Článek
Slavná femme fatale z počátku 20. století byla velmi přitažlivá a muže kolem sebe fascinovala svým zvláštním nábojem. Měla oslnivý úspěch nejen na pařížských jevištích a její kariéru lemovaly desítky milenců, většinou z řad výše postavených důstojníků. A právě to se jí stalo osudným. Vlastním jménem Margaretha Geertruida Zelleová byla dcerou prosperujícího kloboučníka. Narodila se 7. srpna 1876 v holandském Leeuwardenu. Jako čerstvá absolventka Leidenského učitelského ústavu se v roce 1895 provdala za kapitána Campbella Rudolpha MacLeoda, důstojníka nizozemské koloniální armády.
Jejich manželství bylo zpočátku velmi šťastné, narodil se jim syn a pak dcera. Nejprve žili v Holandsku, pak v Indii a na ostrově Jáva, kam byl Campbell vyslán. Později však začaly neshody, manžel začal žárlit na svou o dvacet let mladší ženu a jejich hádky byly na denním pořádku. Rodinná krize vyvrcholila záhadnou smrtí jejich syna, proto se rozhodli vrátit do Nizozemska, kde se nakonec rozešli. Jejich dceru si odvedl Rudolf. Margaretha zůstala osamocená a bez finančních prostředků.
Nová identita
Odjela do Paříže, kde se nejprve vydávala za vdovu po válečném hrdinovi, kdy později tvrdila, že pochází z Jávy, kde se živila tancem. Tento smyšlený příběh upoutal pozornost prostých lidí a změnil Margarethe život. Atraktivní černovlasá žena s uhrančivýma očima, si změnila jméno na Mata Hari a se stala hvězdou evropských salonů jako orientální tanečnice. Muži při jejích vystoupeních ztráceli dech. Mata Hari totiž tančila prakticky nahá, zakrytá pouze závojem, který pomalu sundávala, až ho nakonec celý odhodila. Její nová identita jí změnila život a otevřela dveře do vyšších kruhů. V její posteli se střídali politici, vysocí státní úředníci a důstojníci. Ti poslední častěji, protože měla vždycky slabost pro uniformy.
Špionážní kariéra
Jako milenka vysoce postavených důstojníků se zapletla se zpravodajskými službami na obou stranách. Nejprve jí byla nabídnuta práce pro německou stranu, později ji oslovili Francouzi a ona jejich nabídku přijala s příslibem slušné odměny. Jako špion však Mata Hari nikomu moc nepomohla. Nepodařilo se jí získat žádné cenné informace, pravděpodobně proto, že jí tajné služby nedůvěřovaly. Podezřívaly ji, že je dvojitý agent. Její „špionážní kariéra“ skončila 13. února 1917, kdy byla právě na základě takového podezření zatčena v Paříži. Krátce předtím francouzská tajná služba zachytila komunikaci mezi Berlínem a německým velvyslanectvím v Madridu, v níž se hovořilo o odměně pro agentku H-21. V roce 1952 se francouzská tajná služba rozhodla, že ji odmění. Dotyčný šek byl údajně objeven v hotelovém pokoji Maty Hari. Ta přiznala, že peníze obdržela, ale tvrdila, že to nebylo za špionáž.
Obvinění nebylo nikdy prokázáno
Skutečné obvinění nebylo nikdy prokázáno. I přesto 25. července vojenský tribunál v Paříži vynesl rozsudek smrti. Rozsudek přijala klidně, bez jakýchkoli známek vzrušení. Bývalá slavná tanečnice a milenka mocných strávila ve vězení ještě téměř čtyři měsíce navíc. Poprava Maty Hari tak přišla brzy ráno dne 15. října 1917. V kanceláři velitele věznice stihla napsat tři dopisy na rozloučenou. První adresovala své dceři, druhý jednomu ze svých milenců a třetí někomu neznámému. V šest hodin a patnáct minut byla Mata Hari předvedena před dvanáctičlennou popravčí četu ve Vincenneském lese u Paříže a četa vykonala rozsudek. Nebyla svázaná a odmítla i pásku přes oči.Její smrt si pojistil velitel, který ji z bezprostřední blízkosti střelil do obličeje.
Poslední dochované foto tanečnice Mata Hari těsně před její popravou. Žena která šla na smrt zcela klidná a uvolněná.
Kromě jejího života a údajní špionážní kariéry se vyprávějí legendy o jejích posledních chvílích. Když ji údajně přivedli před popravčí četu, řekla jen: „Smrt není nic, je to jen součást života.“ Pak si rozepnula kabát a ukázala vojákům své nahé tělo. Podle jiné verze zase poslala svým katům vzduchem polibek a při pohledu do jejich očí klidným hlasem řekla: „Pánové, děkuji vám!“ Z dvanácti výstřelů, které na ni byly vypáleny, ji zasáhly pouze dva a pouze jeden z nich byl smrtelný. Podle legend její jméno provázely záhady i po smrti. Její tělo bylo darováno ke studijním účelům. Její hlava byla uříznuta, nabalzamována a uložena v Anatomickém muzeu v Paříži. Pak ale zmizela. Zřejmě ji ukradl jeden z jejích obdivovatelů, když se muzeum v roce 1954 stěhovalo do nových prostor.
