Článek
Psal se rok 1885 a na pozemku známého pařížského inženýra a designéra vyrůstala obrovská socha. Měla podobu ženské bohyně, která v jedné ruce drží knihu a v druhé pochodeň vztyčenou nad hlavou a odhodlaně hledí měděnýma očima do dálky. Za několik dní bude rozebrána, naložena na lodě a převezena do svého nového domova, kde bude znovu složena jako obří skládačka. Stane se symbolem země, která se v příštím století promění z bývalé kolonie ve světovou velmoc. Gustav Eiffel dokázal to, co by žádný projektant ani architekt nedokázal. Stal se otcem dvou legendárních staveb, které se staly ikonami Spojených států amerických a Francie. Nebýt Eiffela, Socha Svobody by dnes vypadala jinak, a možná by ani nebyla tak vysoká a majestátní. Dostal se k ní až v roce 1881.
V té době byla její hlava, ramena a pochodeň na svém místě. Těm dal totiž podobu jiný architekt - Eugène Viollet-le-Duc. Když však v roce 1879 zemřel, byl projekt ohrožen. Sochař Auguste Bartholdi, který sochu navrhl společně s le-Ducem, stál před problémem, jak kolos postavit na nohy. Obrátil se na Eiffela, aby mu pomohl s technickou stránkou. Eiffel měl totiž za sebou již řadu projektů, které musely čelit nepřízni počasí, a navrhl ocelovou konstrukci ze čtyřnohého pylonu, jenž podpíral měděné desky tvořící tělo sochy. Navrhl také drapérii, která bohyni obepíná. Socha se po slavnostním otevření okamžitě těšila velké oblibě veřejnosti. V době jejího dokončení nemohl Eiffel tušit, že dílo, které mu zaručí nesmrtelnost, teprve přijde.
Název hory
Alexandre Gustave Bonickhausen dit Eiffel se narodil 15. prosince 1832 v Dijonu jako první dítě Catherine-Mélanie a Alexandra. Jeho předkové, Bönickhausenové, emigrovali z německého města Marmagen a na počátku 19. století se usadili v Paříži. Ke svému příjmení připojili příjmení dit Eiffel jako odkaz na pohoří Eiffel. Gustavovi rodiče, zejména matka, však brzy přestali psát delší část příjmení, kterou Francouzi neuměli dobře vyslovit. Po ukončení studia chtěl pracovat u svého strýce v jeho továrně na ocet. Rodiny však byly v té době rozdělené, a tak ho osud zavál do firmy na stavbu železničních mostů. Prvním, který nesl jeho podpis, byl most přes řeku Garonnu v Bordeaux.
Inovátor a vizionář
Jeho prvním pracovním místem bylo místo vedoucího inženýra ve společnosti Compagnie Belge. Eiffel okouzlil odborníky svými nezvyklými návrhy a moderními postupy a stále přicházel s novými projekty. Předností jeho návrhů byla lehkost a přenosnost. Díky prefabrikovaným dílům a podrobné dokumentaci je bylo možné přepravit téměř kamkoli a sestavit i nekvalifikovanými pracovníky. To šetřilo čas i zdroje. Hvězdou Eiffelových návrhů byly kovové a subtilní konstrukce. Příkladem je budapešťské nádraží Nyugati, postavené proti tehdejším konvencím. Ústředním prvkem je ocelovo-skleněná hala vedoucí k nástupištím, kterou lemují originální kamenné budovy.
Astronomická observatoř v Nice ve své době měla největší kopuli na světě o průměru 22,4 metru a používala důmyslné nosné zařízení. Namísto toho, aby kopule při otevření „jezdila“ na kolech nebo válečcích, byla podepřena prstencovým dutým nosníkem plujícím v kruhovém žlabu s roztokem chloridu hořečnatého ve vodě. To byl Eiffelův patent z roku 1881.V té době již pracoval sám ve své vlastní kanceláři Compagnie des Établissements Eiffel. Zlatý hřeb měl teprve přijít. Eiffel vyhrál soutěž portugalských železnic na přemostění řeky Duoro a vytvoření spojení mezi Portem a Vila Nova de Gaia. Nejenže se mu podařilo navrhnout nejdelší obloukový most té doby, ale cena byla čtvrtinová oproti soutěži a dílo bylo dokončeno dříve, než se plánovalo. Zdobení navíc předznamenalo Eiffelovo nejslavnější dílo.
Ošklivá krása
Návrh věže, která se měla stát ústředním motivem Světové výstavy v Paříži v roce 1889, Eiffel neplánoval. Autory kolosu rozloženého na čtyřech podstavcích byli Maurice Koechlin a Emile Nouguier. Eiffel nebyl s jejich kresbou z roku 1884 spokojen, ale když inženýři přizvali Stephena Sauvestera, aby dokončil architektonickou a dekorativní stránku, návrh se mu zalíbil a odkoupil od nich práva. Stále však šlo jen o náčrt na papíře. Byl to Eiffel, kdo kresbu propracoval do detailů, a upravil technické parametry tak, aby byla realizovatelná, a především ji předložil komisi pro posouzení návrhů. A zvítězil. Jeho výpočty byly na milimetr přesné v technických detailech. Spletl se ale v odhadu, kolik času stavba zabere, a také v rozpočtu. Eiffel také počítal s jiným umístěním věže, ale musel ustoupit požadavkům komise. Věž musela tvořit pomyslnou bránu k výstavišti na Champ de Mars.
V okamžiku, kdy byl návrh představen veřejnosti, se proti němu zvedla vlna odporu a kritiky. „Ošklivý železný komín Fabriky“, jak jej odpůrci nazvali, si vysloužil petici a zastavení stavby, kterou podepsaly osobnosti jako Alexander Dumas mladší nebo Guy de Maupassant. Navzdory tomu však stavba i nadále rostla a 31. března 1889 na ni Eiffel ve společnosti zástupců tisku a vlády vylezl. Doslova. Výtahy ještě nebyly v provozu, a tak museli všichni zdolat celou trasu. Více než hodinovou túru vyplnil sám konstruktér výkladem o různých zajímavých částech stavby. Po otevření se výstava stala hitem. Francii se náklady na ni vrátily během několika let. Přestože měla být původně po dvaceti letech demontována, září nad Paříží dodnes.
Panamský skandál
Život a práce však Gustavu Eiffelovi nepřinesly jen ovace a slávu. V roce 1887 se nevědomky zapletl do skandálu. Ferdinand de Lesseps, s nímž spolupracoval, ho vyzval, aby se jako inženýr připojil ke společnosti s právem stavět Panamský průplav. Po roce práce a projektování společnost zkrachovala a zanechala po sobě dluhy. Ačkoli byl Eiffel pouze projektantem, byl obviněn a odsouzen k pokutě a deseti letům vězení. Nakonec strávil ve vězení jen deset dní a všechna obvinění proti němu byla nakonec stažena. Jeho pověst tím ale byla definitivně pošramocena a ti, kdo mu zadávali velké zakázky, se mu vyhýbali. Zklamaný Eiffel se stáhl do ústraní a věnoval se aerodynamice. Jeho manželka Marie Gaudeletová zemřela v roce 1877 po patnácti letech manželství a zanechala po sobě pět dětí. Sám Eiffel zemřel 27. prosince 1923 ve svém sídle na Rue Rabelais v Paříži.
Zdroje: ASCE, Britannica.com, Pariscityvision.com
