Článek
To se tak doma jeden večer nudíte s pubertálním synem po boku. Začnete se kočkovat, jak jste na tom s inteligencí. Vždyť ten kluk dělá tolik hovadin! Ale vy taky, takže se necháte lehce vyprovokovat. „Tati, tak si pojď udělat IQ test!“ navrhne kluk a už to jede.
Bohužel jsem nebyla tehdy doma, abych mohla zabránit katastrofě, tedy souboji dvou mužů a jejich eg. Tuším, že jsem zrovna trávila další bohulibý večer v lázních, nic netušíc, co se děje ve skutečném světě. Já totiž nejsem soutěživá vůbec, na to máme v domácnosti jiné lidi. Nicméně se to podle vyšetřování, které jsem po návratu zahájila, odehrávalo zhruba takto.
Kdo s koho: Pojďme si udělat testík!
Hoch provedl pár vylomenin a otec se mu jal udělit kázání o tom, jak je třeba i do běžných denních aktivit zapojovat mozek. Chlapec oponoval, že je inteligentní dost, otec tomu nevěřil. Když se v tom pak začali rýpat, kluk otce přiměl k tomu, že by si měli udělat IQ test, ať se ukáže, kdo je na tom lépe. Takže šup na stránky Mensy. Jenže… Objednat se na test bylo možné až za pár týdnů, rozhodně ne hned a teď. „Hele, tady to vyhodnotí hned, jdeme na to!“ prohlásí otec, který s přítelem Googlem objeví nějakou zahraniční variantu.
Pánové zasedli každý ke svému stroji, z hlav se jim kouřilo. „Mám!“ zařve jeden. „Já taky!“ sekunduje mu druhý. Tak, teď už jen to výsledné skóre. „Pro zjištění je třeba zaplatit padesát centů a zadat email, kam vám zašleme výsledky,“ vloží se do toho ta milá internetová stránka. Sakra, ale už to vyplnili, oba chtějí vědět, jak to dopadne, takže se taťka vrhne na placení. Vytvoří si moudře virtuální jednorázovou kartu, ovšem ta nefunguje. Ani jednou, ani podruhé, ani potřetí. Grrr, nedá se nic dělat, chňapne jinou kartu, naditější, se kterou by neměl na internetu vůbec šaškovat. Ale to by mu musela stát za zády veleopatrná manželka, která však nemá tušení, co její muž právě páchá. Klik, klik, platba prošla, výsledky se ukazují. Taťka je chytřejší, má 128, syn 126, IQ večírek s ukojenými egy je u konce.
„Tak jsme si včera dělali testík inteligence, nejsem na tom vůbec zle,“ hlásí mi muž, když mi druhý den telefonuje. Jistě, jistě, jsem pyšná a hrdá – nebo spíš pouštím informaci jedním uchem tam a druhým ven.
Přepnuto na inteligentní režim
Uběhl týden, měsíc, sedm měsíců a atmosféra u nás doma začala houstnout, sic mě dostihla nezaměstnanost. „To zvládneme, budeme trochu šetřit,“ uklidňuje mě muž, když uvažuju o tom, zda se dá každý den večeřet jen chlebová pochoutka. Ještě mi chytře navrhne, že si projedeme účty, ať zredukujeme zbytečné výdaje. „Odhlas si streamovací služby, zruš všechny pojistky, to jsou blbosti,“ tvrdí. Se bráním, aspoň na filmy chci koukat a pojistku proti vyhoření domu zrušit odmítám. I on si otevře účet a chce probrat, co nepotřebujeme. „No vidíš, teď mi odešlo skoro tisíc korun, a dvakrát, ani nevím za co, to se tedy podívám,“ zabrblá. A pak chvíli neříká nic a jen krčí obočí.
„Co je?!“ prolomím hrobové ticho. Pídím se, co se stalo, a už to jede. „Ti šmejdi, někdo mi vysává z účtu prachy! Skoro dva tisíce každý měsíc, už to odešlo sedmkrát!“ soptí muž. V duchu se podivím, že si toho nevšiml dřív, ale místo toho se raději zeptám na název platby. Zadám informaci do vyhledávače. „To je nějaký IQ test? Ty sis něco takového dělal?“ pídím se. „Ne… vlastně jo, ale to je už dlouho,“ odvětí. Pátrám dál na netu a záhy na mě vyskočí vášnivá debata o tom, jak si dát na dané stránky pozor. Těch, co si udělali IQ test za padesát centů a následně jim to vysálo čtyřicet euro za údajné předplatné, které nežádali, jsou desítky, možná stovky, a z celého světa. Rozdíl je jen v tom, že objednávku realizovali jen za sebe, nikoliv za sebe a syna, a také v tom, že si odchodu podezřelé platby všimli už první měsíc. U nás jsou škody několikanásobně vyšší. Manžel, který mi moudře radil, jak hravě ušetřit, je na pokraji kolapsu.
Dav radí vesměs jen jedno – odhlásit si mail z celé služby, respektive zrušit odběr, který dotyčný ani nežádal, a zablokovat kartu. Stížnosti a protesty nemají smysl, protože šmejdi se sídlem v Dublinu stejně nekomunikují.
A máme zde tedy finální výsledky testů inteligence s odstupem času. Minus pět set šedesát euro, jedno vystavení nové karty, hodiny času zoufání u počítače a hořké zjištění, že žijete po boku muže spadajícího do kategorii „těžká mentální retardace“. PS: Rozhodně si udělejte IQ test, „vyplatí se to“!
