Článek
Pod heslem „nechci slevu zadarmo“ jsem se pustila do boje o krásný víkend v Jeseníkách. Ministerstvo pro místní rozvoj přece nedotuje výletničení každý den, byl by hřích toho nevyužít, říkala jsem si. Navíc to vypadalo celkem jednoduše: Vyberu ubytko, získám a uplatním voucher, jedu. Možná tak ve snu…
Sto roků u počítače
Předně jsem nepočítala s tím, že si již na první fázi akce, hledání ubytování, budu muset brát dovolenou. Normálně vybírám přes Booking, kde na požadavky naší početné skupinky mají přímo kolonky, a zabere to pár minut. Je nás deset až dvanáct a potřebujeme ubytovat psy a děti, ideálně s oploceným výběhem pro tuto část party. Když není plot, nevadí, hlavně, aby měla chalupa aspoň tři ložnice a dvě koupelny a nechtělo se nám zvracet z jejího stavu hned ve dveřích. Nikterak složité, na Bookingu to jde najít a zaplatit mávnutím kouzelného proutku.
Jenže pak se ocitnete ve zcela jiném prostoru, jste v dimenzi voucherů. Zaškrtnete chalupu (konkrétně soukromá chata nebo horská chata – rozdíl jsem nepoznala), vyberete kraj a… nic. Čeká na vás šest a více stran rozklikávání a přehrabování se v nesmyslných textech bez struktury či pointy, mnohdy navíc plných podivností. Jak asi vypadá „vířivá vana“?
Tonutí v popisech
Ale nevadí, když text selhává, vodítkem musí být obrázek chalupy. Je snesitelný, uděláte další klik a jste opět v říši obšírných popisů ničeho. Zjistíte, že můžete prožít cosi božského v krajině, kde je to a to, ale stále nevíte, zda se do chalupy vejde deset lidí, natož, zda tam smí vkročit pes. Na to musíte udělat další klik, který vás přesměruje už na stránky pronajímatele.
Pokud má svou nabídku na unifikovaném chalupářském webu, zamilujete si jej, protože tam se nabízí hned na úvod přehledné ikonky. Aspoň tak vidíte, zda je pes povolen, stejně tak můžete vypátrat i volný termín (který však nejde na klik objednat, tudíž je jen orientační, což odhalíte až po konverzaci s majitelem). Ovšem chalupáři, kteří se jali vytvořit si vlastní šmrncovní webovky k prezentaci, vás mohou zcela zničit.
Přečtete si, jak dům rekonstruovali či kdo byl původní majitel, nabídnou vám momentky různých zátiší z chaloupky (třeba židli se svíčkou či záclonku z kuchyně), podstatné informace ale raději tají. Nezjistíte nic o kapacitě, povolení pro zvěř či volných termínech a už vůbec ne o ceně. Šalamounský ceník rozdělený po měsících s výjimkami výjimek v podobě víkendů a svátků kombinovaný s maximální a minimální obsazeností plus pobytová taxa, košík dřeva na podpal, spotřeba elektřiny a zapnutí vířivky, rovná se něco, co já osobně nedokážu spočítat. A hlavně ani nechci. Potřebuju finální částku a tlačítko OBJEDNAT. To zde však neexistuje. Pokud by vás snad i po zavaření mozku sčítáním napadlo, že chcete někdy přijet, musíte prostě cinknout majiteli.
Povlečení nevydáme!
Svou pouť po hledání těch správných ubytovatelů, u kterých lze uplatnit slevu, jsem začala v dopoledních hodinách, ani o půlnoci však má mise nebyla u konce. Volat na uvedená čísla v tom čase mi nepřišlo rozumné, zbývala jen možnost všem psát. Rozeslala jsem nakonec patnáct poptávek. Sedm majitelů se ozvalo, že mají v daném termínu obsazeno. Jistě, bez rezervačního systému se není čemu divit. U dalších byl kromě psa problém s cenou, která nezahrnovala to, co je jinde běžné. Třeba ložní prádlo (fakt někam jezdíte s vlastním ložním, nebo si za půjčení připlatíte čtyři tisíce?) či úklid (zběžně vygruntujeme vždycky, ale trávit den odjezdu tím, že se uklízí „na známku“, sic vám nevrátí kauci, se mi ani se slevou nechce). Zůstali nakonec tři majitelé, kteří byli ochotní dát v ceně i čistou houbičku na nádobí a nevyhrožovali hned v prvním odstavci kontrolami nemovitosti v průběhu pobytu.
Už to skoro vypadalo jako výhra, jednu z chalup se povedlo po pár mailech skutečně rezervovat, ale potom přišlo na řadu samotné získání a uplatnění voucheru. Věčnost u počítače při hledání měla pokračovat v pondělí v osm ráno, kdy lov slev odstartoval. Nejdřív nefungovalo vůbec nic, potom se mi povedlo zařadit se do fronty. Povzbudivé informace, ať sleduju situaci a neaktualizuju stránku, protože za pouhých šestnáct hodin budu na řadě, mě trošku znejistily.
To nejlepší až ve finále
Neměla jsem zrovna dalších šestnáct volných hodin na sledování monitoru, to mi zabral samotný výběr ubytování, takže jsem spoléhala na to, že dorazí slíbený informační mail a SMS. Když mobil avizoval zprávu, že nastal čas pro vyplnění žádosti o voucher na vybrané ubytování, zajásala jsem a vrhla se k počítači. Krok jedna jsem zvládla úspěšně, našla jsem v systému ubytovatele. Krok dva mi ale sebral vítr z plachet. Před očima mi vesele poskakovala větička: „Celková kapacita voucherů pro Olomoucký kraj byla již vyčerpána.“ A to byl konec…
Tak jo, opravdu jsem nechtěla slevu zadarmo, ale za tu fušku, co mě tohle vše stálo, bych si ji možná zasloužila. Viděla jsem hromadu naprosto absurdních popisů ubytování bez známek toho, čemu se říká popis. Prostudovala si ubytovací podmínky majitelů, které bych se bála jen potkat na ulici, natož si od nich půjčit nemovitost. Oslepilo mě množství designových webů bez přidané informační hodnoty. Byla jsem svědkem kolapsu stránek celé akce.
Můj prst se proklikal na tolik odkazů, že v podstatě došel na Praděd. K voucheru ho to ale nepřivedlo. I tak přeji příjemný pobyt všem, kteří si ten svůj ulovili. Věřím, že pokud si většina ubytovatelů najme šikovného copywritera, žádné dotování už nebude potřeba a turisté, kteří bez potíží pochopí jak, kam a za kolik, se jen pohrnou.
