Ženy jako stroje na výrobu dětí: Jak se k roli matky stavěli Napoleon, Hitler nebo Stalin?

Napoleon Bonaparte byl známý svými zvláštními názory na různá témata, včetně mateřské lásky. Podle jeho názoru byla matka pouze strojem na výrobu dětí a měla se starat o jejich fyzické potřeby, ale neměla s nimi navazovat emocionální vztahy. Napoleon tvrdil, že přílišné projevy mateřské lásky vedou k rozmazlování dítěte a snižování jeho schopnosti stát se silným a nezávislým jedincem. Tento pohled na mateřskou lásku byl velmi sporný a mnoho lidí s ním nesouhlasilo. Jak ukazuje historie, Napoleon není jediným vládcem, který takto uvažoval. Tyto pohledy jsou dnes vnímány jako zastaralé a škodlivé pro rodinné vztahy i celkovou společnost.

Adolf Hitler byl známý svým pohrdáním mateřstvím a ženami obecně. Podle nacistické ideologie měly být ženy pouze stroji na výrobu dětí, které měly sloužit k zajištění budoucího národa. Hitler se domníval, že ženy jsou předurčeny k tomu, aby rodily co nejvíce dětí a pečovaly o domácnost. Protože podle jeho názoru bylo mateřství jediným úkolem žen ve společnosti, nemohl si představit, že by se mohly zapojovat do politiky nebo pracovat ve veřejném prostoru. Hitler měl navíc své osobní plány na vytvoření tzv. nové ženy pro nacistické Německo. Tato nová žena měla být dokonalou matkou a manželkou, která se nebude zajímat o nic jiného než o péči o rodinu a výchovu dítěte. Mnoho mladých nacistických dívek bylo školeno právě k tomu, aby se staly dokonalými manželkami a matkami budoucích vojáků říše. Tyto plány ovšem selhaly kvůli válce a nedostatku plodných mužů.

Stalinova politika proti rodinám byla velmi tvrdá a diskriminační, zejména vůči matkám samotným. Stalin se snažil omezit rozmnožování populace a zvýšit pracovní sílu, což vedlo k několika opatřením, která měla negativní dopad na ženy a jejich role v rodinách. Jednou z nejznámějších byl tzv. socialistický realismus, který zdůrazňoval práci jako nejdůležitější aspekt života. Pod tímto režimem byly matky považovány za druhořadé občany, protože se jim nedostávalo podpory od státu ani od společnosti. Mnoho matek muselo pracovat ve fabrikách či jiných průmyslových odvětvích namísto toho, aby se staraly o své děti. Navíc byly potrestány pokutou a dalšími sankcemi za každoroční porod dítěte, pokud měly více než dvakrát dítě do 3 let po sobě. To mělo negativní dopad na psychické i fyzické zdraví matek a jejich schopnost plnit svou roli v rodinách.

Výstřední názory na roli matek ve společnosti se objevují již po staletí a mnoho diktátorů v minulosti mělo své vlastní představy o tom, jak by se matky měly chovat. Napoleon Bonaparte například tvrdil, že ženy nemají co dělat s politikou nebo vojenstvím a jejich jediným úkolem je být dobrými manželkami a matkami. Podobný názor zastával i Adolf Hitler, který považoval práci žen za druhořadou a nepotřebnou. Ženy podle něj nemohly být součástí armády ani politických stran a jejich hlavním posláním bylo plodit nové generace nacistů. Josef Stalin naopak zdůrazňoval nutnost zapojení žen do pracovního procesu, ale zároveň od nich vyžadoval plné oddání rodině a péči o domácí prostředí. V jeho režimu byla role matek velmi striktně definovaná jako kombinace pracovních povinností s péči o rodinu.

Matky byly v historii často využívány jako propaganda různých politických cílů. Napoleon Bonaparte například tvrdil, že matka je prvním učitelem národa a snažil se tak zdůraznit důležitost matek pro budoucnost Francie. Hitler zase propagoval ideu německých matek, které měly být vzorem čistoty a oddanosti svým rodinám i nacistickému režimu. Stalinova propaganda zdůrazňovala roli matek jako pracovnic ve prospěch Sovětského svazu. Matky byly prezentovány jako hrdinky, které se nebojí pracovat ani bojovat za lepší budoucnost svých dětí a celé společnosti. Tyto přístupy ukazují, jak různorodými způsoby lze obraz matek využít k prosazení politických cílů a manipulaci s lidmi.

Zdroje: Brittanica, Historyfromonestudenttoanother, JStor.org, Encyclopedia.ushmm