Článek
Málokdy píšu o jídle. Ani o něm až tak moc nemluvím. Vážím si jej však. Nejlepší je, je-li jídlo nejen dovedně, ale i láskyplně připraveno. Chutná úplně jinak.
Před pár dny jsem si z jídelního lístku objednal „Olomoucké tvarůžky se švestkovým džemem a nakládanou cibulkou“. Prý se jedná o pochutinu k pivu a vínu. Přihodilo se to v jedné restauraci na olomouckém Horním náměstí. Lidově, pod vlivem němčiny, říkáme, „dal jsem si tvargle“. Ostatně proč ne, když se jedná o stolní sýr. U stolu jsem přece seděl. Olomoucké tvarůžky prý získaly svůj zeměpisný název podle olomouckého trhu, na kterém je prodávali. Jejich zeměpisnou oblastí je ale celá Haná na Moravě. Kdekoli na Hané se musí odehrávat celý výrobní proces, počínaje nákupem netučného kyselého tvarohu z kravského mléka.
„Výroba Olomouckých tvarůžků je založena na dodržování tradičních a neměnných technologických postupů, zahrnujících zkušenosti a poznatky, které byly získány po staletí,“ praví se ve veřejné specifikaci zeměpisného označení Olomoucké tvarůžky. Ve specifikaci výrobku hraje jednu z rolí vůně. Závislá je „na stupni zralosti a může se pohybovat v rozmezí od jemné až po zřetelně výraznou.“ Komplexní chuť a vůně je ostrá a pikantní.
Název Olomoucké tvarůžky patří mezi množství chráněných zeměpisných označení výrobků podle práva EU. Zeměpisné označení chrání název sýru, jehož charakteristiky nebo pověst mají souvislost s místem jeho výroby.
Občas mě postihne advokátně „profesionální deformace“. Až se kvůli ní ani moc nenajím a nenapiji. Ohledávám totiž etikety lahví a zkoumám názvy na jídelních lístcích, zda se nejedná o padělky či jiné nekalosti. Polévka vychladne, studené pití zteplá, zmrzlina se rozteče. Na mysl mi tanou různé právní příběhy…
Za označeními zeměpisného či tradičního původu zboží mnohdy stojí dějiny. Dokonce i ty „velké“ dějiny politické. Týká se to zejména původu zboží v kdysi výrazně větších státech, které zanikly nebo byly podstatně zmenšeny. A to nemyslím jen právní příběh uherského, maďarského, československého a slovenského Tokajského vína. Olomoucké tvarůžky a obchody s nimi, státně vzato, kdysi spadaly pod Rakousko. Mají letitou tradici, kterou ale můžeme vysledovat na Moravě již dávno před Rakouským císařstvím. Moravané, ať národnosti a jazyka českého nebo německého, se mohli různě přemísťovat a brát si sebou vše nehmotné, co ani nebylo možné v místě zanechat. Kupříkladu různá know-how a jakékoli tradiční znalosti výrobních postupů, stejně jako rukodělné dovednosti. Možná se jim i stýskalo. Kdo ví…
Olomoucké tvarůžky ostře a pikantně voní. Může proto nepřímo „vonět“ i právo? Asi ano, když pro „vůni čerstvě posečené trávy“ bývala zapsána ochranná známka Společenství. Zvláštní vůně výrobku může mít také povahu zvláštního označení podle občanského zákoníku, které v zákaznických kruzích platí za příznačné právě pro určitý obchodní závod. Muselo by se však jednat o příznačně „ostrou a pikantní“ vůni určitého sýru. Nikoli o jakoukoli ostrou a pikantní vůni sýru vůbec. Účel si hledí vyloučení nebezpečí záměny.
Olomoucké tvarůžky jako okrskové pojmenování z roku 1950
V roce 1923 byla v Československu uzákoněna možnost stanovení okrskových pojmenování. Stalo se tak zákonem o označování původu zboží. O něco později pak zákonem proti nekalé soutěži. Pojmově nám již byla okrsková pojmenování dříve známa z mezinárodního práva mírového po Světové válce, první. A následně z mezinárodního práva obchodního. Okrskovým pojmenováním se rozumělo označování zboží vyrobeného v určitých okrscích. Okrsek musel mít název a podrobné ohraničení. Určeny musely být podmínky a způsob označení původu, pravidla kontroly a zabezpečení ochrany pojmenování, zejména zákaz vývozu, dovozu i ukládání zboží nesprávně označeného.
Okrskových pojmenování však bylo v Československu stanoveno jen pár. Roku 1924 určité francouzské výrobky z vinné révy. Například Cognac, Bordeaux, Champagne, Armagnac aj. Následně pak český Třeboňský kapr, roku 1936. Právní ochrana byla zřejmě více sledována cestou ochranných známek.
Název sýrů Olomoucké tvarůžky představoval poslední československé okrskové pojmenování, a to již podle zákona proti nekalé soutěži z roku 1927. Stalo se tak v roce 1950 vyhláškou o ochraně názvu „Olomoucké tvarůžky“. Zmíněný název směly nést jen sýry s nejmenším obsahem sušiny 38 %, tvaru kulatého, velkého a malého, nebo tyčinkovitého, vzhledu na povrchu hladkého se zlatožlutým mazem, konstituce prozralé se slabým jádrem tvarohu uvnitř, chutě a vůně specifické – pikantní. Měrnou jednotkou u nich byla kopa, tedy šedesát kusů čili pět tuctů nebo čtyři mandele. Jedna kopa velkých tvarůžků a tyčinek musela vážit 1800 až 2000 gramů. Kopa malých tvarůžků asi 1000 gramů. Další vyhláška, přijatá roku 1954, kterou se vyhlašují státní technické normy, se také týkala, krom jiného, též Olomouckých tvarůžků. Současná specifikace zeměpisného označení Olomoucké tvarůžky z roku 2010 podle práva EU je podstatně podrobnější, nežli tomu bylo roku 1950 u československého okrskového pojmenování.
Olomoucké tvarůžky jako označení původu z let 1967 a 1974
Název německy znějící Echte Olmützer Quargeln a česky Pravé olomoucké tvarůžky býval ve své době označením původu podle Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu z roku 1958. K mezinárodnímu zápisu došlo na žádost Československa v roce 1967. Dnes je mezinárodní zápis vymazán. Roku 1974 byly Olomoucké tvarůžky u nás vnitrostátně zapsány jako označení původu podle československého zákona z roku 1973. V současnosti, v důsledku práva EU, tato státní ochrana zanikla. Označením původu a zeměpisným označením je nyní poskytována jednotná ochrana výlučně podle přímo použitelných předpisů EU. A těchto předpisů je plná houšť, ve které se lehce ztratí i právník. Evropská unie posílila své postavení. Důvod spočívá v chránění principů jednotného trhu, který by měl být prost majetkoprávně ochranných zvláštností v členských státech. Takové zvláštnosti by se jevily jako státní překážky jednotného trhu. Důvod to má též spotřebitelský.
Olomoucké tvarůžky ve smlouvách se Švýcarskem, Rakouskem a Portugalskem z let 1973, 1977 a 1986
Podívejme se na tři dvoustranné mezinárodní smlouvy, které uzavřelo Československo v 70. a 80. letech. Všechny u nás byly ratifikovány prezidentem republiky a vyhlášeny. Tudíž jsou součástí českého právního řádu a mají přednost před českým zákonem, pokud by stanovil jinak. Věcně jsou poměrně rozsáhlé.
V roce 1973 byla sjednána československo-švýcarská Smlouva o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných označení. Olomoucké tvarůžky, českého původu, tak doznaly mezinárodněprávní ochrany ve Švýcarsku, „zemi sýrů“, pro mléčné a sýrařské výrobky. Vedle například Slovenského oštiepku, rovněž sýru československého původu.
Olomoucké tvarůžky a Olomoucké tyčinky podobně nalezneme v československo-portugalské Dohodě o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných a obdobných označení z roku 1986. Vedle kupříkladu Krkonošského pivního sýru, československého původu.
Ještě předtím, roku 1977, byly Olomoucké tyčinky a Olomoucké tvarůžky zahrnuty pod československé mléčné a sýrařské výroby, pokud se jednalo o český původ, podle československo-rakouské Smlouvy o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových výrobků odkazujících na původ. Vedle například Moravské cihly nebo Moravského bloku, také sýrů. A zde se už vyskytla právní potíž. Podle československo-rakouské smlouvy se mohlo pro rakouské výrobky používat označení „Olmützer Quargel“. Avšak pouze v německé řeči a ve spojení s jednoznačným a zřetelně čitelným odkazem na rakouský původ a jen bez dodatků jako „pravý“, „originál“ a podobně. Znovu se nám tato právní záležitost vynořila o mnoho let později v Evropské unii.
Naštěstí běžný zákazník a strávník tyto věci neřešil. Snad jen při obchodní nabídce v některých cizích zemích by se podivil, cože tam vlastně prodávají.
Koneckonců československo-rakouská smlouva se výslovně nevztahuje na „čerstvá jídla prodávaná nebo podávaná bezprostředně přímému spotřebiteli, například v pohostinství nebo výčepnictví“. U stolu v restauraci nebo na „stojáka“ v pivnici bychom to ani nemuseli řešit.
Nyní ještě trochu „právničiny“:
Právní osud zmíněných dvoustranných mezinárodních smluv Československa s Rakouskem a Portugalskem, které zavazují Česko jako nástupnický stát, roku 1992 zaniklého, Československa, je nyní změněný. V důsledku existence mnohostranné Smlouvy o fungování Evropské unie ve spojení s nařízením EU z roku 2024, které se týká, mimo jiné, zeměpisných označení vín, lihovin a zemědělských produktů včetně potravin, došlo k tomu, že zeměpisná označení sýrů, o která se nám jedná, doznala jednotný a úplný právní režim na úrovni Evropské unie. Uvedené starší dvoustranné mezinárodní smlouvy zůstávají platné a účinné mezi signatářským státy. Avšak v důsledku práva EU již nejsou mezi smluvními stranami, které jsou zároveň členskými státy EU, použitelné. Nejsou použitelné v rozsahu, jaký je výlučně upraven právem EU. Ostatní obsah, zejména nekalosoutěžní, zůstává nadále oboustranně použitelný.
Československo-švýcarská smlouva z roku 1973 se týká třetí země. Pokud jde o její použitelnost v Česku, členském státu EU, bylo by nutno ji posoudit ve smyslu dvoustranných smluv mezi Evropskou unií a Švýcarskem.
Na okraj, stejný závěr, pokud jde o členské státy EU a Švýcarsko, by platil o pětistranné Mezinárodní úmluvě o používání označení původu a pojmenování sýrů z roku 1951. Známa je jako tzv. streská úmluva. Československo se jí ale neúčastnilo.
Olomoucké tvarůžky jako chráněné zeměpisné označení z roku 2010 a rakouské a německé námitky
V současnosti, od roku 2010, patří název sýrů Olomoucké tvarůžky mezi chráněná zeměpisná označení podle práva EU s rozsahem pro celý Evropský hospodářský prostor. Stalo se tak na žádost Česka, aby Komise EU svým nařízením zapsala název Olomoucké tvarůžky do úředního rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení. Podobně jako například u Pardubického perníku nebo Třeboňského kapra, který již byl československým okrskovým pojmenováním z roku 1936.
Proti zápisu Olomouckých tvarůžků však podalo námitky Rakousko a Německo. K dohodě s Českem nedošlo. A tak rozhodla Komise EU. Námitkám nevyhověla. Českou žádost o zápis názvu provedla.
Řešil se zde, mimo jiné, střet navrhovaného chráněného zeměpisného označení Olomoucké tvarůžky se staršími ochrannými známkami v německém znění Olmützer Quargel.
Komise EU dospěla k tomu, že v „zájmu spravedlnosti a tradičních zvyklostí“ směl být výraz Olmützer Quargel přechodně používán v EU k označení sýru ještě po dobu pěti let. Sýr ale nesměl odpovídat unijní specifikaci Olomouckých tvarůžků. Roku 2015 tato přechodná doba skončila.
Na okraj, Evropská unie je dlouhodobě mezinárodněprávně činná v oboru zeměpisných označení též v poměru ke třetím zemím. Vzájemnou ochranu zeměpisných označení poskytují nejen mezinárodní smlouvy specifické jako je příkladmo Dohoda mezi Evropskou unií a Gruzií o ochraně zeměpisných označení zemědělských produktů a potravin z roku 2012, ale též mezinárodní smlouvy obchodní. Zeměpisná označení jsou řešena též v mezinárodních smlouvách přístupových a přidružovacích.
Olomoucké tvarůžky v ochranných známkách versus zeměpisná označení
Věc kolem názvu Olomoucké tvarůžky je nakonec právně trochu složitější. Pro české území je totiž zapsáno jedenáct ochranných známek jednoho majitele. Zapsány jsou vždy ve třídě 29 mezinárodního známkoprávního třídění výrobků, a to i pro sýry. Deset z nich je obrazových z let 2024 až 2025 a jedna kombinovaná z roku 1993. Všechny ochranné známky jsou tvořeny též slovním prvkem ve znění „olomoucké tvarůžky“. Rovněž mají stejného vlastníka, jediného výrobce Olomouckých tvarůžků. Úřad průmyslového vlastnictví uvážil, že zápis takovýchto ochranných známek jako obrazových by se nepříčil právní ochraně, převážně staršího, zeměpisného označení Olomoucké tvarůžky z roku 2010 podle práva EU.
Zápisný úřad asi dospěl k tomu, že za okolností, kdy je přihlašovatel ochranných známek zároveň jediným uživatelem chráněného zeměpisného označení, jedná sám se sebou ve shodě. A tím pádem by se jeho užívání ochranných známek nemohlo subjektivně příčit jeho užívání chráněného zeměpisného označení podle práva EU.
I přes stejnou osobu by ale mohl objektivně nastat povahový střet mezi chráněným zeměpisným označením jako veřejným statkem určeným k obecnému užívání kýmkoli, kdo splní stanovené předpoklady vyplývající ze specifikace sýrů, a mezi vlastnickým právem určité osoby k ochranným známkám na sýry. Zatímco chráněná zeměpisná označení jsou nejen veřejnými statky, ale též věcmi bez pána, ochranné známky jsou nehmotnými věcmi. A jako takové jsou předmětem subjektivních soukromých vlastnických práv. Vlastnictví ochranných známek doznává právní podobu časově obnovitelných obchodních výsad v obchodním styku.
Známkoprávní řešení se však naskýtá. Vlastník ochranných známek totiž nesmí zakázat jiným osobám, aby v obchodním styku užívaly označení nebo údaje, které se týkají zeměpisného původu výrobku. Pod široce pojatá „označení nebo údaje“ tohoto druhu můžeme podřadit i chráněná zeměpisná označení. Taková označení zeměpisného původu sledují veřejný účel vyplývající z práva EU, který nesmí být mařen výkonem subjektivního vlastnického práva majitele ochranných známek. Jinou záležitostí zůstává právní otázka rozlišitelnosti označení. A vůbec užívání chráněného zeměpisného označení v souladu s obchodními zvyklostmi a zásadami poctivého obchodního styku.
A tady bychom mohli náš tvarůžkový právní příběh skončit a jít se už v klidu najíst. Ale ještě hned tak nekončíme…
Škola jako hra
Jan Amos Komenský, teolog a filozof, správně nazval své jedno dílo „Schola ludus“, „Škola jako hra“. Možná by to někdy byla dokonce „škola jídlem a pitím“, když bychom učili o tom, co zrovna jíme nebo pijeme.
„Originál nebo fake? Máme obojí.“ „Tak to levnější…, prosím.“ I o tom je výuka práva duševního vlastnictví. Kolega právník, patentový zástupce, říká, že když se zaobírá zeměpisnými označeními potravin, vždy dostane hlad. Ani se mu nedivím. A co teprve Champagne? A zaručené tradiční speciality jako špekáčky? Anebo tradiční výrazy výrobků z vinné révy? Českého původu jich je na třicet. Třeba burčák nebo mešní víno. Na Jižní Moravě to obzvlášť oceníme. Třeba na „burčákové cyklostezce“. Trochu se tam ale míjíme s veřejným pořádkem v dopravě…
Ještěže člověk neučí právo odpadového hospodářství. Ač odpad třídím, jsa v dospělosti k tomu vychován citlivým ženským živlem. Jednou jsem ale všechen pečlivě roztříděný domácí odpad vrhnul do stejné popelnice na dvoře. Nějak jsem se vymknul z právního řádu. Možná i z dobrých mravů. Z otevřeného okna kuchyně se ozval rázný ženský hlas: „Příroda Tě vidí!“
– Asi jsem si před pár dny dělal v olomoucké restauraci zbytečné starosti, co vlastně jím… Inu, zřejmě projev „profesionální deformace“.
Jinak, dobrou chuť! A nekažme si ji právem.
Seznam pramenů:
Nařízení Komise (EU) č. 702/2010 ze dne 4. srpna 2010 o zapsání názvu do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (Olomoucké tvarůžky (CHZO))
Vyhláška Ministerstva výživy č. 139/1950 Ú. l. I, ochraně názvu „Olomoucké tvarůžky“
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1143 ze dne 11. dubna 2024 o zeměpisných označeních pro víno, lihoviny a zemědělské produkty, jakož i zaručené tradiční speciality, a o nepovinných údajích o jakosti pro zemědělské produkty, kterým se mění nařízení (EU) č. 1308/2013, (EU) 2019/787 a (EU) 2019/1753 a zrušuje nařízení (EU) č. 1151/2012
Lisabonská dohoda o ochraně označení původu a jejich mezinárodním zápisu, vyhl. č. 81/1970 Sb.
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Švýcarskou konfederací o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných označení, vyhl. č. 13/1976 Sb.
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových výrobků odkazujících na původ, Protokolu ke Smlouvě a o Dohodě o provádění Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o ochraně údajů a původu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových výrobků odkazujících na původ, vyhl. č. 19/1981 Sb.
Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Portugalské republiky o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných a obdobných označení, vyhl. č. 63/1987 Sb.
Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků.
Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 89/1912 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., o ochraně proti nekalé soutěži.
Zákon č. 5/1924 Sb. z. a n. o označování původu zboží.
