Článek
Americký generál George Patton byl jedním z nejslavnějších vojevůdců za druhé světové války. Vojáci pod jeho vedením bojovali v Africe nebo Itálii, hnali Němce přes Francii a zastavili ardenskou ofenzívu. Muž, jehož jednotky osvobodily i západní část Československa, měl však i stinné stránky a ne každý kolega s ním dokázal vyjít. Ke zrodu jeho legendy přispělo i to, že 21. prosince 1945 předčasně zemřel při autonehodě.
Pocházel z rodiny s vojenskou tradici
George Smith Patton, jak znělo jeho celé jméno, pocházel z bohaté rodiny s dlouhou vojenskou tradicí. Jeho předkové v Británii se proslavili na bojištích, jeho dědeček a prastrýc později dosáhli vysokých hodností v konfederační armádě (oba padli během americké občanské války). Syn úspěšného kalifornského právníka a politika se narodil 11. listopadu 1885 a vystudoval vojenskou akademii ve West Pointu. Vynikal ve vojenských disciplínách, méně se mu dařilo v matematice. Byl vojákem, který na sebe rád upozorňoval. Poprvé o sobě dal vědět na olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912, kde se umístil na pátém místě v moderním pětiboji. George Patton byl mimo jiné nadaný šermíř a po olympiádě sám navrhl poslední verzi šavle, kterou přijala americká kavalerie, v níž sloužil. Díky známostem se vyhnul převelení na Filipíny a místo toho se připojil k expedici generála Johna Pershinga do Mexika.
Byl vojákem, který na sebe rád upozorňoval
Kariéra nabrala na obrátkách
Jeho kariéra nabrala na obrátkách po vstupu USA do druhé světové války. Patton, který na vojenské velitele zapůsobil svým rozhodným vedením při mírových manévrech v létě 1941, se brzy dočkal nasazení. Generál se účastnil vylodění v severní Africe a bojů s Afrikakorpsem na podzim 1942. Následné vylodění na Sicílii v létě 1943 bylo jedním z vrcholů Pattonovy velitelské kariéry. Jeho jednotky tam dokázaly rychlým postupem na severu ostrova osvobodit Palermo a vstoupit do Messiny před jeho britským rivalem Bernardem Montgomerym. Zároveň však ukázal i svoji horší stránku, když ve stresu vojáky na bojišti fackoval. Přestože se Patton, který svou reakci na prožitý stres považoval za zbabělost, a omluvil se, zveřejnění událostí v tisku poškodilo jeho jméno. Přesto se sám neváhal vystavit nebezpečí, když to bylo nutné pro zvýšení morálky. Za první světové války například jako první vylezl ze zákopů, aby váhající vojáky pobídl k akci. A to se nezměnilo ani poté, co byl vážně zraněn.
Jeho strategií byl útok
Generál nastoupil do akce v červenci 1944 a nasadil nebývalé tempo. Jeho základní strategií bylo útočit a jeho tanky se zastavily, až když jim došlo palivo. „Moji vojáci nekopou zákopy,“ tvrdil Patton, jehož jednotky obsadily více území a zneškodnily více nepřátelských sil. Nejvíce se proslavil v prosinci 1944, když Němci překvapili Spojence náhlou ofenzivou v Ardenách. Patton, postupující tehdy na Německo, otočil své jednotky o devadesát stupňů, a vyrazil na východ, prolomil německé obklíčení u města Bastogne, a tím podstatně přispěl ke zhroucení nepřátelského protiútoku.
Generál Patton se probojoval až na západ Čech.
Probojoval se až na západ Čech
Jeho 3. armáda se probojovala na západ Čech, kde 6. května 1945 osvobodila Plzeň. Poté však byli Američané zastaveni na linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice - Linec. Patton, který jindy dokázal ignorovat rozkazy, respektoval svého starého přítele a ochránce Eisenhowera. Nebyl však nadšený. „Protože jsme dostali rozkaz ji neobsazovat,“ vyhrkl den po oficiálním ukončení války na otázku, proč nepokračoval dál do Prahy. V červnu 1945 se Patton zúčastnil velkolepé přehlídky v Los Angeles a poté se vrátil do Německa jako zástupce okupační správy. Osudným se mu stal 9. prosinec 1945, kdy cestou na lov bažantů, utrpěl při drobné nehodě vážné poranění míchy, kterému později v americké vojenské nemocnici v Heidelbergu podlehl.
Zdroje: National Today, Military.com, Army Times
