Hlavní obsah

Právní příběh homeopatie

Foto: Ivo Telec

Homeopatické přípravky dvou zahraničních výrobců. V některých tubách jsou patrny cukrové kuličky jako tvrzené hrubohmotné nosiče síly. Foto z 2026.

Homeopatie je nejznámější částí kdysi skrytého, hermetického, lékařství. Představuje obor praktického hermetismu a duchovní vědy. Tvoří průnik léčitelských a zdravotních služeb.

Článek

Dvousetletá homeopatie patří mezi tradiční evropskou medicínu. Homeopatie je spjata s německým lékařem Samuelem Hahnemannem, který žil v letech 1755 až 1843. Česky vyšla jeho kniha Organon léčebného umění z roku 1810, prvotně pod názvem Organon racionální léčby, a některé další překlady. Mezi známé současné homeopatické autory patří Řek George Vithoulkas. Tři z jeho knih vyšly česky.

Homeopatie je rozšířena po celém světě jako vitalistický projev plurality způsobů léčby v humánní a veterinární medicíně a péči o rostliny. Zároveň homeopatie svědčí o integrativní medicíně, integrativním rostlinolékařství a integrativní farmacii. Mluvíme také o agrohomeopatii. V Československu kdysi bývala homeopatie běžně dostupná včetně lékárenské výroby homeopatik. V 50. letech ale byla postupně politicky a vědecky vytlačena, aby ožila po roce 1989. Ze světa je známa například Royal London Homoeopathic Hospital, založená roku 1849, dnes pod rozšířeným názvem Royal London Hospital for Integrated Medicine.

Mezi základní, klasické, homeopatické pojmy podle Hahnemanna patří „dynamis“ ve významu živoucí síly, která má oživovat tělo a pochody v něm a udržovat sladění organismu. A tak mít vliv na zachování nebo zlepšení zdraví. Nabízí se proto srovnání Hahnemannem předpokládané „jemné“, slaďující, živoucí síly se sílou podle tradiční čínské medicíny (čchi) nebo podle ajurvédy (pránou).

Ve Švýcarsku je humánní homeopatie hrazena ze zákonného zdravotního pojištění jako jeden z oborů komplementární medicíny. U nás bývala v první půli 90. let hrazena homeopatická klinická vyšetření. Nikoli však všeobecně, ale jen některými zdravotními pojišťovnami. Například Podnikovou zdravotní pojišťovnou Garant, která již zanikla. V té době některé jiné zdravotní pojišťovny jako Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna proplácely alespoň pojištěncovy náklady na koupi homeopatických přípravků, a to ze svých fondů prevence. Zesílil však vědecký tlak České lékařské komory a České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a zdravotní pojišťovny od této péče o pojištěnce ustoupily.

Homeopatie ve svém svébytném, tradičním, pojetí v sobě nese tvrzený metafyzický prvek, který je povahově nadřazený nejhrubší hmotě. Ta se má stát jen nosičem tvrzeně zachycené živoucí síly („dynamis“). A v tom může být „zakopaný pes“. Týká se otázek „jemného“ pojetí člověka a impulsů v tocích a chvěních záření a až následného léčebného projevu na „hrubohmotném“ čili „pozemském“ těle. S tím souvisí filozofie, vědecké hypotézy nebo teorie. Ostatně „teorie o drahách a aktivních bodech na povrchu těla“, patřící do podstaty tradiční čínské medicíny, byla v letech 2017 až 2018 součástí českého zdravotnického práva.

Pro většinu křesťanů, doktrinárně vzato, je homeopatie účinnou, ale duchovně nebezpečnou, „bílou magií“. Právě kvůli „jemné“ živoucí energii („dynamis“), která je nábožensky brána za reálnou. Pro materialistické stoupence vědeckého světového názoru zase jde o podvod. V lepším případě má podle nich homeopatie vliv jen na prožívání choroby. Anebo může mít význam jako šidítko neboli placebo. Možná něco jako vlídný pohled oblíbeného terapeuta. Anebo podmanivý úsměv veterináře a sobě vemluvení býka nebo včely, pokud jde o používání veterinárních homeopatických přípravků. Nemluvě o rostlinné homeopatii a o pěstiteli.

Po jistý čas v 19. stolení byla u nás homeopatie zakázaná. V tomtéž století ale také proběhla habilitace z homeopatie na pražské lékařské fakultě. Z doby první půle dvacátého století v Československu známe tzv. homeopatky neboli válcové homeopatické lahvičky z trubicového skla. Kdysi na ně pamatoval sazebník daně z obratu.

Roku 1995 se v Praze konal Světový homeopatický kongres pod záštitou prezidenta republiky Havla a ministra zdravotnictví Rubáše.

Dnes podle EU musíme v celém Evropském hospodářském prostoru u hospodářských zvířat chovaných v ekologickém zemědělství dávat léčebnou přednost fytoterapeutickým a homeopatickým přípravkům před léčbou chemicky syntetizovanými alopatickými veterinárními léčivými přípravky včetně antibiotik, pokud přednostní přípravky mají „skutečný terapeutický účinek“ na daný živočišný druh a chorobu, která má být léčena. Začalo to u nás roku 2000. Důvod spočívá v kvalitě potravin živočišného původu v ekologické produkci. Unijní právo z roku 2018 ještě dále řeší alopatika. Alopatiky rozumíme biochemické nebo biofyzikální léky. Jedná se o pojem práva EU.

Homeopatie jako zdravotnická metoda

Homeopatie ve zdravotních službách znamená klinicky zavedenou zdravotnickou metodu. Nejedná se o lékařskou odbornost ani o obor zdravotních služeb. Homeopatii může praktikovat každý zdravotnický pracovník, pokud to oborově, věcně, přichází v úvahu. Zároveň z toho ale plyne nebezpečí. Týká se chybějícího zdravotnického vzdělání v homeopatii. Vedle toho se jedná o obor léčitelských služeb, které jsou volné. Ovšem také bez vazby na vzdělání.

Homeopatické postupy tak, jak je dnes veřejně známe, popsal a klinicky zavedl již zmiňovaný Samuel Hahnemann. Kdo nabízí jejich modifikace, musí vysvětlit, v čem spočívají a zda se ještě jedná o homeopatii podle jejích podstatných pojmových znaků, jak jsou obecně uznávány podstatnou částí odborné obce homeopatické. Opakem by bylo klamání o povaze služby.

Příkladem homeopatického přípravku slouží vícesložkový specifický homeopatický přípravek s léčebnou indikací od francouzského výrobce. Obchodní název zní Stodal a lékovou formou je sirup. Léčebná indikace se týká „léčby všech druhů kašle (suchého i vlhkého) různého původu“.

Kuličky nebo jiná hrubá zachycení a individuální postoj ošetřovaného

Drobné cukrové kuličky nebo jiná hrubě hmotná zachycení dalšími věcnými nosiči, potažmo výrobky, nemají léčivé vlastnosti. Sloužit mají pouze k účelovému hrubohmotnému zachycení tvrzené jemné síly. Podobně tomu je u některých antroposofik a zřejmě i u spagyrik či alespoň některých z nich. „Mechanismus“ účinku síly má směřovat na „jemnější“ lidskou vrstvu. Až následně se má projevit „nahrubo“. Hrubohmotné nosiče tak sehrávají roli jen z hlediska výrobkového nakládání, skladování a podobně.

Původ předpokládané živoucí síly „dynamis“ bývá v případě homeopatik shledáván v jemnějším, avšak stále ještě poměrně „hrubém“ bezprostředním okolí člověka. Homeopatie by tím pádem nepřekračovala hranice materie. Jen by technologicky pracovala s materií podstatně „jemnější“, nežli alopatické léčivé přípravky.

Připomenout si můžeme kuličky ze staniolu, velikosti tak do dlaně. Používal je známý německý léčitel Bruno Gröning, zesnulý roku 1959. Zřejmě se jednalo o hrubohmotná zachycení, tedy o věcné nosiče, které měly být předem trvale nabité nebo dle konkrétního člověka nabíjené, a to předpokládanou jemnější silou léčivé vlastnosti. Gröning také dával fotografie nabitých staniolových kuliček nemocným lidem „na památku“ k vyléčení. Očitá svědectví nalezneme v posledním, třetím, dílu německého filmového dokumentu Fenomén Bruno Gröning. Film je veřejně dostupný na You Tube s českým rychlodabingem. Ostatně, právě s Brunem Gröningem se pojí celý samostatný, smutný, „právní příběh“. V dnešní době, oproti nedávné minulosti, by takový příběh podle všeho dopadl dobře.

Otázkou může být, zda Gröningem používaný postup využíval „nižší“ toky jako tomu asi je u homeopatik a podobně, anebo se jednalo o hrubohmotné nosiče „vyššího“ Aetheru, počeštěle éteru. Na pradávný Aether a jeho znalost jsme pozapomněli. Proud obnoveného, veřejně dostupného, poznání ale tryská k obecnému prospěchu. Gröningovy přípravky byly lidem určeny k všeobecné léčebné indikaci po způsobu „všeléku“. V tom by spočíval podobný, přírodovědecky ovšem hypotetický, podstatný znak s Aetherem. Zároveň by se asi jednalo o znak odlišný od homeopatik a jim podobných přípravků. V Gröningově případě staniolových kuliček bychom museli vzít v potaz tvrzené „zprostředkování“ působení síly pomocí určitého „přípravku“. Vybavuje se proto „zapomenutý“ všelék Eiridio neboli prostředek přílivu uzdravujících sil, určený pro každou nemoc. Aniž by sám léčil.

Z hlediska racionálního poznání bychom mohli hovořit o hypotézách, popřípadě o teoriích založených na teoretických důkazech. K nim by se družil homeopatický způsob prokazování podle lékového práva, jakož i kvalitativní, subjektivně laděný, zdravotní výzkum. Jistě, pohledem klinického hodnocení nových alopatik by to všechno bylo bráno za „slabé“. Přinášíme tu ale právní pohled. Neřešíme metodologie poznání ani filozofie vědy. Ani nám nejde o srovnání pojetí současných východních lékařství se západním.

Ve všech podobných případech se jedná o léčbu, která odvisí od osobního postoje pacienta či klienta. Individualita sehrává mnohem větší roli nežli při jiných praktikách. Ošetřovaný má být o své vůli a v důvěře vnitřně nastaven, otevřen, k nebrzdícímu přijetí potenciálního působení slaďovací síly o svého druhu léčivé vlastnosti. Nic zvláštního na tom až tak není. Nezbytnost „otevření se“ ošetřovaného či alespoň jeho součinné uvolnění se v důvěře totiž nalezneme v základu řady praktik nebo oborů péče o zdraví. Opak, vedený například pocitem strachu či nedůvěrou, by mařil snahu o zlepšení nebo zachování zdraví.

Homeopat a řádná odborná péče

V českém právním prostředí je homeopatem každý, kdo poskytuje péči o zdraví lidí, zvířat nebo rostlin po homeopaticku. Jako příslušník zdravotnického povolání ve zdravotních službách anebo jako jiný odborník na homeopatii, který poskytuje jiné služby. Například tedy živnostník. Lékové právo používá obecný, střechový, výraz odborník na homeopatii.

Z hlediska české statistické Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) z roku 2010, zveřejněné ve Sbírce zákonů, spadá homeopat do podskupiny „Specialisté v oblasti tradiční a alternativní medicíny“ (kód 2230). Vedle například specialistů na ajurvédu, akupunkturu a tradiční čínskou medicínu. Česká statistická klasifikace je vypracována na základě mezinárodního standardu Mezinárodní organizace práce (ILO).

Homeopat nebo homeopatka patří do Evropské klasifikace dovedností nebo kompetencí, kvalifikací a povolání (ESCO). Členské státy EU mohou upravit veřejnoprávní předpoklady pro výkon tohoto povolání. V české úřední Národní soustavě povolání pro účely trhu práce není homeopat obsažen. Tím pádem není ani obsažen ani v české úřední Národní soustavě kvalifikací.

V soukromoprávním smyslu občanského zákoníku patří homeopat mezi odborníky, povinné řádnou odbornou péčí. Musí proto postupovat znale a pečlivě i s přihlédnutím k oborovým pravidlům homeopatie, protože se povahově jedná o péči o zdraví při plnění smluvního závazku. Mluvíme o odbornické odpovědnosti ve významu náležitosti či patřičnosti včetně odborné, tudíž vyšší než běžné, opatrnosti. Plnění závazku jakékoli péče o zdraví typově spočívá ve snaze o zachování nebo zlepšení zdraví, i kdyby se výsledek nedostavil, neboť je vázán i na postoj ošetřovaného. Podobně tomu je v některých dalších službách. Například v poradenství při rozvoji osobnosti. Odbornická odpovědnost se týká zejména odborně správného homeopatického vyšetření včetně anamnézy a odborně správné medikace podle pravidel homeopatie. Nikoli podle pravidel alopatických, která mohou být odlišná. Vzhledem k tomu, že má jít o homeopatii, podstatnou roli by sehrával znak, který spočívá v živoucí síle („dynamis“). Podobně jako například v tradiční čínské medicíně nebo ajurvédě.

Pokud by homeopat nejednal s řádnou odbornou péčí, šlo by to podle občanského zákoníku k jeho tíži. Zmíněné pravidlo platí jako příkaz pro každého odborníka ve smyslu soukromého práva. Tedy i bez ohledu na eventuální veřejnoprávní předpoklady výkonu povolání, pokud by byly stanoveny. Například i bez zřetele na odbornou zkušenost, délku odborné praxe či na rozsah a stupeň odborného vzdělání a podobně. Pro lékaře homeopaty a jiná zdravotnická povolání homeopatická platí navíc ještě zvláštní profesní pravidla. Účel sleduje ochranu slabší strany, tedy pacienta.

Podle standardu diagnostických a léčebných postupů, zveřejněného Ministerstvem zdravotnictví ve Věstníku z roku 1997, patří homeopatie spolu s akupunkturou mezi „alternativní metody léčby“. Podle ministerského mínění „Akupunktura a homeopatie jsou metody, pro jejichž účinnost není dostatek objektivních důkazů. Jsou-li přesto na žádost nemocného aplikovány, nesmí v žádném případě dojít k oddálení adekvátní farmakoterapie.“

Dlužno dodat, že lékové právo v EU a celém Evropském hospodářském prostoru netrvá u homeopatik na „dostatku objektivních důkazů“. V tomto smyslu musíme nahlížet i na ministerský názor z roku 1997, který nebyl ministerstvem změněn či opuštěn ani po téměř třiceti letech světového výzkumu, univerzitního vzdělávání a klinické praxe. Nezbývá proto než jej pojmout kriticky ve smyslu současně dostupného stavu poznání a odborně jej přezkoumat. A to i s přihlédnutím k právu EU a dnešnímu českému zdravotnickému a farmaceutickému právu. V roce 1997 jsme ani nebyli členským státem Evropských společenství a k jeho právu jsme se jen postupně přibližovali. Také jsme ještě nepřistoupili k Evropskému lékopisu. Zohlednit nutno též rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z roku 2019; viz dále.

Sám pojem „evidence-based medicine“, který zřejmě stojí za citovaným ministerským míněním, je jedním z více medicínských pojetí. „Evidence-based medicine“ se podstatnou měrou veřejnoprávně i soukromoprávně významově liší, pokud jde o průkaznost podkladů („evidence“) pro různé právem vymezené účely. A to ani nemluvíme o procesněprávní zásadě volného hodnocení důkazů.

Lékově, veřejnoprávně, si stačí připomenout zvláštní „evidence“ u tradičních rostlinných léčivých přípravků podle práva EU. Pro účely úřední registrace se neprovádí klinické hodnocení účinnosti, jelikož nejde o léčiva nová.

Homeopatické přípravky a jejich druhy v právním smyslu

Homeopatika čítají asi 6 000 druhů. Z toho je běžně používáno okolo 200. V EU a Evropském hospodářském prostoru spadají homeopatika pod lékové právo včetně lékopisů. Výslovně s nimi počítá též Evropský lékopis podle Úmluvy o vypracování Evropského lékopisu z roku 1964, kterou spravuje Rady Evropy, stojící mimo Evropskou unii. Česko přistoupilo k úmluvě a jejímu protokolu roku 1998.

Roku 1992, ještě v Evropském hospodářském společenství (EHS), došlo k lékovému uznání a podřazení homeopatik. Na druhé straně to ale přineslo rizika. Homeopatika totiž nelze medikovat podobně jako alopatika, tj. biochemicky nebo biofyzikálně. Předpokladem by bylo, že již samo klinické vyšetření pacienta by bylo provedeno po homeopaticku. Výraznou roli sehrává individualita pacienta, a tedy i homeopaticky vedená anamnéza. Co sedí u jednoho nemocného, nemusí být použitelné u druhého. Homeopatika jsou povahově spojena s jiným obrazem světa a s ucelenou, svébytnou, naukou.

Homeopatické přípravky se podle zákona, právně smyšleně, považují za léčivé přípravky. Svým předpokládaným mechanismem účinku jsou ale vůči molekulární chemii jinorodé. Jsou zcela odlišné od přírodních i uměle chemických látek. Účinek homeopatik není biochemický ani biofyzikální. Na „pozemské“ tělo mají tyto přípravky působit nepřímo coby pouhé hrubohmotné nosiče tvrzené jemnější síly („dynamis“). Pracovat se zde má s již zmiňovanou živoucí silou, která má povahově blíže k duchu než k tělu. Mluvíme proto o „jinolécích“ a o jejich svébytných předpokladech včetně vyzařování lidského ducha. Proto se setkáváme s kritikou některých křesťanských církví nebo náboženských společností, která bývá vedena obavou právě z účinků „dynamis“.

Lékové právo, pokud jde o specifické homeopatické přípravky, účelově počítá se zvláštním, „slabším“, homeopatickým způsobem prokazování. Zmíněn je níže. O klinické zkoušky, známé u alopatik, se nejedná.

Existují veřejně dostupné zdravotně výzkumné výsledky a jejich systematické přehledy, podle kterých není účinnost homeopatických přípravků větší nebo o moc větší než placebo, tzv. šidítko. Namítáno někdy bývá, že výsledek může být ovlivněn, jak byl nastaven design výzkumu. Zda homeopaticky, nebo alopaticky. Lékové právo zná zvláštním „homeopatický způsob prokazování“. Různých studií po světě je kolem 7 000 nebo i více.

Potíž je, že ve zdravotních službách při běžné klinické praxi v podstatě nelze placebo vůbec používat, protože pacient má podle zákona o zdravotních službách právo na informace a na informovaný souhlas. Pokud by například lékař zatajil pacientovi, že medikovaný homeopatický přípravek nemá žádný farmakologický účinek, uvedl by jej v omyl a souhlas s léčbou by nebyl po právu. Nejedná se tu o zdravotní výzkum, který slouží jinému účelu a běžně kontrolně pracuje s placebem.

Veřejnoprávně rozlišujeme dvojí humánní homeopatické přípravky. Za prvé ty, které byly zjednodušeně registrovány bez důkazů účinnosti, tzv. prostá homeopatika. Za druhé se jedná o specifické homeopatické přípravky. U nich je možno ve zvláštním správním řízení doložit homeopatické použití a léčebné indikace. Důkazem slouží publikace uznávané v členských státech EU s tradiční homeopatickou praxí, například homeopatické lékopisy a odborná literatura, nebo výsledky výzkumu, který je označován jako „homeopatický způsobu prokazování“; tzn. podání látky člověku za účelem zjištění příznaků vyvolaných touto látkou. Specifické homeopatické léčivé přípravky, které bývají zpravidla vícesložkové, jsou určeny k „podání ústy nebo zevně ke zmírnění příznaků nebo léčbě méně závažných příznaků nebo méně závažných onemocnění, které nevyžadují dohled nebo zásah lékaře.“

Příkladem specifického homeopatického přípravku slouží Oscillococcinum francouzského výrobce v lékové formě granulí. Léčebná indikace se týká „prevence a léčby chřipkových stavů (horečky, zimnice, bolesti svalů)“. Specifických homeopatických léčivých přípravků je u nás registrováno na třicet. Údaj bývá proměnlivý vzhledem ke změnám veřejnoprávních stavů léků.

Pro veterinární homeopatické přípravky je stanoven další režim.

Bezpečnosti homeopatik řeší též dokument Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2009. Má název Bezpečnostní otázky v přípravě homeopatických přípravků (Safety issues in the preparation of homeopathic medicines).

Homeopatické ředění

V klasickém homeopatickém pojetí účel ředění výchozí látky, spojeného s dalšími postupy, sleduje uvolnění a zesílení živoucí síly („dynamis“).

Právně vzato je homeopatickým ředěním sledována bezpečnost výrobku. Rozhodné je, zda technologie výroby obsahuje právě takové ředění. Bez ohledu na protřepávání a rozmělnění. Pod homeopatický přípravek proto spadá každý výrobek určený k prevenci nebo léčbě, jehož výroba obsahuje homeopatické ředění. Příkladem slouží Schüsslerovy soli. Nemůže proto jít o doplněk stravy ani o nic jiného. Ze zákona je takový výrobek považován za homeopatický přípravek, a tím pádem spadá pod režim lékového práva v celém Evropském hospodářském prostoru.

Pakliže spagyrika, přes veškerou „jemnou“ povahu, nejsou vyráběna homeopatickým ředěním, nýbrž máčením, nejedná se o homeopatika. O takové ředění nejde ani u Bachových květových esencí. Nezbývá proto, nežli právně rozlišovat i uvnitř skupiny „bioinformačních“ výrobků, a to bez ohledu na podobné vlastnosti či mechanismy účinku.

Technologie výroby homeopatik je součástí farmaceutické vysokoškolské výuky.

Lékařský předpis?

Patříme mezi země s tradiční homeopatickou praxí. Jsme ale ojedinělí v tom, že nezanedbatelná část humánních homeopatických přípravků je u nás vázána na lékařský předpis. Na Slovensku to již před lety zrušili. Poslanecký pokus o zrušení u nás v roce 2019 nevyšel.

Státní ústav pro kontrolu léčiv registruje 834 homeopatických přípravků v různém správně procesním postavení v rámci české anatomicko-terapeuticko-chemické skupiny homeopatik (V-12). Z toho 251 je vázáno na lékařský předpis. Panují však právní pochybnosti o zákonnosti rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv vzhledem k zákonným předpokladům, za kterých lze vázat léčivý přípravek na lékařský předpis. Vůbec se nejedná o věc účastníka řízení podle jeho zájmu.

Vázanost ztěžuje práci nelékařským odborníkům na homeopatii. Vázanost některých homeopatických přípravků na lékařský předpis zároveň tvoří překážku vyhrazení homeopatik k prodeji i mimo lékárny. Například v provozovně odborníka na homeopatii nebo přírodního léčitele.

Veřejné zdravotní pojištění

Roku 1950 bylo v Československu stanoveno, že na účet Ústřední národní pojišťovny nelze předpisovat homeopatické přípravky. I dnes jsou homeopatika, spolu s fytofarmaky, vitamíny a minerály, vyjmuta z úhrad z veřejného zdravotního pojištění.

Něco jiného jsou však zdravotní služby. Klinické vyšetření po homeopaticku, spojené například i s medikací, spadá pod hrazené zdravotní výkony. Použitý medicínský postup je věcí jinou. Ovšem při splnění předpokladů hrazení zdravotních výkonů. Tedy při souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a při existenci důkazů účinnosti. Spor by řešil soud. Důkazem může být před soudem cokoli.

Zatímco homeopatické přípravky ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou, zdravotní služby po homeopaticku ano. Pakliže splňují zákonné předpoklady hrazení. Poskytovatelé zdravotních služeb však někdy nedbají práv pojištěnců ani výkaznictví a protiprávně po nich chtějí zaplatit cenu klinického vyšetření po homeopaticku. Ačkoli mají smlouvu s pojištěncovou zdravotní pojišťovnou.

Sice s technickou normou, ale bez zdravotnického vzdělávání

Homeopatie u nás není obsahem zdravotnického vzdělávání. Výjimkou jsou některé akce celoživotního vzdělávání, což je málo. Navíc nejsou, vědecky záměrně, zohledňovány Českou lékařskou komorou.

V roce 2017 byla u nás převzata, o rok starší, evropská technická norma týkající se zdravotních služeb lékařů homeopatů. Jedná se o technickou normu s dlouhým názvem ČSN EN 16872 Služby lékařů s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii (MDQH) – Požadavky na lékaře s doplňující odbornou kvalifikací v homeopatii. Technickou normu přijal Evropský výbor pro standardizaci, který má širší členský záběr než EU a stojí mimo unii.

Technická norma počítá s tříletým studiem v rozsahu 350 hodin. Ačkoli tím došlo k dalšímu obecnému uznání homeopatie, lékařské vzdělávání v ní není podle tohoto standardu zajištěno. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 veřejně sdělilo, že zadá jím řízenému Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, aby zajistil vzdělávání v souladu s uvedenou technickou normou. Výsledek se ale nedostavil ani po letech.

Nebezpečím proto je, že homeopaticky může u nás postupovat i takový lékař, jehož znalosti homeopatie nebyly nikým ověřeny. A proto mohou být i chabé nebo povrchní až odborně vadné. V roce 1997 byla sice zřízena subkatedra homeopatie Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, ale v témže roce byla zase zrušena. Podobně volně to ovšem platí i pro léčitele. Přesto všechno musí lékař i léčitel skýtat záruku odbornosti. Odkud a v jaké míře nabydou znalost homeopatie, ale stát nezajímá. Odborná zkouška není zavedena. A přitom v sousedním Německu lze studovat „homeopatii a komplementární medicínu“ jako studijní obor na dvou vysokých školách. Ve Švýcarsku lze homeopatii studovat na dvou vyšších odborných školách.

Vysokoškolské vzdělávání v homeopatii je hojně rozšířené zejména v Indii. Bakalářské studium v oboru trvá zpravidla čtyři a půl roku. Pokračovat lze v magisterském studiu, a nakonec v doktorském. Do čela bývá staven Státní ústav homeopatie v Kalkatě. Spadá do resortu svazového, unijního, Ministerstva ajurvédy, jógy a naturopatie, júnani, siddhy a homeopatie (Ayush). Podobně jako Ústřední rada pro výzkum v homeopatii. Dle veřejných zdrojů v Indii působí 259 akreditovaných vysokých škol včetně státních, ve kterých lze studovat homeopatii. Například na prestižní Dillíské univerzitě.

Námitka, že Indie není Česko, neobstojí. Medicína je světová a jedna. Liší se jen používané postupy, prostředky a látky včetně míry spolehlivosti průkazu účinnosti. Těžko uvěřit, že by některé zahraniční vysoké školy, cizími státy přinejmenším nepřímo podporované, záměrně věnovaly tolik let a stupňů zdravotnického až vědeckého vzdělávání, pakliže by mělo jít o „nic“, o podvod na lidech, zvířatech a rostlinách anebo o šidítko pacientů. Aniž bychom ubírali na významu snahy o „pouhé“ lepší psychické prožívání nemoci, nelze jí rozumně věnovat tolik let oborového vysokoškolského studia. Zjevně se proto věci mohou mít jinak. A nepůjde jen o kulturní zvláštnosti krajů či o tradici, ale spíše o podstatu „všeho“.

Homeopatie před soudy

V roce 1996 byla někdejší Homeopatická společnost vyloučena z České lékařské společnosti J. E. Purkyně pro „nevědeckost“. Spor se dostal k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku jako případ Běleš a spol. v. Česká republika. Evropský soud roku 2002 rozhodl, že české soudy upřely sedmi stěžovatelům právo na soudní ochranu. A měl pravdu. České soudy včetně Ústavního soudu procesně selhaly na plné čáře. Dopustily se školácké chyby. Ovšem „jen“ procesní. Vědeckost homeopatie se na pořad jednání nedostala. Zda je homeopatie „vědecká“, je věcí filozofie vědy a jejích hledisek vědeckosti.

Nemocným lidem bývá spíše jedno, zda jsou vyléčeni vědecky nebo mimovědecky a jakou měrou. Hlavně, že se bezpečně uzdraví. Trpícího člověka zpravidla nezajímají intelektuální půtky ani učené rozpravy o různých filozofiích vědy. Na druhou stranou ale není státně odpovědné ponechávat zranitelné osoby nebo již skutečně nemocné pacienty v rukou zejména lékařů bez patřičného, ověřeného, zdravotnického vzdělání. A to je případ právě homeopatie. Podobně to platí pro tradiční čínskou medicínu a pro antroposofickou medicínu, která patří mezi tradiční evropská lékařství. O ajurvédě nemluvě.

Metodologie dnešního racionálního zkoumání homeopatie může být z důvodu jejích vlastností do jisté míry podobná metodologii zkoumání niterné zkušenosti, metodologii spirituální psychologie nebo metodologii anomální psychologie. V potaz nutno brát, že žádné potenciální děje rázu jemnějšího nežli „hrubého“ biochemického nebo biofyzikálního nejsou tělesnými smysly vnímatelné. Lze však o nich pravděpodobně usuzovat dle vnějších projevů, příznaků, ošetřovaného, pakliže jsou zkoumány. Podobně tomu bývá v některých oborech zdravotních služeb, jakož i řady služeb dalších, které se přímo či nepřímo věnují péči o zdraví nebo o pohodu a podobně.

Roku 2012 Nejvyšší soud odmítl dovolání jedné lékařky, která byla odsouzena k podmíněnému trestu desetiměsíčního odnětí svobody a dvouletému zákazu činnosti za ublížení na zdraví z nedbalosti. Lékařka léčila pacientčiny potíže se štítnou žlázou homeopaticky. Ta následně, po delší době, zemřela v nemocnici. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud dodal, že „nelze přisvědčit obviněné v tom, že by soudy prvního a druhého stupně založily svá rozhodnutí na předpokladu, že homeopatická léčba je nesprávná, neúčinná či škodlivá. Takový závěr není z odůvodnění jejich rozhodnutí patrný a ani by nepříslušelo soudům jej činit.“ (…) „Obviněné není vytýkáno to, že léčila poškozenou homeopatickými léky, ale že jako lékařka nevyužila i jiných léčebných možností, které byly dostupné, resp. neučinila jiná potřebná opatření.“ Jiná potřebná opatření, která odsouzená lékařka podle soudů neprovedla, měla spočívat například ve sledování onemocnění laboratorními testy a standardními klinickými zkouškami, podávání účinných léčiv a v reagování léčebnými úkony na zhoršený stav pacientky. Justice tak neřešila homeopatickou léčbu jako takovou, nýbrž zanedbání péče nepoužitím jiných prostředků.

Homeopatie se dostala před soudy ještě několikrát. Nakonec, roku 2019, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu posoudil patřičnou právní otázku tak, že homeopatická služba není zdravotní službou podle zákona o zdravotních službách. V návaznosti na předchozí rozhodnutími z toho logicky vyplynulo, že nelékařská homeopatie, poskytovaná zpravidla jako živnost mimo zákon o zdravotních službách, je legální. Tudíž za ni nelze nikoho pokutovat krajským úřadem jako za neoprávněnou zdravotní službu.

Podle Nejvyššího správního soudu poskytování homeopatické služby nesplňuje zákonné pojmové znaky zdravotní služby, a to „pravidla vědy“ a „uznávané medicínské postupy“. Dodejme jen, že od posledního znaku se lze výslovně odchýlit, je-li tak vůlí stran. Jen s povinností poskytovatele zdravotní služby odůvodnit odchýlení se ve zdravotnické dokumentaci. Důvodem odchýlení od uznávaných medicínských postupů, rozuměno uznávaných v místě a čase podstatnou částí medicínské obce v příslušném oboru zdravotních služeb, může být například přání pacienta či jeho individuální stav. „Uznávání“ postupů je skutkovým dějem, podléhajícím dokazování. Nejvyšší správní soud tím vyřešil správně trestní nepostižitelnost, legálnost, postavení odborníka na homeopatii, který ji používá mimo zdravotní služby.

Na druhou stranu ale Nejvyšší správní soud nevzal v potaz výše již citovanou evropskou technickou normu, převzatou u nás roku 2017, která slouží za profesní standard lékařů homeopatů pro účely poskytování zdravotních služeb.

Dále, jestliže přinejmenším pro rozpor s „pravidly vědy“ není homeopatická služba zdravotní službou, pak ale není nikdo, kdo by směl předepsat homeopatické přípravky, které jsou u nás registrovány na předpis. Takový přípravek ani nelze nikomu v lékárně prodat bez lékařského předpisu. Medikace homeopatického přípravku na lékařský předpis je obsahovou součástí výhradně zdravotní služby a zaznamenává se ve zdravotnické dokumentaci. Východisko z toho by mohlo spočívat v zužujícím vyložení právně objektivního, zákonného, pojmu „pravidla vědy“, jak se pokusil učinit například autor těchto řádků v letech 2016 a 2017 na odborném blogu Zdravotnické právo a bioetika, provozovaném Ústavem státu a práva AV ČR, v. v. i. Odkaz na konci. Nejvyšší správní soud se otázkou homeopatie na předpis zabýval v odůvodnění rozsudku. Konstatoval, že postup registrace některých homeopatických přípravků na předpis je ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv „značně diskusní“.

Nezdravotničtí odborníci na homeopatii si po rozsudku oddechli, lékařům homeopatům zatrnulo. Musí si lékaři homeopaté navíc ohlásit „nevědeckou“ živnost? V rámci živnosti ale zase nesmí předepisovat homeopatické prostředky na předpis. Samé otázky…

Závěrem můžeme říci, že právní příběh homeopatie slouží za dílčí příklad zmatků světa. Zmatků v hlavách i srdcích. V jádru může stát nejen spor o patřičnou metodologii výzkumu účinnosti, ale též hlubší světonázorový spor o způsob poznávání vůbec. A spor o podstatu člověka samého a zejména o hypotetickou povahu, druh a zdroj „jemných“ energií, které mohou působit na zachování nebo zlepšení zdraví lidí, zvířat nebo rostlin.

Mluvíme-li o homeopatii, zásadně se nepřímo dotýkáme tradiční čínské medicíny a ajurvédy. Všude je pojmově přítomen podstatný znak „jemné“ živoucí síly rázu metafyzického, která přesahuje běžnou smyslovou zkušenost. Ať takové síle říkáme „dynamis“ anebo jinak.

Podrobnosti, předpisy a jiná data, citace a odkazy zde:

Telec, Ivo: Právní příběh homeopatie. Regenerace, 2021, č. 10. Právo komplementární a alternativní medicíny. Praha: Leges 2020, 448 stran. ISBN 978-80-7502-384-1. Právo přírodního léčitelství. Praha: Leges 2018, 336 stran. ISBN 978-80-7502-306-3.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz