Článek
Kamarád mi zapůjčil letní čtení. Knihu s názvem „Není co závidět“ s podtitulem „Obyčejné životy v Severní Koreji“ od americké novinářky Barbary Demickové. Česky vyšla roku 2014. Anglický originál je starší o pět let. Žádné lehké, oddechové, „letní čtení“ to ale není. Kniha popisuje, krom jiného, nebezpečné útěky lidí z Korejské lidově-demokratické republiky do Číny, Čínské lidové republiky, nebo do Mongolska a pak i do Jižní Koreje. Nelidskost a odcizení autoritářských až totalitních politických a hospodářských režimů a sobectví těch, kteří z nich osobně těží coby sociální elita, nejlépe vyniknou na příbězích obyčejných lidí.
Při čtení knihy o běžném životě v Severní Koreji jsem si vzpomněl na známý román George Orwella s názvem „1984“. Autor jej napsal roku 1948. Odtud pramení číselná přesmyčka v názvu. Česky román vyšel v exilovém nakladatelství Index v západoněmeckém Kolínu nad Rýnem v „jubilejním“ roce 1984. V Československu se tak stalo až v roce 1991 v pražském Našem vojsku. Pod vlivem zapůjčené knihy o Severní Koreji jsem letos konečně zhlédl britské zfilmování OrwelIova románu, ke kterému došlo také v „jubilejním“ roce 1984.
Nejprve o naší místní lidové knihovně
Kamarád získal knihu o Severní Koreji po jejím vyřazení z fondu jedné obecní knihovny. O právnosti důvodu vyřazení knihy z knihovního fondu mám právní pochybnosti, ale co už… Kouzlem nechtěného se v knížce o téměř současném životě v Korejské lidově-demokratické republice, vydané u nás roku 2014, skvělo červené razítko „místní lidové knihovny“ jedné obce ve Východních Čechách.
Obec stále používala staré razítko „místní lidová knihovna“ podle názvosloví dle československého knihovnického zákona z roku 1959. Tedy na základě zákona poněkud zapomenutého, zrušeného a nahrazeného až v roce 2001. Jistě, na starém výrazu „lidová knihovna“ by nebylo nic divného, kdyby se nejednalo o prvek veřejnoprávního pojetí „jednotné soustavy knihoven“ jako činitelů „socialistické výchovy“ v duchu „vědeckého světového názoru“. Ústavně nekonformně se tak mělo u nás dít ještě v roce 2001. Severokorejský světový názor, který je pro tuto „lidovou demokracii“ příznačný, je bezpochyby také „vědeckým světovým názorem“ či jednou z jeho podob. Vyznačuje se, krom jiného, protinábožensky.
Obě Koreje v Československu a automobil značky Daewoo Racer
Ze zapadlé východočeské obecní knihovny se rozhlédněme trochu do světa. A také do nedávné minulosti, do let osmdesátých.
Severní Korejská lidově-demokratická republika a jižní Korejská republika, která je „demokratická“ bez přívlastku, jsou stále ve válečném stavu. Přerušen je „jen“ příměřím. Československo se účastnilo korejské války počátkem 50. let vojenskou polní nemocnicí na severokorejské straně. Odtud k nám také přišla akupunktura, do té doby jen ojediněle známá. Následně se Československo stalo členem dozorčí komise neutrálních států, a to za severní „lidově-demokratickou“ Koreu. Potud obecně známá dostupná fakta.
A ze světa zpátky domů.
S kamarády jsme si koncem osmdesátek říkali, tak trochu hamletovsky, že „něco“ je „shnilého“ ve státě československém. Politickou elitou, ústavně vzato „bojovým svazkem“, KSČ, byl u nás stále ctěn severokorejský vůdce Kim-Ir-sen. Nesměl být hanoben pod hrozbou trestního stíhání za hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. Český přepis Kim-Ir-senova jména vycházel z přepisu ruského. K jeho poctě byla v Brně-Žabovřeskách v letech 1953 až 1990 pojmenována dopravně významná ulice, dnes opět Zborovská.
A jak to souvisí s osobním automobilem? Hned si to řekneme.
Ve stejné době se u nás odehrál jiný příběh. Tentokrát automobilový.
V letech 1988 až 1989 byl v Československu v prodejnách Mototechny, národního a posléze státního podniku, prodáván čtyřdveřový sedan jihokorejské značky Daewoo Racer, korejsky psáno 대우 레이서.
Předem o tom informovala dokonce Československá televize ve vysílání Televizních novin dne 18. září 1988 pod názvem Veletržní autosalón. Reportáž se týkala brněnského Mezinárodního strojírenského veletrhu. Odkaz na konci.
Jednalo se o, trochu ochuzený, licenčně vyráběný západoněmecký Opel Kadett E. Běžně jsme mu říkali „Dejvu“. Jihokorejské auto bylo u nás, světe div se, prodáváno za československé koruny. Ovšem stálo 189 900 Kčs při průměrné mzdě v roce 1989, která podle veřejné oficiální statistické ročenky činila 3 170 Kčs měsíčně, nejčastěji však 2 830 Kčs. Zda bylo jihokorejské vozidlo určeno širokým řadám československého „pracujícího lidu“, nelze říci.
Přestože si drahé osobní vozidlo mohlo dovolit koupit spíše pár stovek až několik málo tisícovek jedinců, brali jsme to za dílčí „výhru“ nad politickým a hospodářským režimem. Taková vozidla se totiž jinak převážně prodávala, a to podstatně omezeně a bez většího výběru, jen v podniku zahraničního obchodu Tuzex. Dělo se tak za valuty „kapitalistických států“ čili za „tvrdou a volně směnitelnou měnu“ anebo za odběrní poukazy tohoto podniku, takzvané bony, získané za tyto valuty ponechané československému státu. Československá koruna nebyla volně směnitelnou měnou a devizové hospodářství bylo desítky let vázané.
Pravděpodobně v návaznosti na dovoz osobních vozidel Daewoo Racer do Československa koncem osmdesátek byla u nás v roce 1989 zapsána obchodní výsada v podobě ochranné známky ve znění DAEWOO pramenící od korejského přihlašovatele z Jižní Koreje, sídlem v Soulu. Stalo se tak s právem přednosti od 15. září 1988. Stále platná ochranná známka je zapsána, mimo jiné, právě pro osobní automobily.
V Tuzexu v ten čas nabízeli jihokorejskou mikrovlnnou troubu, opět značky Daewoo, korejsky psáno 대우. V ceně počítané podle „černého trhu“, tedy skutečného trhu, něco přes 8 000 Kčs. Nedalo mi to a symbol „moderní domácnosti“ jsem zakoupil. Dovolit jsem si to mohl jen díky honorářům výkonného umělce, disc jockeye, které mi přišly vhod k platu navíc. Po zapnutí mikrovlnná trouba vždy vyhodila elektrické pojistky. „Socialistická domácnost“ na ni nebyla stavěná.
Ojeté Daewoo Racer jsem si koupil až roku 1993. Vydrželo mi devět let. Nechal jsem je vylepšit tažným zařízením. V půjčeném přívěsu jsem vozil uhlí do kamen na chalupu. Cítil jsem se v autě tak trochu „západně“, i když to vlastně bylo „dálnovýchodně“.
Dodatek k autorově knize Právo z osmdesátek aneb Oldies. Praha, Nakladatelství Leges 2025, 230 stran. ISBN 978-80-7502-755-9
Odkaz na Veletržní autosalón v rámci Televizních novin vysílaných Československou televizí dne 18. září 1988:
https://www.youtube.com/watch?v=roCUG85EiEQ
Zdroj fotografie:
https://yauto.cz/daewoo/racer/15-55kw-znacky-platne-v-depozitu-sedan-456715/
Odkazy k vozidlu Daewoo Racer obecně, někde pod názvem Daewoo LeMans, např. zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Daewoo_Racer
https://90sczechroads.cz/daewoo-racer/
https://en.wikipedia.org/wiki/Daewoo_LeMans
Z předpisů a jiných zdrojů:
Vyhl. č. 8/1981 Sb., o odběrních poukazech PZO Tuzex
https://upv.gov.cz/prumyslova-prava/ochranne-znamky
