Zcela jiná tvář 1. světové války: Prostituce vzkvétala, desetitisíce žen vydělávaly vlastním tělem

První světová válka je jednou z nejvýznamnějších událostí moderních dějin, a to nejen z vojenského, ale i ze společenského hlediska. Konflikt, který trval více než čtyři roky, prakticky vytvořil současný svět. Rozpadly se staleté monarchie a kartografové museli po válce zcela překreslit politické mapy starého kontinentu. Takzvaná Velká válka je zřejmě největším mezníkem v dějinách boje žen za emancipaci. Průvodčí tramvají, dělnice v továrnách, živitelky rodin, to byly nové role něžného pohlaví, zatímco miliony mužů krvácely na bojištích nebo se vraceli domů zmrzačení a neschopní. První světová válka však byla také zajímavou kapitolou v dějinách lidské sexuality.

V myslích mnoha vojáků zůstaly po zbytek života nejen vzpomínky na dunění děl či kulky svištící vzduchem, hluboké bahno, hladové krysy v zákopech, ale také první intimní kontakty s ženským tělem. Proslulé byly zejména francouzské nevěstky. O kterých jsou zmínky jako o sladkých Francouzkách. V blízkosti fronty fungovaly na jedné straně desítky oficiálních nevěstinců, vedených madame, kde byly dívky pravidelně lékařsky kontrolovány. Na druhé straně se po zemi potulovaly tisíce prostitutek, které si vydělávaly na živobytí samy. Některé z nich měly své působiště v kavárnách nebo hotelech. Jen v Paříži jich bylo přes sedmdesát tisíc.

Často byly šiřitelkami pohlavních chorob a každá armáda zaznamenala mnoho případů vojáků, kteří se dobrovolně nakazili, aby se na několik týdnů vyhnuli službě na bojišti. Takové snahy byly trestány. Nakažené prostitutky za tuto službu často účtovaly více. Několik hodin před otevřením nevěstinců stála před vchodem řada britských tomíků v khaki uniformách a připomínala dav před významným fotbalovým utkáním na stadionu. Jiné dobové zprávy líčí dychtivé vojáky, kteří si čekání krátili zpěvem různých populárních písní. Když se v okně rozsvítilo červené světlo, následoval srdceryvný a radostný řev. V zázemí pro důstojníky se sice také svítilo, ale lampa byla modrá.

Podstatně přísněji prohlížel na frontové nevěstince francouzský lékař Léon Bizard, který se během první světové války pohyboval mezi vojáky. Řemeslo prostitutek popsal jako tvrdou, nebezpečnou a nechutnou práci. Každý den otročily až osmnáct hodin. Byly ohrožovány nálety a výbuchy, a také stovkou mužů. Mužů všech barev a každý den. V době, kdy o přežití a smrti často rozhodovalo štěstí, kdy každý den mohl být pro ně poslední, zásady šly stranou. V domě pracovalo osmnáct žen, z nichž šest bylo k dispozici pouze vyšším důstojníkům. O těchto ženách byly záznamy, jméno dívky, číslo pokoje, začátek a konec návštěvy. Minimální kvóta žen pro muže byla třicet zákazníků denně.

Během první světové války se nakazilo pohlavně přenosnou chorobou přibližně pět procent britských vojáků. Často se jednalo o mladé tomíky, kteří právě ztratili svou nevinnost daleko od domova, během služby na frontě. Na západní frontě však existovaly oblasti, kde se počet nakažených vyšplhal až na dvacet procent. Kanaďané nebo Australané byli mezi pacienty podstatně početnější než muži z britských ostrovů. Důvod byl velmi prostý, jejich měsíční mzda byla několikanásobně vyšší. Naopak Angličané nebo Skotové byli často závislí na pouličních a levnějších prostitutkách. Francouzská armáda zaznamenala v letech 1914-1918 více než milion případů kapavky a syfilisu. Ačkoli byla prostituce skutečně všudypřítomná, šlo o poměrně citlivé téma. Nejen mezi vojáky, ale také mezi jejich veliteli. Léčba vojáků s pohlavními chorobami probíhala mimo vojenské lazarety.

Před rokem 1918 bylo na mužskou a ženskou sexualitu či promiskuitu nahlíženo odlišně. Armádní lékaři často prosazovali, že sexuální abstinence může mít negativní vliv na nasazení vojáka. Ženská nevěra byla podlým a nevlasteneckým činem. Nejkritičtější byla situace ve válkou zničené Haliči. Tisíce zbídačených a hladových haličských dívek zde prodávaly svá těla z prostého důvodu, aby přežily nebo uživily své děti. Na prostitutky byl zorganizován zátah, z důvodu velkého nárůstu nakažených vojáků. Z padesáti zatčených žen měla polovina z nich pohlavní chorobu. Problém prostituce a zejména šíření chorob však podpisem příměří neskončil, právě naopak. Od podzimu 1918 se statisíce vojáků, často s podlomeným zdravím, vracely domů do všech koutů dnes již zaniklé habsburské monarchie. Mnozí si s sebou přivezli i nepříjemnou památku, kterou brzy dostaly i jejich věrně čekající manželky.

Zdroje:Britannica.com, Medium.com, BuzzFeed.com