Článek
Omlouvám se předem všem, kteří budou mít tendenci reagovat stylem - koho to vlastně zajímá - ale já věřím, že někoho ano. Proto se chci s váma podělit o můj zážitek z přírody.
Ráda chodím do přírody a lesa zvlášť na procházky. Hlavně od jara do podzimu. Nejsem typická túrová turistka, ale příležitostná oddychová návštěvnice lesa. Zbožňuji tu typickou lesní vůni, která mi evokuje mé dětství, kdy jsem v lese pobíhala každý den, jelikož jsem vyrůstala na vesnici. Znáte ten omamný pocit, když do lesa vkročíte, slyšíte jen lehké šumění stromů, kdesi zazpívá nějaký ptáček, ozve se datel, který neúnavně tluče hlavičkou do kúry stromu a hledá si potravu. Nebo sem tam šlápnete na měkký mech a vznášíte se jako na obláčku. Před vámi na stromě šplhá veverka. A ta vůně hřibů a hub, které se schovávají kdesi pod listím? Ráda je sbírám a hledám a kolikrát narazím na místo, kde se jich přede mnou objeví desítky a já jako malá holka s radostí sbírám jeden po druhém do proutěného košíku, který už něco pamatuje.
Když vejdu do lesa, jakobych se ocitla v pohádce. Všude ticho, najdou se čas od času narušitelé lesního klidu, ale jsou to výjimky. Lidé, kteří s sebou mají děti a děti hlasitě pokřikují jeden na druhého a rodiče pokřikují na děti, ať jsou tiše, že v lese žijí zvířátka a mají rády klid. Většinou ale v lese nacházím pověstné místo relaxu, psychického odpočinku a oázy klidu. Vnímám každého mravence, který neúnavně pracuje a nečeká za tu dřinu žádnou odměnu. Vnímám každý ptačí zvuk a pokouším se napodobovat a komunikovat a věřit, že snad přiletí až ke mně, sedne si mně na ruku a já budu moci zblízka vidět do těch malých očiček a vědět, že si rozumíme i beze slov a ovane mne neviditelný závoj bezpodmínečné lásky. Nikdy se mi to nevyplnilo, zůstává to stále a jen v rovině představ a nesplnitelných nádherných snů.
Jednou takhle opatrně našlapuji s košíkem v ruce a v něm pár prvních houbařských úlovků a v ruce borůvky, které si vychutnávám jednu po druhé, když tu pár metrů přede mnou se cosi červenooranžového mihlo. Říkám si, hmm, asi někomu uletěl papoušek. Ale nepoznala jsem druh. Nikdy jsem toho malého ptáčka ve skutečnosti neviděla. Zastavila jsem se, nehnula ani brvou, abych si vychutnala tu krátkou chvilku pozorováním toho malého tvorečka. Asi mne zahlédl, protože popoletěl o kus dále. A pak jsem teprv měla možnost si ho lépe prohlédnout. Nezapomenutelný zážitek. V zelenohnědém lese se objeví malinká červená opeřená kulička. Vzhledem k tomu, že jsem malířka a barvy miluji a vnímám velmi citlivě, pak mi přišlo jako malý zázrak vidět na vlastní oči tu souhru a dokonalost barev a jejich kombinace v přírodě. Představte si obrovský zelený les a v něm červená tečka. No není to nádhera? Pro někoho asi ne, ale pro mne ano.
Přišla jsem domů a na internetu jsem zjistila, že se jedná o našeho chráněného ptáka kardinála. A zjistila jsem, že snad čtu o mé duši. Úplně jako já převtělená do tohoto malého zázraku přírody. A pomyslela jsem si, je to náhoda snad?
Kardinálové jsou neúnavnými zpěváky. Jejich melodie, plné vášně a radosti, jsou srdcem lesa. Jejich zpěv je hlasem přírody, vyjadřující její divokost, krásu a harmonii. A i když je každý zpěv jedinečný, všechny sdílejí stejnou melodickou krásu, která je pro kardinály typická. Navzdory svému výraznému zbarvení a výraznému zpěvu jsou kardinálové skromní a tiché bytosti. Žijí své životy bez velkého rozruchu, soustředěni na hledání potravy, péči o své mládě a udržování svých teritorií. Ale i když se zdají být nenápadní, jejich přítomnost oživuje les svou barevnou krásou a hudebním doprovodem. Život kardinála je plný nádhery a výzev, ale také ticha a pokory. Je to ztělesnění krásy a odolnosti přírody, živý příklad toho, jak může být příroda nádherná a silná. Kardinál nám ukazuje, že i v tváři obtížím je možné zářit krásou a pokračovat v životě s odhodláním a odvahou.
Samice se mohou pochlubit světle hnědým peřím s nádechem červených tónů na křídlech a ocasu.Samečci bývají zbarveni do barev červených s nádechem do oranžové a kolem zobáčku mají peří tmané až černé. Krmí se semeny, bobulemi a malými plody. Semena, která konzumují, pak roznášejí po celém svém teritoriu čímž výrazně ovlivňují ekosystém.
Zajímavostí pro mne byla informace, že kardinálové svým zpěvem a chováním slouží jako významní bioindikátoři, neboť signalizují změny v jejich ekosystémech. Pokud je ekosystém zdravý a plný potravy, kardinálové zpívají často a hlasitě. Pokud je jejich zpěv ztišený nebo zřídka slyšitelný, může to být znamení, že se v ekosystému něco děje. Kardinálové zůstávají ve svých teritoriích po celý rok, i během zimy. Navíc to jsou ptáci monogamní, to znamená že si najdou samečci samičku a jsou s ní po celý svůj život.
Po zjištění, že jsem měla možnost na vlastní oči vidět a na vlastní uši slyšet našeho chráněného ptáčka kardinála, jsem si uvědomila, jak nádhernou přírodu kolem sebe máme. A o to více jsem si uvědomila, kolik toho se ještě jako lidé z přírody musíme učit. Tento zážitek byl pro mne velmi obohacující hlavně na duši. Pro někoho možná zanedbatelný, ale já jej mám vrytý do mého srdce na celý život.
https://autorskesperky.com/
