Článek
Navzdory navýšení o 15 miliard korun však školské organizace varují, že tento návrh rozpočtu neodpovídá potřebám vzdělávání a neplní závazky stanovené vládním prohlášením. Ministr Mikuláš Bek plánuje o dalším růstu jednat, zejména chce víc peněz na platy nepedagogických pracovníků. Všichni totiž máme v paměti loňskou stávku škol, učitelů a dalších pracovníků.
Berkovcová: Potřebujeme růst rozpočtu minimálně o 30 až 40 miliard korun.
Na tom, že oblast školství je dlouhodobě podfinancovaná a nikdo neřeší žádnou dlouhodobou strategii, se všichni řečníci shodli hned na začátku diskuze a v tomto duchu se nesla taky celá hodinová debata. Rozpočet na příští rok sice poroste, podle všech zúčastněných ale málo. „Ten prvotní návrh vlastně ukazuje nebo navrhuje navýšení o pouhých 15 miliard, což je naprosto nedostatečné, protože jenom rychlým výpočtem zjistíme, že potřebujeme minimálně, minimálně 30 až 40 miliard,“ řekla členka sněmovního školského výboru Jana Berkovcová. Větší investice do oblasti vzdělávání podporuje taky poslankyně a členka téhož výboru Renáta Zajíčková, za vládu ale dodává, že jde pouze o první návrh a v budoucnu se odehrají další jednání, ministr Mikuláš Bek má podle ní dobrou výchozí pozici. „Není to tak, že by jakákoliv vláda rezignovala na tuto oblast. Ano, možná, že to navýšení není takové, jak bychom si všichni představovali. Já bych samozřejmě chtěla, aby ten rozpočet školství byl vyšší,“ dodala Zajíčková. Peníze jsou potřeba na platy učitelů, na platy nepedagogů a na zajištění další péče a vybavení.
Zajíčková: Ministr Bek má teď pro další vyjednávání dobrou výchozí pozici. Ale musíme žít v nějaké realitě, a ne si nalhávat, že si můžeme dovolit úplně všechno.
Vláda Petra Fialy si kapitolu školství stanovila jako svou prioritu. Odborníci ale poukazují na to, že z jejich pohledu to tak nevypadá. Na jedné straně jsou ekonomické možnosti státu. V současné době je kladen důraz na jiná odvětví a státní aparát jako celek musí šetřit. Na druhou stranu, řekli debatující, by se ministerstvo mělo soustředit na dlouhodobou strategii financování vzdělávání, která zajistí v mnohaletém horizontu dostatek finančních prostředků pro školy a učitele a zároveň bude garantovat kvalitu výuky. „Myslím, že z toho nám pak může vyplynout nějaká prioritizace, to znamená, které obory, jaké oblasti a tak dále. A z toho by pak mohla vzejít debata o nějakém udržitelném financování školství obecně,“ uvedl místopředseda pro oblast vzdělávání z České konference rektorů Zdeněk Horák.
Bobek: Určitě se nemůžeme spokojit s tím, že by prostě kvalita toho školství šla dolů.
S financováním školství ale také úzce souvisí problém efektivity vzdělávání. A i ta by se podle řečníků měla řešit. Peníze totiž nejsou všechno, protože „pokud nebude fungovat systém rozdělování peněz, a tedy prostředky neskončí u učitelů a odborníků v dalších školských institucích, půjde kvalita dolů“, vysvětloval Josef Bobek, člen předsednictva Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Horák k tomu ještě upozornil na styl výuky a na fakt, že zájem o odborné a vysoké školy klesá. Je podle něj třeba soustředit se taky na to, jak systém vzdělává budoucí pedagogy, jak jsou vyučování studenti. „Pojďme se bavit o nějakém kariérním nebo profesním růstu. V tuto chvíli je těch neznámých příliš mnoho a když se debata zvrhne jenom v to, dejte víc peněz, státe, tak to nepovede k ničemu a je to neufinancovatelné,“ dodal k tématu.
Horák: Největší potíž českého školství, respektive financování českého školství, je nepredikovatelnost.
Podle Berkovcové ale peníze a kvalita jdou ruku v ruce: „My nemůžeme chtít zvyšovat kvalitu vzdělávání, aniž bychom řádně zaplatili učitele. Ti kvalitní lidé nám zkrátka ze školství odejdou a my budeme potom pracovat s nekvalifikovanými učiteli nebo s těmi špatnými učiteli, kteří nenajdou uplatnění nikde jinde, a to přece nechceme.“ Zajíčková i další odborníci volají po reformě vzdělávání, a to nejen vysokého, ale už toho základního, a hlavně středního školství. „Je to úroveň a nabídka našeho středního vzdělávání, které neprošlo reformou roky a ukazuje se, jak moc je neefektivní, jak neodpovídá trhu práce, jak děti odcházejí předčasně ze vzdělávání,“ vysvětlila Zajíčková.
Systémovost a předvídatelnost, to jsou klíčová slova, která by měla ve vzdělávání zaznívat nejčastěji, shodli se řečníci. Navyšování rozpočtu kapitoly je jedna věc, ale jde ruku v ruce s účelovým vynakládáním. Pokud stát do budoucna nezmění pohled na tuto klíčovou oblast, budou mít příští populačně silné ročníky problémy nejen dostudovat, ale taky uplatnit se na trhu práce.
