Článek
Je to už pár měsíců zpátky. Trošku jsem chořela a byla dost mimo. Ještě, než jsem ulehla, byla jsem něco řešit v bance. Pak už jsem jen spala a chroptěla, z čehož mě však úspěšně vyrušil telefonát. Neznámé číslo. Zvednu to, co kdyby to bylo něco akutního, a nějaký muž, za kterým se ozývá pěkný randál, nejdřív zkomolí mé jméno, a pak se představí jako vyšetřovatel, který mi volá proto, že někdo zneužil můj občanský průkaz. Na mé jméno si v bance, kde jsem čistě náhodou byla pár dnů předtím, si údajně nějaká osoba vzala půjčku. On to dle všeho prověřuje a navrhuje mi okamžité zmrazení účtu. Nevím, jak chtěl dál pokračovat, protože jsem ho poslala někam, ale… Na pár vteřin jsem zaváhala. V bance? Jak sakra ví, že jsem tam byla? Odkud má moje číslo? A proč zná moje jméno? Ono s horečkou a čerstvě po probuzení hlava úplně dobře nefunguje, i když jinak ví, že tohle je ten mnohokrát popsaný trik podvodníků.
Chudáci, nebo hlupáci?
Říká se tomu vishing a jak sleduji statistiky, asi se s touto praktikou osobně setkal kdekdo. No jo, jenže já se o tohle téma v té chvíli zajímala z pracovních důvodů trochu víc, takže jsem ho měla opravdu pod kůží. Osobně jsem se setkala s několika lidmi, které všichni znají díky černé kronice jako ty naivní hlupáčky, a myslí si o nich snad jen to, že musí být prostého ducha. Jenže ono to tak úplně neplatí, někteří byli zcela „normální“, jen je podobný telefonát zastihl nepřipravené. Když třeba máte na účtu těžce vydřené peníze a ten vykutálený podvodník vám tvrdí, že jsou prašulky v ohrožení, začnete plašit. Mozek se vypne. V případě, že má ten bídák zmáknuté vystupování a techniky manipulace, vyvolá ve vás strach a pocit, že to on je ten zachránce. Prostě vás dokonale zblbne. Je taky možné, že vás kauzy, ze kterých byste se mohli poučit, nezajímají. Nemáte čas vysedávat ne netu a louskat, co se zase kde stalo, potom o nich jednoduše nevíte. Mediální masáž totiž opravdu nepokryje všechny zapadlé vlastence. Těch důvodů může být víc a jen tak hodit všechny tyto případy do jednoho pytle nejde.
Můj „vyšetřovatel“ koktal, ani si nedal práci se na svůj výkon pořádně připravit, za to měl body dole, stejně jako za telefonní číslo, které nepatřilo nikomu z mé banky (to už prý dnes umí padouši imitovat). Ale stejně mě znepokojilo, že se ke mně dostal tak blízko, přímo k uchu. Uvědomovala jsem si, že těch, kterým záhy zavolá, může být ještě víc. Proto jsem to nechtěla nechat jen tak být. Přišlo mi správné vše oznámit.
Hlásit se to přece musí
„Pokud Vás shora naznačeným způsobem již někdo kontaktoval, neváhejte se rovněž obrátit na tísňovou linku Policie České republiky na čísle 158 a celou záležitost oznamte,“ uvádí se na webových stránkách policie.
Tož jsem jako zodpovědný občan zavolala a dostala trochu studenou spršku. Muž zákona na lince se po mém dramatickém popisu situace tiše uchechtl a vlažně se ujistil, že se ve finále nic nestalo. Nestalo, ale mohlo. Ovšem pokud to NIC chci řešit, mám naklusat na nejbližší stanici. „Jsem nemocná, to asi není dobrý nápad,“ namítla jsem, protože šířit nakažlivou chorobu se přece nemá. „Tak škoda vám stejně nevznikla,“ zabručel on a jal se rozloučit. Číslo volajícího nechtěl, vlastně nechtěl nic, jen abych už dala pokoj.
Chvíli jsem se styděla, že jsem otravovala na tak zaneprázdněné lince. Hm, nejspíš měl pan policista pravdu, nepřihodilo se nic, co by stálo za novinový titulek „oslabená žena naletěla podvodníkovi“, ale nakročeno k tomu bylo. Asi u policie nejsou lidi na to, aby evidovali každou bábu, které někdo divný zavolal, to dá rozum. Těžko lze doufat, že by takovou malichernost řešil elitní kriminalista. I tak si ale říkám, že by možná stálo za zvážení, zda této problematice nevěnovat víc péče a trochu zájmu. Kdyby to aspoň malinko šlo. Jistě, kdyby bylo kdyby, byli bysme v nebi. Ale třeba i ve světě bez kyberšmejdů.
