Článek
Jurij Gagarin byl nejslavnějším občanem Sovětského svazu, a přestože jeho popularity režim využíval k vlastní propagaci, Západ ho nazýval hrdinou. Před 55 lety svět šokovala zpráva o jeho tragické smrti. Jurij Gagarin, první člověk, který uskutečnil úspěšný let do vesmíru, zemřel v kokpitu stíhačky, kterou pilotoval, v dubnu 1961. Skutečná příčina havárie však nebyla nikdy zveřejněna a výsledky vyšetřování byly utajeny. Kolovaly pouze dohady, fámy a konspirace.
Nebylo mu dovoleno létat
Během necelých sedmi let, které uplynuly mezi jeho historickou vesmírnou misí a osudným posledním letem v tryskáči, byl Jurij Gagarin světovou celebritou. Zejména zpočátku ho všude vítaly tisíce nadšených lidí, přijímali ho státníci, zasypávali ho dary a poctami. Také doma se těšil přízni mocných, byl vyznamenán nejvyššími sovětskými vyznamenáními, dostal několik funkcí a ještě před třicítkou byl povýšen na plukovníka.
Slávu a nové postavení si sice užíval, ale zároveň se těžko vyrovnával s tím, že nemůže dál létat. Kreml totiž nechtěl riskovat, že se ikoně režimu něco stane. A tak první kosmonaut světa vedle svých reprezentačních a politických povinností studoval na Žukovského akademii, zároveň působil jako vedoucí skupiny kosmonautů a zástupce velitele jejich výcvikového střediska a s bolavou duší sledoval, jak jeho kamarádi létají do vesmíru.
Stále však doufal, že přijde doba, kdy i on bude moci znovu nejen usednout do kokpitu letadla, ale také se znovu podívat na oběžnou dráhu.V roce 1967 se k tomuto snu přiblížil. Chystal se start nové kosmické lodi Sojuz a Gagarin, který byl znovu zařazen do příprav. On následně doufal, že bude prvním, kdo s ní poletí. Ale volba nakonec padla na jeho přítele Vladimira Komarova, on byl jen náhradníkem. Předpokládal tedy, že bude dalším v pořadí na další misi, ale tragédie to zmařila. Sojuz 1 ještě nebyl dostatečně připraven, při návratu na Zemi havaroval a Komarov uhořel v jeho kabině. Po tomto neštěstí byl 34letý Gagarin vyřazen z výcviku kosmických letů.
Rutinní výcvik
Za několik měsíců úspěšně dokončil postgraduální studium na Žukovského akademii a mohl se vrátit alespoň k pilotování stíhaček, i když zpočátku jen pod dohledem instruktora. Také ve středu 27. března 1968 v dopoledních hodinách ho na základně Čkalovskij (asi 30 kilometrů od Moskvy) čekal takový rutinní cvičný let s plukovníkem Vladimírem Serioginem.
Krátce po desáté hodině nastoupili oba do kokpitu dvoumístného MiGu-15 UTI a připravili se ke startu. Gagarin seděl v přední části kokpitu, Seriogin za ním. Hodiny ukazovaly 10.19, když dostali povolení ke startu.Cvičná mise ve výšce 4 200 metrů měla trvat 20 minut, ale v 10.30 už Gagarin žádal pozemní personál o povolení k návratu na základnu. Dostal ho. „Rozuměli jsme si 625. Provedu,“ odpověděl Gagarin, kdy 625 byl jeho volací znak. To byla poslední slova, která od něj řídicí věž slyšela. Poté v éteru zavládlo ticho a stroj zmize z obrazovek radarů. Základna vyhlásila poplach a do vzduchu se vznesly vrtulníky, aby pátraly po ztracené stíhačce a její posádce.
Teprve po více než čtyřech hodinách byl konečně objeven velký kráter a trosky letounu poblíž vesnice Novoselovo, asi 65 kilometrů od Čkalovského letiště. Byly roztroušeny v okruhu asi 400 metrů. Když záchranáři dorazili na místo, našli po pilotech jen několik útržků kombinéz a jejich těla. „Vůbec nedokážu popsat, co jsem v tu chvíli cítil. Ostatky tohoto výjimečného člověka, kterého jsem měl rád jako bratra, se vešly do malé zinkové krabice,“ vzpomínal po letech Gagarinův přítel, kosmonaut Alexej Leonov.
Balon, nebo další stíhačka?
Závěrečná zpráva komise, která nehodu vyšetřovala, nebyla nikdy zveřejněna. I to podpořilo šíření fám a konspirací. Objevily se spekulace o tom, že piloti byli opilí, nebo že havárie měla politické pozadí. Podle jiných byl Gagarin odstraněn na příkaz z nejvyšších míst. Někteří se navíc domnívali, že jeho smrt byla pouze fingovaná a první kosmonaut světa skutečně zahynul při tajném letu do vesmíru.
Střípky informací o tom, co se onoho osudného dne stalo, se dostaly na veřejnost koncem 80. let, kdy někteří členové vyšetřovací komise promluvili do médií. Podle nich se Gagarinův a Serioginův MiG-15 zřítil v 10:31, tedy 12 minut po startu a necelou minutu po posledním rádiovém spojení. Narazil do země strmě - pod úhlem asi 80 stupňů a rychlostí asi 700 kilometrů za hodinu.
V následujících letech se objevilo mnoho hypotéz o příčinách havárie, ale zpráva vyšetřovací komise byla stále tajná. To se změnilo až v dubnu 2011, ale ani po jejím odtajnění nebyl plný text zprávy zveřejněn. Oficiálně byla interpretována pouze příčina havárie, podle níž posádka musela provést náhlý manévr v důsledku změny vzdušné situace, která vedla k havárii. Technické selhání bylo vyšetřováním vyloučeno, stejně jako chyba pilota, a v jejich pozůstatcích nebyly nalezeny žádné stopy alkoholu ani jiných toxických látek.
Podle jedné z nejčastěji zmiňovaných verzí se piloti vyhýbali meteorologickému balonu, a proto museli provést náhlý manévr. Bývalý kosmonaut Alexej Leonov, který byl u vyšetřování, to však popřel. Ve skutečnosti tvrdil, že Gagarinův stroj havaroval ze zcela jiného důvodu. Podle něj ve stejné oblasti v té době létaly nové stíhačky Su-15, jedna z nich kvůli špatnému počasí klesla do nedovolené letové hladiny, prolomila zvukovou bariéru těsně u migu a ten se kvůli turbulencím stal neovladatelným a zřítil se. Nicméně i tento názor byl pouze jeden z mnoha a nepotvrzený.
Zdroje: MidDay, Observer, Free Europe Radio
