Článek
Dobře upravená žena od vhodně zvolené barvy vlasů, přes nalíčení obličeje, šik oblečení, ať už do společnosti, nebo jen tak neformálně, včetně vkusně upravených nehtů a tak dál se hned cítí sebejistěji nejen před zrcadlem. Co vám mám povídat, vždyť to přece znáte samy a mnohdy podobně jako já před tím zrcadlem bojujete se šminkami nebo ve snaze skrýt nějaká ta kila navíc. Zoufale kroutíte hlavou a dost dlouho trvá, než se vám podaří sama se sebou zakouzlit tak, abyste si připadaly k světu.
Nu a teď si představte, že před tím zrcadlem stojíte jen tak v Evině rouše, pohled vám sklouzne tam dolů a vy spekulujete, zda tu kožešinu nějak upravit, úplně shodit nebo ji nechat být, ať si žije svým životem. Pak vám bleskne hlavou, že jste na zítřek domluvená s kamarádkou nebo partnerem zajít si odpoledne zaplavat. Představíte si, jak vám přebytečné chloupky vyčuhují okolo plavek, a rázem saháte po žiletce. Anebo se prostě narychlo objednáte do nějakého toho salonu, kde už si s vaší přebytečnou srstí poradí. Mimochodem, byly jste tam někdy? Já teda ne, abych se přiznala.
Zkrášlujeme se pro svůj vlastní pocit, proto abychom se líbily okolí nebo pro svého partnera? Těžká otázka a záludná, já to mám jako takový mix všeho dohromady.
Jednou mi manžel Petr vyprávěl vtip. Fotřík zasvěcuje svého pubertálního synka do intimních záležitostí a povídá: „Chlapče, až budeš s nějakou dívkou v posteli, pamatuj, že muž má dvanáct nástrojů lásky.“
„A které to jsou, tati?“
„Deset prstů, jedenáctý je jazyk a ten dvanáctý… ten dvanáctý… kluku ušatá, to se mě musíš ptát na takové blbosti, vždyť já už zapomněl, který je ten dvanáctý nástroj.“
„No, promiň, tati, asi jsi myslel penis, ne?“
„Jasně, že penis,“ uhodí se fotřík do čela. Pak se zamyslí a pokračuje v poučování: „Ještě jednu věc si zapamatuj, synku. Plnovous je nejlepší, holátko taky není k zahození, ale nejhorší je strniště.“
Pubertální synek jen nechápavě vykulí oči: „Jak to myslíš, tati, já ti vůbec nerozumím?“
„No přece, když používáš ten jedenáctý nástroj, dovedeš si představit, jak takové strniště škrábe a píchá do jazyka a do rtů?“
Takže suma sumárum, holky, vlasy, nehty, ohoz a tak dál je tady hlavně proto, abychom se cítily sebejisté samy před sebou. Ale ruku na srdce, když pominu přečuhující chloupky okolo plavek, tak ten klín si upravujeme nebo necháváme přírodní nejen kvůli sobě, ale hlavně pro toho svého.
Závěrem se vám s něčím svěřím. Vždycky jsem to měla napřírodno, pak jsem se nechala strhnout módními trendy a všechno šlo pryč. Nějak jsem to podcenila a ten vtip o strništi mi pověděl Petr ve chvíli, kdy mě chtěl jaksi taktně upozornit, že mu na mně cosi tak úplně nesedí. A tak jsem se zas rychle vrátila ke své přírodě, i když je to možná trochu nemoderní.
