Článek
Kostivalová mast z výtažku kořene kostivalu lékařského obsahuje alantoin. Kosmeticky je určena na kůži k udržování například nohou v dobrém stavu při namáhání nebo únavě. Nejde o prevenci ani o léčbu nemoci svalů. Proto se výrobkově jedná o kosmetický přípravek („cosmetic product“) a příslušným výrobkovým tvrzením („claim“). Nikoli o léčivý přípravek s léčebnou indikací. Zmínit rovněž můžeme kosmetické přípravky obsahující koloidní zlato nebo koloidní stříbro. Patří sem též vazelína kosmetická, vedle vazelíny lékařské, která je používaná jako masťová lékárenská surovina k výrobě individuálně připravovaných léčivých přípravků (magistraliter). Například k lékárenské výrobě galenik podle tradičních receptur.
Kosmetické přípravky jako drogistické zboží tvoří sortiment drogerií, lékáren i jiných prodejen. Například přírodně léčitelských provozoven. Kupříkladu můžeme zmínit měsíčkový kojenecký krém nebo olej. Poukázat lze na tradiční přírodní kosmetiku značky Weleda, pramenící v Německu v roce 1921 a v Československu od roku 1926. Ideová vazba je spojena s antroposofickou medicínou, která v Německu patří mezi oficiálně uznávané zvláštní léčebné směry a ve Švýcarsku je hrazena ze zákonného zdravotního pojištění.
V Evropské unii a v celém Evropském hospodářském prostoru, tedy též v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu, nesmí být kosmetické přípravky zkoušeny na zvířatech ani takové dováženy a prodávány.
Podrobnosti jsou upraveny kosmetickým právem EU, které sleduje svazový jednotný trh.
Vnější použití a ústní dutiny
Kosmetickým přípravkem je látka nebo směs určená pro styk s vnějšími částmi lidského těla. To znamená s pokožkou, vlasovým systémem, nehty, rty nebo vnějšími pohlavními orgány. Anebo je určená pro styk se zuby a sliznicemi ústní dutiny. Například ke kloktání, nikoli však k polykání. Výhradě nebo převážně se tak má dít za účelem čištění, parfemace, změny vzhledu, ochrany nebo udržování v dobrém stavu či úpravy tělesných pachů.
Výrobkovým účelem není prevence ani léčba konkrétního onemocnění. Ovšem ani výživa. Účelem rovněž není dezinfekce nebo biocidní účinek podle práva chemických látek nebo biocidních přípravků.
Udržování dobrého stavu například pokožky bývá součástí přírodního léčitelství, které se může dílem prolínat se službou přírodně kosmetickou. Zmínit musíme přírodní přísady v kosmetických přípravcích. Například výtažky z rybích chrupavek a také přídatné látky jako jsou přírodní barviva.
Kosmetické přípravky ve světě patří mezi veřejnoprávně upravené zboží. Vyloučena však není odborná rada o jiném, například o vnitřním, použití vnějšího kosmetického přípravku. Výrobkově vzato takzvaně „off-label“. V poradenských službách totiž hraje roli odborně podložená účinnost a bezpečnost určité biologicky účinné látky coby vlastnosti, která je ve výrobku přítomna. Nikoli „pouhé“ výrobkové třídění podle veřejného práva anebo výrobcovo prohlášení o použití. Sami výrobci někdy obchodně spekulují, jak výhodně výrobek zařadit na trhu.
Aby rada o jiném použití nebyla škodlivá, musela by obsáhnout odborně správné dávkování, dobu používání, vedlejší účinky a jiné údaje v rozsahu podobném jako u léčivých přípravků, a to i dle individuality zákazníka. Bylinář nebo jiný přírodní léčitel, lékař, farmaceut, farmaceutický asistent, ale i drogista, by musel skýtat záruku odbornosti své rady. Škodlivou radou by bylo i takové doporučení, které by klamalo o bezpečnosti vnitřního použití nebo by klamalo o zdravotně preventivní účinnosti výrobku ve vazbě na určitou chorobu. Příkaz řádné odborné péče poskytovatele služby podle občanského zákoníku by byl porušen. Víra a nadšení bez odborných poznatků, třeba i bez tradičního vědění nebo záznamů o péči o zdraví, by právně nestačila k podnikatelské odborné péči o tělo klienta či pacienta. Věřit lze čemukoli a komukoli. Někdy i lehkověrně. Zvláště tehdy, jsme-li oslabeni nemocí, bolestí nebo strachem z nákazy. Říkáme, že „tonoucí se stébla chytá“.
Tvrzení o kosmetických přípravcích
Uvádění kosmetických přípravků na trh, podobně jako doplňků stravy, nepodléhá schvalování. Platí zde jen oznamovací povinnost vůči Komisi EU. Právní povahou se jedná o ohlášku. Slouží k tomu elektronický portál. Kosmetický přípravek však musí být bezpečný. Povinně strukturovanou zprávu o bezpečnosti kosmetického přípravku vydává k tomu kvalifikovaná osoba.
U kosmetických přípravků se setkáváme s výrobkovými tvrzeními, která musí být, krom jiného, poctivá a čestná. Nejedná se o léčebné indikace ani o výživová nebo zdravotní tvrzení, jak je známe z lékového práva u léčivých přípravků anebo z potravinového práva u doplňků stravy. Výrobce uchovává informační dokumentaci a řídí se správnou výrobní praxí. Některé látky, kupříkladu antibiotika nebo jod, jsou v kosmetických přípravcích zakázány.
Příkladem slouží zubní pasty. Ne každá zubní pasta je ale kosmetickým přípravkem. Kupříkladu zubní pasta značky Vincentka patří mezi výtěžky přírodních léčivých zdrojů s léčebnými indikacemi, které se řídí právem přírodních léčivých zdrojů.
Nesprávně se také někdy mluví o „homeopatické zubní pastě“. Ve skutečnosti jde o homeopaticky slučitelnou zubní pastu, kterou lze bez omezení používat při braní homeopatických přípravků podle lékového práva.
Tuky
Mezi kosmetické přípravky patří rostlinné a živočišné tuky. Za příklad zvolme tradičně ručně zpracovávaný, nerafinovaný bambucký tuk z ořechů máslovníku afrického. Například ze savan v Mali. Vedle toho byl bambucký tuk (potravinářsky nesprávně „máslo“) ve významné míře používán na smažení či do omáček k lidské spotřebě v Evropských společenstvích před 15. květnem 1997. Proto se u nás nejedná o žádnou neotřelou, „novou“ potravinu, která by musela podléhat zvláštnímu režimu hodnocení bezpečnosti Evropském úřadem pro bezpečnost potravin.
U bambuckého tuku mluvíme též o jeho léčivých vlastnostech. Vedle vlastností kosmetických nebo výživových. Nejedná se však u nás o registrovaný léčivý přípravek. Léčebné použití bambuckého tuku například na některé kožní neduhy by se proto muselo opírat o medikaci „off-label“ ve smyslu jeho použití k jinému výrobkovému účelu.
Můžeme si uvést nějakou příhodu s kosmetickými přípravky?
Jistě, proč bychom nemohli. Poněkud kuriózní konkrétní okolnosti vynecháme…
Autor tohoto textu má osobní zážitek s léčebným použitím bambuckého tuku před pár lety u sebe. Odborná rada, kterou dostal ze dvou míst, byla shodná. Týkala se kožního použití bambuckého tuku k odstranění malého, nezávažného, kožního neduhu. Mazání mělo být vydatné. Autor tak činil s plným nasazením po dobu několika dnů. Úspěch se dostavil bez operačního zákroku, který v jiném podobném případě dříve prodělal. Jenže autor mazal opravdu tak vydatně, až došlo ke slepení částí kůže, které následně musel samoléčebným „chirurgickým“ zákrokem odlepovat.
Pokračujme dále.
Na trhu je nabízen kosmetický přípravek s názvem Jezevčí mast. Jedná se o směs bylin nahrazující jezevčí sádlo, které se v lidovém léčitelství používalo jako prsní balzám při onemocnění. V některých případech ale může jít o zdravotnický prostředek s klinickým určením podle práva zdravotnických prostředků. Například o mast obsahující směs výtažků z deseti bylin podle tradiční švýcarské receptury. U nás je takto prodáván polský výrobek pod názvem Psí sádlo. Ani zde se ale již nejedná o tuk ze psů. Bylinná mast se používá jako náhrada psího sádla. Jedná se o příklad nahrazení živočišného původu výrobku původem rostlinným.
Zato kosmetický přípravek k ochraně rtů, zvaný Jelení lůj, je živočišného původu. Z vysoké zvěře se již ale nevyrábí. Vedle výtažku z vepřového plodového lůžka obsahuje hovězí lůj.
Tradiční a zlidovělé živočišné názvy z dřívější doby ovšem nesmí klamat o současném původu a povaze výrobku. Bylinná koňská mast zase obsahuje plody stromu jírovce maďalu neboli kaštanu koňského. Se zvířetem, koněm, nemá nic společného.
Plodová lůžka (placenty) a přirozené právo člověka k tělu
Výtažky ze živočišných plodových lůžek (placent) nebo z rostlinných semenic patří mezi přísady kosmetických přípravků. Například enzymy očištěných placent savců. Známá je placentární kosmetika například jihokorejská, čínská a ruská. Vypuzené plodové lůžko, ukotvené v matčině děložní sliznici, patří mezi biologické zbytky porodu nebo potratu. Veřejnoprávně vzato spadá do odpadů.
Lidské plodové lůžko jakožto část těla je předmětem přirozeného práva člověka k jeho tělu, které je spjato s lidskou osobností ve smyslu občanského zákoníku. Stát uznává osobnostní právo každého člověka dozvědět se, jak bylo naloženo s odňatou částí jeho těla. Samo nakládání s ní není, až na výjimky, volné, nýbrž účelově a zároveň neobchodně vázané. Například k výzkumu, léčbě či výrobě léčiv. Nejde o staré židle nebo o rozbité hodinky. U nás ale nejsou registrovány léčivé přípravky s výtažky z placent.
Účelem nakládání vypuzeným s plodovým lůžkem po porodu nebo potratu není jeho vydání matce. Na mysli bychom měli vydání plodového lůžka k lidské spotřebě v upravené podobě včetně podoby tobolek, a to z důvodu obsahu živin. Aniž by se však jednalo o mimořádné okolnosti nouze o živiny. Pár států USA to má ojediněle jinak. U nás by se jednalo o přestupek poskytovatele zdravotních služeb s pokutou do půl milionu korun.
Ale, řekněme si k tomu více. Ve hře je totiž více právem chráněných hodnot, které se navzájem střetávají podle okolností případu.
Rodička má právo na to, aby poskytovatel zdravotních služeb při plnění závazku péče o zdraví na svůj náklad a nebezpečí uložil vypuzené plodové lůžko a spálil je ve spalovně či krematoriu. Stejně jako plodové vejce nebo těhotenskou sliznici.
Všeobecně zcela zásadní smluvní volnost odchylného ujednání v soukromém právu tu naráží na právní překážku. A to na překážku účelově vázaného, pořádkového, vymezení nakládání s lidským tělem a odňatými částmi. A také by smluvní volnost narazila na překážku veřejného pořádku v odpadovém hospodářství. Faktem je, že vypuzené plodové lůžko bez patologie, účelově nepoužité podle zákona, by potenciálně mohlo mít léčivé nebo výživové vlastnosti. Povahově však patří mezi odpady z porodnické péče. Podobně jako odřezek kůže nebo vytržený zub, které jsou též odpady ze zdravotnictví. Podle okolností případu nelze vyloučit, že by navíc mohlo jít o odpad nebezpečný, nakažený.
Soukromý a rodinný život
Za běžných okolností nelze oslyšet zákonnou povinnost zdržet se zásahu proti svobodnému rozhodnutí rodičky žít podle svého. V roce 2021 tak naznačil Ústavní soud právě u placent. Učinil tak podřazením posuzovaného skutkového děje pod ústavně zaručené základní lidské právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
Dlužno podotknout, že základní práva a svobody jsou podle Ústavy pod ochranou soudní moci. Tedy pod ochranou již nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu či soudu ve správním soudnictví. Nikoli až Ústavního soudu nebo jen Ústavního soudu. Soudy proto musí od počátku řízení před nimi vždy právně posuzovat lidskoprávní význam každého právního případu z hlediska dotčení přirozených práv člověka a práv občana. Jistě, soudu napadlý právní případ nemusí mít svou podstatou nebo důsledkem lidskoprávní význam žádný. Jindy malý nebo zanedbatelný, aby v dalších případech byl tak vydatný, že by až „volal do nebe“. Například z důvodu právně nepřiměřené tvrdosti až krutosti urážející obyčejné lidské cítění ve věci, která je pro člověka podstatná. Právní metodika je zavedená, uznávaná a jasná. Ani není až tak složitá.
Pro lidi může mít soukromý a rodinný život rozličný osobní význam. Třeba i obřadní, který by pro jiného člověka neměl význam žádný anebo by jej měl odlišným způsobem. V tom spočívá lidská rozmanitost, jež stojí základem ústavněprávní hodnoty občanské společnosti, včetně různých stavů vývinu jednotlivých lidských bytostí, které se liší nabytými životními zkušenostmi, ale i výchovou a vzděláním, náboženstvím, praxí, postavením a podobně. A také včetně stavů zahrnujících podivnosti anebo alespoň v místě a čase neobvyklosti. Každý jsme svého štěstí strůjcem. Vyplývá to již z podstaty svobodné vůle.
Ze senátního nálezu Ústavního soudu, který se týkal jedné ústavní stížnosti, byla vyvozena a zveřejněna „analytická právní věta“, která zní následovně: „Apriorní odepření práva rodičky na vydání placenty odůvodněné paušálně pojímaným zájmem na ochraně veřejného zdraví nelze považovat za ústavně konformní.“ Podrobnostmi případu se zde nezabýváme.
Každý se může brát o vlastní štěstí a žít si podle svého, obvykle i neobvykle, vkusně i nevkusně, zdravě i nezdravě, běžně i podivně, pokud tím jinému nepůsobí újmu. Činí tak nejen o své vůli, ale též na vlastní nebezpečí. Například z vytržených vlastních zubů si mohu vyrobit a nosit náramek či náhrdelník. Možná by to u nás bylo převážně kulturně neobvyklé, ale právně by to bylo bezvýznamné. Žil bych si podle svého, rozumně, nebo nerozumně, svérázně, nebo „stádně“ či jinak. Našim životním úkolem není neustále posuzovat chování jiných anebo je, poněkud autoritářsky, dokonce určovat i ve věcech osobních až intimních.
Někteří z přírodních léčitelů nadaných zvláštními osobními schopnostmi ovšem varují před jemným „přenosovým“ nebezpečím, které je u příjemce spojeno s kosmetickým či léčebným používáním cizích lidských buněk, tkání nebo transplantovaných orgánů. Týká se to i kosmetických nebo léčivých přípravků z cizích lidských plodových lůžek. Biologicko-technologické očištění je jedna věc. Očištění od, vědecky hypotetických, „jemně“ energetických stop síly cizího lidského ducha je věcí druhou. Nemluvě o vyzařování krve, známém ze Zjevení. Světonázorové postoje založené na hrubém materialismu či na osobním nezájmu o tradiční duchovně-silové pojetí člověka si těchto možných nebezpečí nevšímají. Leda spíše posměšně nebo se shovívaným úsměvem. Metafyzika a biologie jsou odlišné kategorie. Obezřetně bychom ale měli v životě počítat s oběma.
Na okraj si řekněme, že zvláštní právní pravidlo platí pro lidské plody po potratu nebo umělém ukončení (nesprávně „přerušení“) těhotenství podle pohřebnického práva. Tyto plody jsou lidskými pozůstatky. Povolaná osoba má právo na jejich vydání k rozhodnutí o tom, jak mají být pohřbeny. Kupříkladu na Ústředním hřbitově v Brně je zřízeno pietní místo pro nenarozené děti. Anebo poskytovatel zdravotních služeb na své náklady a nebezpečí zajistí uložení těchto pozůstatků k pohřbení.
Co můžeme říci závěrem?
Přírodní kosmetika a vše s ní spojené je tak rozmanité jako příroda sama.
A život sám.
Podrobnosti, předpisy a jiná data, citace a odkazy zde:
Telec, Ivo: Kosmetické přípravky. Regenerace, 2021, č. 9. ISSN 1210-6631. Kontroverze práva zdraví a rodiny. Praha: Leges 2021, 268 stran. ISBN 978-80-7502-533-3. Občanský zákoník, zdraví a pohřby. E-pravo Digital, 2015, č. 9. Právo komplementární a alternativní medicíny. Praha: Leges 2020, 448 stran. ISBN 978-80-7502-384-1. Právo přírodního léčitelství. Praha: Leges 2018, 336 stran. ISBN 978-80-7502-306-3.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (přepracované znění).
Nařízení Komise (EU) č. 655/2013 ze dne 10. července 2013, kterým se stanoví společná kritéria pro odůvodnění tvrzení používaných v souvislosti s kosmetickými přípravky.
Zákon č. 89/2021 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. III. ÚS 2480/20.
Budova Zemského sněmu Moravského markrabství v Brně na Joštově ulici. Dnes sídlo Ústavního soudu. Foto z roku 2026.
