Dobrodružný Nepál: Království bohů, odkud není cesty zpět

Kdybych měla v životě poslední možnost cestovat a kdybych si mohla vybrat jen jednu zemi, kam bych se chtěla vrátit, byl by to Nepál. Když jsem cestovala po světě, lidé se mě ptali, kde se mi líbilo nejvíc, a já jsem říkala, že není mnoho zemí, které bych chtěla znovu navštívit. Nepál však patří k těm, které bych znovu neváhala navštívit ani minutu. Na světě je jen málo míst, kde najdete tak zajímavou kombinaci přírodních krás, kultury, duchovna a jednoduchosti života. Země majestátních hor, prodchnutá hinduismem a buddhismem, si vás může snadno získat.

Nejde však jen o objevování nové kultury, pokud se vydáte na trek do Himálaje, poznáte lépe i sami sebe. Hory vám poskytnou dostatek času k zamyšlení nad vlastním životem. Je to, jako byste za sebou něco zanechali a na druhou stranu si něco odnesli. Někdy i dnes, když jsem doma, ke mně Himálaj přichází a jako by mě volal zpátky. Lákají mě ve snech, abych se vrátil. Ale pozor, najdou se zde i taková místa, odkud již není cesty zpět.

Svoji cestu začínám v hlavním městě Nepálu Káthmándú, které leží v nadmořské výšce 1400 m n. m., což je na himálajskou oblast překvapivě málo. Už první dojmy z této dvoumilionové metropole jsou silným zážitkem. Rozbité silnice, na kterých se na první pohled rozprostírá absolutní chaos, mohou způsobit mírný kulturní šok. Představte si úzkou silnici táhnoucí se mezi starými zchátralými budovami, na které se auta, rikši, různé tříkolky a staré náklaďáky snaží vyhnout dobytku, který se volně pase na ulicích. Celý ten pohled zabalte do hustého prachu, přidejte zmatek, spoustu troubení a sem tam křik lidí. Když stojíte na ulici a zvednete hlavu, můžete zahlédnout opice plazící se po spleti telekomunikačních kabelů, místy připomínající klubko špagátů. Pocit chaosu se vám rychle dostane pod kůži.

Když se však na chvíli zastavíte a pozorujete celou situaci, pochopíte, že tento zdánlivě neřízený provoz má svá vlastní, pro nás těžko pochopitelná pravidla. Například taková banalita, jako je přecházení z jedné strany silnice na druhou, se může zdát jako neřešitelný rébus. V Káthmándú vás nikdo nenechá přejít a vozidla se hrnou ze všech stran. Jak tedy bezpečně přejít na druhou stranu? Jednoduše musíte přejít. Ani příliš pomalu, abyste nezastavili provoz, ale ani příliš rychle, aby kvůli vám řidič nezpanikařil. Chce to určitou dávku odhodlání a odvahy. Další specifikum Káthmándú je silně ovlivněno klimatem. Buď je ve městě neuvěřitelné množství prachu, běžně uvidíte lidi v šátcích, kteří si zakrývají dýchací cesty, nebo když prší, jsou celé ulice pokryté blátem. Někdy můžete zažít obojí během jednoho dne. Město samotné to činí méně atraktivním, zvláště když si představíte takový dobytek, který na ulici také vykonává svou činnost.

Co je však na Káthmándú přitažlivé, jsou nádherné kláštery, chrámy, stúpy nebo různé svatyně. Město bylo po staletí utvářeno hinduismem a buddhismem, jejichž vliv je patrný na každém rohu. Jeho obyvatelé jsou silně věřící. Snad nejznámější kulturní památkou je Boudhanath (Buddhova stúpa), jejíž tvar je inspirován mandalou a je jednou z nejposvátnějších buddhistických staveb v Nepálu. Okamžitě vás upoutají velké oči namalované na jejích stěnách. Místní obyvatelé věří, že vás jimi pozoruje sám Buddha. Právě v této části města žije velké množství Tibeťanů, kteří v minulosti uprchli z Tibetu před čínským útlakem.

Za návštěvu rozhodně stojí opičí chrám Swayambhunath, na jehož vrcholu se nachází také stúpa, klášter a několik svatyní, k nimž vede velké množství schodů. A proč se tomuto místu říká Opičí chrám? Je to proto, že zde žijí stovky, ne-li tisíce opic, což z něj činí velkou turistickou atrakci. Tyto opice však umí být pěkně dotěrné, leckdy nebezpečné. Pokud však chcete uniknout ruchu města, je Zahrada snů ideálním místem, kde můžete najít klid a obdivovat soubor fontán nebo si odpočinout na lavičce. Je skutečně kouzelná.

Nepál byl v 60. letech 20. století objeven jako ráj volnomyšlenkářů. V té době byl hojně vyhledáván zejména příslušníky hnutí Hippie, a to kvůli snadné a legální dostupnosti hašiše a marihuany. Na Freak street v Káthmándú se jich shromažďovalo velké množství. Nepál jako rozvíjející se chudá země se stal lákavým místem, kde se dalo žít za málo peněz a uniknout z běžného světa. Káthmándú rychle získalo status nepsaného hlavního města této organizace, ale počátkem 70. let se situace stala neudržitelnou. Ulice zaplavovali fetišističtí turisté ze západního světa a vláda se uchýlila k protiopatřením. Zakázala prodej drog a mnoho závislých turistů deportovala do Indie. To byl možná konec drogové turistiky v Nepálu, ale na druhé straně to byl začátek turistiky, jak ji známe dnes. Lidé sem začali jezdit za kulturou a za horami.

Druhý den se vydáme na břeh jezera Phewa, kde se koná zajímavé kulturní divadlo ohňových rituálů. Vydáváme se do hor. Místní průvodci nás varovali, že terén je velmi nebezpečný a neexistuje cesta zpět. Jakmile se jednou rozhodnete tuto trasu projít, nesmíte se zastavit, nesmíte se vrátit a rozhodně se nesmíte dívat pod sebe. Musíte jít stále vpřed, nezastavovat a hlavně musíte dávat pozor na to, kam šlapete. Terén je opravdu krkolomný, mnoho kamenů, nestálá a promáčená půda, skoro žádné jištění. Ale i tak to v člověku zanechá nepopsatelný zážitek.

Zdroje: Asianews, CNN