Článek
S Elmarem Klosem jsem v rozhlase natáčel někdy v osmdesátých letech. Kdybych si psal deníček, pak bych věděl přesné datum. Máme ale jedno datum společné: rok 1965. Ve stejném roce, kdy začalo vysílat Mikrofórum, natočil Elmar Klos s Jánem Kadárem Obchod na korze. Ten o rok později dostal Oskara za nejlepší cizojazyčný film.
Tak začínal minulý článek. Oskary jsme opustili, abychom se věnovali českým prezidentům. Dnes se k Oskarům vrátíme.
Mimochodem v tom roce 1966 šlo o první barevný přenos. A byl to náš první Oskar.
Jaké to bylo?
Myslíte samotný obřad? To bylo mysterium. Ale to, co předcházelo se blížilo hororu. Na letišti jsem zjistil, že moje zavazadla letěla do Tokia. A bylo hned o zábavu postaráno, poněvadž já byl oblečen poněkud nevhodně. Když jsem odlétal, tak v Praze bylo asi 15 stupňů pod nulou a v L. A. bylo asi takových 30 nad nulou. Já byl v zimníku a v teplých šatech. Nakonec mě z toho vytrhl Francis Lederer, který mi půjčil svou košili a takový lehký plátěný kabátek. A smoking byl v kufru někde v Tokiu. Naštěstí jsme přiletěli čtyři dny před ceremoniálem. Tak jsem šel na pojišťovnu, která mi vyplatila 200 dolarů. To ale na nový smoking nestačilo. Naštěstí smoking přiletěl odpoledne těsně před večerním předáváním Oskarů, takže můj exteriér byl tehdy v naprostém pořádku. Reprezentoval jsem.
Jaké to je přebírat Oscara?
Já jsem byl vyděšenej. A hráli naši hymnu. Tak jsem si připadal jako když olympionik leze na stupínek pro tu zlatou. Byl to hezký, hezký okamžik.
A kde ho máte Oskara schovaného?
Já nevím. Ono totiž v naší rodině je taková zvláštní tradice. Moje maminka měla vždycky strach ze zlodějů. Tak to pořád dávala někam buď mezi prádlo anebo mezi boty anebo … A teď tu tradici převzala sestra a já opravdu nevím kam to dala.
V hlavní roli Obchodu na korze excelovala Ida Kamińska. Potkali jste se ještě někdy?
Paní Kamíńska přijela za mnou asi v osmasedmdesátém roce, tedy myslím si, že přijela za mnou. A byla tady dva dni a bylo to naposledy, co jsem ji viděl. Byla vždycky strašně milá. Prvně jsem ji viděl na scéně židovského varšavského divadla Ester Ráchel a Idy Kamińské. Ester Ráchel byla její matka. A tam jsme šli, když jsme hledali představitelku právě hlavní postavy, paní Lautmanky do Obchodu na korze. A to jsme objeli několik židovských divadel. Těch židovských divadel v Evropě nebylo mnoho. Bylo jedno v Bukurešti. Pak byly dvě v Sovětským svazu, ty tehdy byly právě zrušeny. Ale teď jsou zase obnoveny. A třetí bylo právě to varšavské divadlo. No a my jsme objeli všecky. Poslední bylo to varšavské. přišli jsme k budově a tam byly vyvěšeny tehdy fotografie, ještě dodneška vím z představení I stromy umírají vestoje. Hlavní představitelka paní Ida Kamińska. Tak jsme si řekli, to máme a už jsme nemuseli hledat.
Na závěr poznámka: Elmar Klos byl hostem pořadu 5 minut po konkurzu. Pořad se vysílal živě z Paláce kultury. Hostem byla také kapela, která se odpoledne zúčastnila konkurzu spolu s dalšími dvěma kapelami a vyhrála. Takže měla v přímém přenosu svou rozhlasovou premiéru. Pořad měl ještě jedno pravidlo. Společně jsme telefonovali osobnosti, kterou si náš host vybral. Chcete vědět, komu jsme společně s Elmarem Klosem telefonovali? Dejte nám lajk a setkáte se s Elmarem Klosem ještě jednou.
