Kdy naposledy cítila vzrušení? Kdy naposledy měla pocit, že je krásná žena, ne jen matka a manželka?
Jednoho večera si k němu přisedla. „O tom tvém návrhu stále přemýšlím. Děsí mě to, ale zároveň máš pravdu. Něco se musí změnit.“
Zabralo jim to měsíc, než se odhodlali
Marek získal kontakt, domluvil schůzku. V nenápadné kanceláři v centru Prahy je uvítala šarmantní žena. „Nejste první, kdo sem přichází s pochybnostmi,“ řekla jim Eva. „Důležité je, abyste měli jasná pravidla a užili jste si to bez výčitek.“
Den D byl v sobotu za tři týdny. Šárka se oblékala už podruhé, ruce se jí třásly. „Můžeme to zrušit,“ řekl Marek nervózně. „Ne,“ odpověděla překvapivě rozhodně. „Jedeme.“
Místo bylo diskrétnější, než čekali
Elegantně zařízený byt, přítmí, tichá hudba. Lidé vypadali normálně. Pár učitelů, lékařka s manželem právníkem, mladý pár podnikatelů. Šárka pila víno rychleji, než měla. Marek se bavil s muži o fotbale. Absurdní normalita situace je paradoxně uklidnila.
Co následovalo, zůstalo mezi těmi zdmi. Směs vzrušení, nervozity, překvapení a nakonec osvobození.
Odjížděli domů v tichosti
Až když zaparkoval před domem, Marek promluvil. „Jak se cítíš?“
„Zvláštně. Jinak. A ty?“
„Celou cestu jsem myslel jen na tebe. Na to, jak jsi byla krásná. Jak jsem byl pyšný, že jsi moje žena.“
Když vešli domů, něco se mezi nimi změnilo
Začali si povídat, skutečně povídat. Smáli se nad vzpomínkami na večer. Muž, který celou dobu mluvil o svých investicích. Žena, která nepřestala komentovat víno. Pár, který působil, jako by se tam dostal omylem a celý večer radši seděl v rohu.
„Viděl jsi toho chlapa s knírkem?“ chichotala se Šárka. „Myslel si, že je nějaký Don Juan, ale třásl se víc než my!“
„A ta blondýnka, co pořád opravovala všem gramatiku? I během… no, víš kdy!“ smál se Marek.
Bavili se o tom, jaké to bylo, ale ve finále se shodli, že je vzrušovala víc ta představa samotná než skutečnost. A z povídání se rychle stalo další kolo, ale už jen spolu.
Když ráno vstali, cítili se jako puberťáci
Nevyspalí, všechno je bolelo, ale smáli se na sebe jako sluníčka. Sice už na další swingers párty nešli, ale od té doby jim to doma klapalo jako nikdy.
Večer, když už děti spaly, se na sebe podívali a smáli. „Možná to ani nebylo o tom, co se tam stalo,“ řekla jednou Šárka. „Ale o tom, že jsme si dovolili být zase dobrodruzi. Že jsme si připomněli, kdo jsme byli kdysi, než jsme se stali jen mámou a tátou.“
O rok později, na jejich výročí svatby, seděli v restauraci a mladý pár u vedlejšího stolu se na ně díval s úsměvem. Možná si mysleli, že jsou čerství zamilovaní. Nebyli čerství, ale byli zamilovaní. Znovu. Jinak. Hlouběji.
Někdy stačí udělat krok mimo komfortní zónu, aby si člověk uvědomil, kde vlastně patří. A nejlepší místo na světě je často právě tam, odkud jste vyšli. Jen s novým pohledem na život.
