Článek
Hned úvodem chci říci, že považuji letní a zimní čas za jedno z dobrodiní lidstva. Také pokusím ujistit vážené čtenáře, že tato nepatrná úprava, která se děje dvakrát do roka není zdraví škodlivá. Žiji částečně ČR a částečně v Kanadě. Minimálně dvakrát do roka překonávám časový rozdíl mezi Vancouverem a Prahou, který činí 8 hodin. V Kanadě jsou tisíce Čechů, kteří podstupují totéž. Neslyšel jsem nikoho, že by si stěžoval. Zásadní je okamžité přizpůsobení režimu, ve kterém jste se ocitli. Během dvou dnů jste aklimatizováni. Za půl roku postoupíte totéž v ČR. O nepřirozenosti časové změny nemůže být ani řeč, právě naopak lidstvo drahnou dobu ničil stereotyp, bez ohledu na změnu intenzity slunečního osvitu daného místa, poté co nějaký blbec vymyslel budík. Ani ta slepice se nedá oklamat a vstává až co zakokrhá kohout, a ten zakokrhá, až když už je světlo.
Stejně se chovali lidé od nepaměti. Homo sapiens a slepice byli za jedno. Vstávali až se rozednilo. Proč by riskoval, že spadne po tmě do jámy, kterou tam nastražil na medvěda.
Doba nová je složitá a má svůj rytmus a algoritmus. Nemůžeme se chovat jako naši předchůdci před miliony let. Naštěstí mezi námi žijí lidé hloubaví, kteří si uměli poradit s budíkem. Jednoduše dvakrát ročně posunou ručičky tohoto přístroje vždy správným směrem. Je mi jen líto slepic, které si nemohou obhájit svoje dávné a dobré právo vstávat až se rozední. Mluvím o chudinkách ve velkochovech, které musí vstávat poté, co zazní budík.
