Článek
Když se před válkou ve Francii v Normandii říkalo „voní to jako Dior“, znamenalo to něco úplně jiného než dnes
V městečku Granville na normandském pobřeží zdědil Morris Dior, otec Christiana a Catherine továrnu na hnojiva. Tam dovážel trus mořských ptáků, guáno. A když vítr foukal špatným směrem, nesl s sebou silný zápach do lidských obydlí ve městě. V takových dnech prý místní obyvatelé říkali „Dnes to tu zase voní jako u Diora.“ Na zahradě rodinné vily učila matka své dvě děti pěstovat růže, z čehož nakonec vznikl jeden z nejslavnějších parfémů na světě.
Catherine byla mladší sestra
O jeho sestře Catherine se toho moc nevědělo. Rodinný přítel o ní věděl, že pěstovala růže, které byly základní složkou parfému Miss Dior, který se jmenoval po ní. Sestra se však zapojila do domácího odboje proti německým okupantům a proto byla poslána do koncentračního tábora. Catherine byla žena, kterou Christian jako homosexuál miloval ze všech nejvíc. Jednoho dne se z nich stali nerozluční přátelé. Když ji zatklo pařížské gestapo, byli to Francouzi, kdo ji nelítostně mučil. I když ženy v okupovaných zemích měly odvahu o svém utrpení po válce otevřeně mluvit, většina lidí vlastně nebyla ochotna takové hrůzy poslouchat. A s tímto mlčením souvisí i růže vysazené po válce v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück, kam byla Catherine odvezena.
Růže z Československa
Odrůdu růží s názvem Resurrection přivezly do tábora po válce české ženy, které přežily Ravensbrück. Catherine nikdy nechtěla mluvit o svých zážitcích v koncentračním táboře. Mlčení se stalo její obrannou metodou a chránilo ji. Ve Francii a Německu proběhly po válce procesy s hlavními představiteli minulého režimu, ale protože bylo potřeba národního usmíření, mnoho kolaborantů nebylo nikdy potrestáno. V Ravensbrücku pracovalo asi tisíc velitelů a dozorců, ale před soud se jich dostalo jen třicet, a podobně tomu bylo v celé zemi. Osm milionů Němců bylo aktivními nacisty, ale Spojenci je po válce nemohli všechny dostat za mříže. A tak v Německu, stejně jako ve Francii, zavládlo kolektivní veřejné zapomnění. A to dlouho platilo i pro příběh Catherine Dior.
Co dělala Catherine v odboji?
Catherine si pořídila tranzistor, protože chtěla poslouchat zakázané stanice. Tím dala najevo, že se chce podílet na něčem zakázaném, a tak se seznámila s mužem, který ji naverboval do ilegální skupiny, a zamilovala se do něho. Nejprve se stala kurýrkou a později sama shromažďovala informace o pohybu německých vojsk, lodí a ponorek v přístavech na jihu Francie - Toulon, Nice, Marseille, Cannes. Poté se na čas přestěhovala do Paříže ke svému bratrovi Christianovi, ale do skupiny se dostal spolupracovník Němců, který Catherine udal. Byla zatčena a mučena, ale při výslechu nikoho nenahlásila. Nakonec byla poslána do koncentračního tábora shodou okolností posledním transportem před osvobozením Paříže v létě 1944.
Předpověď věštkyně
Nejkrutější po zatčení bylo, že příbuzní a přátelé netušili, co se zatčenému stalo. Hitler tomu říkal Nacht und Nebel - noc a mlha - protože tito lidé doslova zmizeli. Christianovi se podařilo zjistit, že v posledním transportu byla zapsána jeho sestra Catherine, a dělal všechno pro to, aby jím neodjela. To se mu však nepodařilo a nesmírně ho to trápilo. Věřil na osud i na předpovídání budoucnosti, a tak zašel za věštkyní, která mu řekla, aby neztrácel naději, že Catherine žije a vrátí se do Paříže. V té době byla Catherine na pochodu vězňů, které nacisté hnali směrem k Dachau a do Československa. Podařilo se jí uprchnout a koncem května 1945 se vrátila do Paříže. Když Catherine vystoupila na nádraží, kde na ni čekal Christian, nikdo ji nepoznal. Byla hladce oholená a zcela vyhublá.
Catherine se nikdy nevdala
Po válce žila se svým milencem Hervé des Charbonneriesem, mužem, který ji naverboval do odboje. Byli spolu až do jeho smrti v roce 1989. Její bratr se inspiroval šťastným návratem své sestry a po válce založil první vlastní módní dílnu. Po uvedení kampaně Miss Dior v roce 1947 se stal neuvěřitelně slavným. Po všech těch válečných hrůzách byl schopný vymyslet takovou krásu. Tehdy jeho linie elegantních ženských siluet s úzkými zvýrazněnými pasy a dlouhými bohatými sukněmi zdobenými růžemi vypadaly velmi úchvatně. Móda vyjadřovala i politickou a kulturní historii. Odráží život, který lidé v té době žili. Podobně se po první světové válce proslavila Coco Chanel svými černými šaty, když dokázala z barvy smrti udělat výraz ženské nezávislosti dvacátých let, a to i přesto, že v té době přišlo mnoho lidí o své blízké. Ženy přijímaly mužská zaměstnání, aby se dokázaly uživit, a jejich těla už nesvazoval korzet. A s Diorovými kolekcemi po druhé světové válce vstoupila do popředí krása místo hrůzy. Její květnatost byla zároveň nostalgickým odkazem na secesi, která hrůzám světových válek předcházela.
Zdroje: Independent.co.uk, Collater.al, DailyBeast
