Článek
Žijeme v době, kdy ani po 15 letech nedokážeme vyhodnotit bratry Mašíny.
Zda byli vrazi, nebo hrdinové, zatímco na odsouzeného vraha Kájínka si musíme koupit vstupenka za 300 Kč, chceme-li si poslechnout jeho paměti.
Zmatení spoluobčané mávají prapory zastánců masových vrahů a jejich učitelů v naději, že povýší na užitečné idioty pro oportunisty, kteří cítí žlab.
Bez „Milionů chvilek“, které pomohlo Fialově vládě k vládnutí, je budoucnost demokracie nejistá a hrozí platnost neblahého dvojitého zákona: „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, počet vstupů do stejných sraček není omezen“.
Bratři Mašínové museli pro záchranu svých životů nebohého strážmistra zabít. On se stal jediným, který je mohl podrobně popsat. Tím by se počet jejich pronásledovatelů zvětšil z 20 000 vojáků o několik milionů dobrovolníků, což by nevyhnutelně vedlo k jejich dopadení.
Karta by se obrátila. Onen strážmistr by byl hlavním strůjcem jejich popravy.
(jak ostatně skončili dva dopadení členové jejich skupiny)
Stal by se hrdinou a nositelem státního vyznamenání.
To by bylo z dnešního pohledu odsouzeníhodné a Mašínové by byli dekorováni „in memoriam“.
Nedivme se, že o to v roce 1953, plni síly a touhy po lepším životě mimo komunismus, nestáli.
Lepší život po pádu komunismu si dopřáváme také díky hrdinům, jako byli Mašínové a jejich kamarádi.
Ivan Neumann
