Článek
Posledně jsem vyprávěl o Pirátské vysílačce divadla Semafor. U Suchého ještě chvíli zůstaneme. Tak co třeba rok 1976. Suchému často z pokusu o čistý humor vycházely satirické šlehy, aniž o to sám usiloval. Je to dáno určitým kontextem doby, náladou publika a českou národní školou dorozumívat se jinotaji. Mám pro to určitý důkaz. Bylo to v roce, kdy se do Československa vrátil jeden kapitán. V Semaforu hráli právě Elektrickou pumu. Tam se v jedné písni zpívá: Sem tam někdy vykonáš / nějakou tu špionáž. Do určitého dne toto dvojverší procházelo celkem bez odezvy. V den D se najednou lidé začali pochichtávat, chechtat a tleskat… zkrátka neúměrně se bavili. Suchý, který tehdy tvrdil, že dnešní noviny četl už před třemi lety (a měl tehdy v zásadě pravdu), znejistěl a začal zkoumat, co že se s publikem děje. Až mu kdosi prozradil, že kapitán, který se vrátil, se jmenuje Minařík a sem tam někdy vykonal… vidíte, ono se všechno tak úplně nerýmuje. Nicméně v kontextu dění ony verše dostaly další rozměr – rozměr satiry.
Ve stejném roce, a to si odskočíme do Sokolova, Josef Laufer napsal text k písni Dopis Svobodné Evropě, kterou sám na Festivalu politické písně zazpíval. Povinně jsme na tento festival jezdili s Mikrofórem. Pamatuji se, že když Laufer dozpíval, bylo v sále hrobové ticho. A ve vzduchu visel pocit trapnosti. Dodnes nevím, co se muselo stát, že se Laufer k té věci propůjčil. Znal jsem ho jako slušného člověka, skvělého herce i zpěváka. Jenže tehdejší doba uměla vytvářet tlaky, které dnes nikdo nepochopí.
K Sokolovu se váže ještě jedna rozhlasová historka. Hymnou tohoto festivalu byla píseň, ve které se zpívalo: Když řekneš Sokolov, ozve se píseň. Autory této písně byli hudební skladatel Dalibor Basler (vedoucí hudební redakce Čs. rozhlasu) a textař a redaktor téže redakce Jaroslav Navrátil. Jarda se za tu píseň styděl a aby si napravil – alespoň ve svých očích – reputaci, napsal si na ni sám německý text. Něco v tom smyslu: Wenn sagts du Falkenau, du hörst die Lieder, wenn sagts du Falkenau, wir kommen zurück wieder. Tedy: když řekneš Sokolov, uslyšíš písně, když řekneš Sokolov, my se opět vrátíme. Tedy z politické písně se stala píseň revanšistická. Jarda Navrátil s tím textem zašel za Baslerem a řekl mu: máme průšvih. Tohle hraje jedno západoněmecké rádio. Basler byl tak trochu zbabělec a mám pocit, že pak pár dní nespal.
V Sokolově jsem se potkal s Miroslavem Hofírkem, který tam v té době působil v Manželské poradně. Občas jsem ho bral jako hosta do svých pořadů a jezdili jsme po Čechách a vysílali jakési besedy s mladými lidmi. Utkvěla mi rada, kterou mladým lidem, tedy spíše ještě dětem, dával: Nikdy svým rodičům neříkejte věci, o kterých si myslíte, že by je neunesli.
Ale vraťme se ještě k Jiřímu Suchému. Tehdejší režim miloval slovo angažovanost. Pokusili jsme se v Mikrofóru toto slovo naroubovat na Suchého, abychom ho protlačit do vysílání. A tak jsme prohlásili: Suchý je angažovaný umělec (jak ošklivě zneužívané a překrucované adjektivum), vytvořil vynikající protiválečná díla. Tak mi to dokažte, lakonicky prohlásil tehdejší ústradný riaditel Ján Riško. Natočili jsme vzorový pořad sestavený z protiválečných písní a promluv Jiřího Suchého, abychom tím – jak jsme se domnívali – zrušili novou a další klatbu. Pořad se nám zdál přesvědčivý i pro nejzarytějšího zarytce. Riško si pořad poslechl a pak nám udělal politickou přednášku o škodlivosti pacifismu! Bylo to beznadějné. Pacifismus byl zaklínadlem, kterým se zaháněli nepohodlní autoři i se svou zatracenou pokrokovou tvorbou, jejíž zatracení by se jinak velice těžce zdůvodňovalo.
Připomnělo mi to slova Jana Wericha, který mi řekl: „Vyčítají mi, že jsem kosmopolita. A co voni s tím internacionalismem“. Jak je vidět tehdejší režim měl svůj slovník. Tak co s tím naděláte. Naštěstí je to snad už za námi.
