Článek
Robina Hooda tam sice nenajde, ale spoustu somráků a bezdomovců rozhodně ano. Takže pokud tamtudy už musíte jít, je lepší moc se kolem sebe nerozhlížet a proběhnout ho co nejrychleji.
Vracela jsem se vlakem od známé, která bydlí za Prahou, a než abych to vzala k nám domů do Vršovic metrem a tramvají přes Pavlák, potřebovala jsem se stavit v centru, takže z Hlaváku dolů přes Sherwood.
Klasika, postávali, posedávali po lavičkách, další na trávníku, roztrhané igelitky, špinavé hadry, smrad, pokřikování, alkoholické výpary na sto honů. Jeden z nich vypadal trochu líp, spíš ošuntěle než špinavě, měl neoholenou tvář, popocházel před chodem do nádraží a otravoval lidi. Vždycky se k někomu přiblížil, něco chtěl říct, a poté, co se od něj oslovený pakoval pryč, jen zklamaně pokrčil rameny.
Asi jsem neudělala dostatečně velký oblouk, koukám, už si to metelí ke mně a otvírá pusu. Chci se otočit zády, ale pak mi to nedá, on přece jen nevypadá úplně jako somrák, a navíc má v očích takový divně udivený výraz.
„Dobrý den, promiňte, nevíte, kde je tady opravna mobilů?“ Zeptal se celkem slušnou češtinou, i když z přízvuku bylo jasné, že je to cizinec. Finta nebo to opravdu potřebuje? Jestli to potřebuje, proč si to nenajde na online mapě, to je přece snadné?
Jsem naivní blondýna, vsadila jsem na upřímnost, na jeden servis si vzpomněla a odpověděla mu: „Musíte do metra na Florenc, přestoupit na béčko a jet na Křižíkovu, tam je to hned u stanice.“ A řekla jsem mu, jak se ta firma jmenuje.
„Děkuju, jste první, kdo mi byl ochotný poradit.“ Odpověděl s údivem v očích. Pak vytáhl telefon, že si to jako zapíše, kouknul se na něj, uvědomil, že nefunguje, pokrčil rameny a němě se na mě podíval. Nu což, když už jsem mu poradila, tak mu to i nakreslím. Vytáhla jsem z kabelky lístek papíru, načrtla neumělou mapku se stanicemi, se jménem toho servisu, a ještě mu ukázala, kudy musí na Hlaváku do metra, aby nejel na druhou stranu. Poděkoval, vzal si můj papírek, nefunkční mobil strčil do kapsy a běžel do haly do metra.
Takže ne bezdomovec ani somrák, ale možná nějaký úplně obyčejný dělník ze stavby, který k nám přijel za prací. Měl vážný problém, však bez mobilu je dneska člověk namydlený. Já ho málem poslala do háje, jako to udělala spousta lidí přede mnou.
A tak jsem si závěrem položila otázku, jestli než házet lidi do jednoho pytle podle vzhledu, bychom neměli být všímavější a aspoň maličký krapet ochotnější? Co myslíte?
