Tradiční čínská medicína 中医

Všeobecně

Možná až pár miliard lidí zlepšuje nebo zachovává své zdraví pomocí prastaré čínské medicíny, označované jako „tradiční“, anebo podle ájurvédy či jiných tradičních lékařství a životních způsobů vůbec. Úvodní fotografie zachycuje list jinanu dvoulaločného, ginkgo folium. Nalezneme jej v seznamu léčivých látek a pomocných látek, které se používají pro přípravu léčivých přípravků s léčebnými indikacemi. Vedle toho, podle potravinového práva lze na doplňku stravy, který obsahuje jinan dvoulaločný, uvádět úředně schválené zdravotní tvrzení „Může snižovat srážlivost krve“. Používá se standardizovaný extrakt z listů anebo sušený list. Nechme však stranou jinan a jeho listy a podívejme se právním okem na celou tradiční čínskou medicínu.

Orientální lékařství jsou prastará. Patří sem i čínská medicína. Její součástí je pulzní diagnostika, akupunktura a podobné techniky včetně pelyňkového prohřívání neboli moxování. Dále sem patří cvičení čchi-kung nebo masáže tuina či gua sha aj.

Obecně je známo, že podstata tradiční čínské medicíny spočívá v celostním přístupu ke člověku, který je brán za součást přirozených dějů a přírody, s cílem zachování nebo obnovení dynamického rovnováhy. Starodávná čínská medicína si hledí volného toku „jemné“ energie po určitých drahách. Souvisí s tím sladění protikladných, leč doplňujících se sil, jin a jang. Tradiční čínská medicína je odedávna zbudována na přírodně životní filozofii a celkovém obrazu světa, který není zúžen jen na nejhrubší materii. Dávná ucelená soustava se vyznačuje určitými „zdravotnickými metodami“, jak bychom dnes právně řekli, které jsou pro ni příznačné, a to z hlediska předcházení, rozpoznávání a léčby neduhů či udržování zdraví. Z dnešního západního pohledu těžiště staré čínské medicíny spočívá hlavně v podpoře zdraví a prevenci určitých onemocnění. Smysl to dává též farmakoekonomický.

Roku 2010 byla akupunktura a prohřívání podle tradiční čínské medicíny zapsána na Reprezentativní list nehmotného kulturního dědictví lidstva podle mezinárodní smlouvy, spravované UNESCO. Nejedná se však o žádný historický pozůstatek muzeálního významu, nýbrž o „živoucí tradici“, která je vysokoškolsky vyučována po stránce teoretické a klinické. Stále se jedná o předmět výzkumu na vědecké úrovni. Zdaleka nejen v Číně. Před pár lety tomu tak mělo být i u nás ve státem zřizovaném fakultně nemocničním prostředí.

Říká se, ale nevím, zda to je pravda, že čínští lékaři si kdysi nevěděli rady se závažnými chorobami, a proto se zaměřili na zachovávání dobrého zdraví, a tím na předcházení vážným nemocem. Přinejmenším již v tom bychom mohli spatřovat trvalý přínos tradiční čínské medicíny pro dnešek. Příkladem slouží dietetika, zdravotní cvičení a používání léčivých rostlin a hub ke zlepšení nebo zachování zdraví. „Vlajkovou lodí“ tradiční čínské medicíny je však akupunktura.

Ve Švýcarsku je tradiční čínská medicína hrazena ze zákonného zdravotního pojištění. U nás byla takto hrazena akupunktura do dubna 1997. V některých zemích se jedná o úhrady ze soukromého smluvního připojištění nad rámec zdravotního pojištění veřejného.

Ústav tradiční čínské medicíny a akupunktury je součástí státní Lékařské fakulty Slovenské zdravotnické univerzity v Bratislavě. Akupunkturista patří mezi slovenské lékařské odbornosti. U nás nikoli. Na pražském Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví je sice zřízena katedra akupunktury, avšak nejedná se o obor zdravotních služeb neboli o lékařskou odbornost. Některé uznávané světové univerzity či kliniky se výzkumně věnují tradiční čínské medicíně a vzdělávání v ní. Existují „nečínské“ země, kde praktikování této medicíny patří mezi regulovaná povolání. Například v Singapuru, kanadském Ontariu nebo na Novém Zélandu. Důvod spočívá v ochraně nemocí oslabené veřejnosti před neodbornými postupy.

U nás je tato medicína rozdvojena mezi zdravotní služby a volné živnostenské služby léčitelské anebo vázané služby masérské, popřípadě též mezi nové vázané služby poradensko-psychoterapeutické od července 2026. Zaměstnání jsou volná, popřípadě masérsky či jinak vázaná anebo spadají pod úpravu některých zdravotnických povolání. Podobně je tomu u všech orientálních lékařství. A též u homeopatie a antroposofické medicíny, které můžeme řadit do tradiční evropské medicíny. Ačkoli dnes je společensky nejvýznamnější zřejmě homeopatie indická.

Neobhajuji uvedená „škatulkování“ a veřejnoprávní rozlišování. Někdy se za nimi skrývá účelovost za každou cenu až „pasti chladného rozumu“. A také snaha vše autoritativně „rozdělit“.

Teorie o drahách a aktivních bodech na povrchu těla

„Tradiční čínská medicína“, jak se jí zmezinárodněle říká, patří mezi vitalistické a přírodně medicínské proudy. Vychází svým způsobem z „teorie o drahách a aktivních bodech na povrchu těla“, jak ještě nedávno pravilo české právo. Založena je na živoucí, lidmi neovladatelné, přirozené síle, které zde říkáme Čchi, psáno 气 v čínském znakovém písmu. V jiných jazycích a kulturách napříč světadíly odedávna používáme pro „nosič“ stejné síly, obrazně řečeno pro „dech“, výrazy jako Živa, Ki, Prána, Mana, Pneuma, Manitou, ale též Ód aj. Zaujmout nás může starý slovanský výraz „Živa“.

Dnes zase opět slýcháme o Éteru, přesněji Aetheru, a to ve významu „nosiče“ všudypřítomné hmotu prostupující vnímavé síly, která se vyznačuje, mimo jiné, léčivou vlastností projevující se léčivým prouděním. S pouze rozumovým uvažováním si tu ale zdaleka nevystačíme. Leda u racionálního popisu a v případě vnějších projevů jako by bylo uzdravení, o jehož pravděpodobné příčině v právním smyslu bychom mohli usuzovat po důkazním zhodnocení všech okolností. Tím se dotýkáme západně zavedeného pojmu léčivý magnetismus, který ale bývá právně spojován spíše s oborem, „škatulkou“, přírodního léčitelství. Nemocné lidi ale nemusí zajímat, jak který stát zrovna veřejnoprávně třídí jednotlivá povolání. Podstatná je naděje, jak pomoci bližním ve snaze o zlepšení nebo zachování zdraví. A přitom nikomu neublížit.

Podstata a smysl, z nichž vychází tradiční čínská medicína, podle všeho odedávna mají univerzální ráz, který dnes není místně vázán jen na „Říši středu“, dnešní Čínu. V základu se zřejmě jedná o záležitost povahy všelidské a všeobecné, nežli výlučně „čínské“. Odlišovat se však mohou lidské přístupy jako myšlenkové teorie a školy kolem nich zbudované, krajové či dobové zvyklosti anebo různé názory, jakož i zavedené praktiky apod.

Akupunktura 针灸

Do dubna 1997 u nás bývala akupunktura hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Před reformou z roku 1991 se tak dělo ze státních prostředků socialistického zdravotnictví. V rámci úhrad akupunktury bývala hrazena i pulzní diagnostika.

Nejen v našich, ale i v některých jiných západních zdravotních službách však bývá používána překroucená akupunktura, vytržená ze samé podstaty čínské medicíny. Proto by mohl být pacient jako spotřebitel klamán. Vedle toho by mohla být spáchána nekalá soutěž v hospodářském styku.

K tomu se pojí, že stát nevyžaduje žádnou zvláštní odbornou způsobilost k akupunkturnímu zdravotnímu výkonu. Jako by se snad jednalo o zcela běžnou, rutinní, zdravotnickou metodu, dobře známou každému ze školního zdravotnického vzdělání. – Na rozdíl například od Slovenska, kde se jedná o zvláštní lékařskou odbornost a o specializované ambulance. Zůstává proto otázkou, zda obchodně nabízené zdravotní či jiné služby jsou odborně správné, tedy řádné. Akupunktury skutečně znalé. Dvě ministerská metodická opatření z Československa z let 1976 a 1980 dnes nejsou právně použitelná. Leda snad jen věcně orientačně a nepřímo.

Vybíjení zvířat?

Na Západě se občas setkáváme s politickou kritikou tradiční čínské medicíny a farmacie, vedenou ve prospěch ochrany zvířat, zejména lidmi ohrožených druhů. Vybíjení zvířat kvůli lidským léčivům a někdy jen kvůli marnivosti či dokonce pro zábavu je přinejmenším pochybné. Vybíjení zvířat ale nemusí mít pranic společného s humánní ani veterinární medicínou. Živočišné léčivé přípravky s léčebnými indikacemi jsou po světě i u nás odedávna známy. Biologicky účinné léčivé látky nalezneme i v tělech živočichů či v částech těl, třebas částech tělesně roztodivných. Podstatná je přítomnost látky léčivých vlastností. Moje babičky říkaly „vezmi si živočišné uhlí“. A to se již zřejmě nejednalo o biofyzikálně aktivní uhlí, které by ještě bylo živočišného původu, nýbrž asi již původu rostlinného. Běžně se však u nás setkáváme s léčivými přípravky obsahujícími účinné nebo pomocné látky z těl živočichů. Stačí zmínit mléčný cukr z kravského mléka, laktózu, anebo látky ze zvířecích sliznic apod.

Až moc „nekonvenční“ medicína?

V pohledu nastavení zdravotních služeb se v případě tradiční čínské medicíny jedná o jednu z nekonvenčních medicín. Její použití se proto právně odvíjí od ujednání s pacientem. Poskytovatel zdravotních služeb o tom musí učinit odůvodněný záznam ve zdravotnické dokumentaci. Například dle přání pacienta. Dnes se u nás právně jedná jen o soubor zdravotnických metod, popřípadě o metodu jednotlivou. Nikoli o obory zdravotních služeb, jak tomu bývalo v letech 2017 až 2018. Zdravotnické vzdělání v tradiční čínské medicíně nebo její součásti, které by mělo vliv na odbornou způsobilost, však není veřejnoprávně vyžadováno. Stát nezajímá, odkud a v jakém rozsahu lékař, fyzioterapeut, farmaceut nebo masér ve zdravotnictví získal vzdělání v této oblasti a na jaké úrovni, třeba jen slabé. Poskytovatel zdravotních služeb coby odborník však musí i přesto jednat znale a pečlivě podle občanského zákoníku. Tedy s řádnou odbornou péčí. Stejně to platí pro přírodního léčitele praktikujícího postupy tradiční čínské medicíny nebo pro živnostenského maséra, který se zabývá nejen masérstvím, ale též rekondicí a regenerací. Vhodným místem uplatnění, nikoli však jediným, bývá lázeňství, protože je spojeno s přírodními léčivými zdroji.

Ze zdravotních výkonů tradiční čínské medicíny lze z veřejného zdravotního pojištění hradit jen klinická vyšetření. Použití zdravotnické metody, zda tradiční čínské, nebo novější české či jiné, totiž není rozhodné. Musí však být splněny obecné zákonné předpoklady úhrad na účet zdravotní pojišťovny. Poskytovatelé zdravotních služeb ale někdy nedbají práv pojištěnců tím, že po nich protiprávně chtějí zaplatit cenu klinického vyšetření jen proto, že bylo provedeno v duchu tradiční čínské medicíny. Stále se ale jedná o právně strukturované „klinické vyšetření“. Pravdou ale je, že klinická vyšetření prováděná „nekonvenčními“ postupy mohou být časově docela náročná. Týká se to nejen akupunktury či tradiční čínské medicíny vůbec, ale též ájurvédy, homeopatie nebo antroposofické medicíny aj.

Zdravotní výkony akupunkturní již však skoro třicet let nelze – oproti dřívějšku – hradit z veřejného zdravotního pojištění. Vzpomeňme na „komplexní akupunkturní vyšetření“, které bývalo v 90. letech hrazeno na účet zdravotní pojišťovny. Mělo průměrně trvat 45 minut a obsahovat „podrobnou anamnézu, výběr bodů, případně pulzní diagnostiku, dále aplikaci jehel, sledování pacienta“ (dřívější kód 2281).

Dnešní rozštěpení tradiční čínské medicíny mezi služby zdravotní a léčitelské, popřípadě další živnostenské bylo zákonodárně-politicky způsobeno legálním vypuzením dvou oborů tradiční čínské medicíny ze zdravotních služeb roku 2018. Ač tam byly o rok dříve státem zařazeny. Těžko proto mluvit o „uznávanosti“ tradičně čínských medicínských postupů podstatnou částí příslušné oborově členěné české zdravotnické obce. V opačném případě by zřejmě nedošlo k jejich právnímu vypuzení, tj. ke „zneuznání“, anebo by mělo být odmítnuto jako medicínsky nepatřičný krok. Svou roli zřejmě sehrál též nábožensko-ideologický boj proti tradiční čínské medicíně, protože někteří lidé ji osobně považují za „ideového nepřítele“.

Známy jsou zdravotnické prostředky tradiční čínské medicíny, jako jsou akupunkturní jehly. Stejně tak i tradiční rostlinné léčivé přípravky s léčebnými indikacemi anebo potraviny v podobě doplňků stravy se zdravotními tvrzeními. Například doplňky stravy z hub jako je lesklokorka lesklá (reishi), housenice čínská (cordyceps) nebo houževnatec jedlý (shitake).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v roce 2021 nostrifikovalo bakalářské vzdělání v tradiční čínské medicíně, získané v Austrálii. Postupovalo podle mezinárodní smlouvy. Vysokoškolské vzdělání v tradiční čínské medicíně lze získat například ve Švýcarsku, Velké Británii, Itálii, Španělsku, Irsku nebo na Maltě. Mělo tomu tak být i v Česku, než se tu tradiční čínská medicína ve zdravotnictví stala předmětem státního právně politického znevážení. Státní výzkumný ústav čínské medicíny přitom existuje i v Tchaj-peji na ostrově Tchaj-wan.

Léta 2017 až 2018 aneb Terapeut nebo specialista tradiční čínské medicíny ve zdravotnictví

Roku 2017 byl změněn český zákon o nelékařských zdravotnických povoláních. Zavedena byla dvě nová státem upravená zdravotnická povolání: terapeut tradiční čínské medicíny a specialista tradiční čínské medicíny. V důsledku toho vznikly dva nové obory zdravotních služeb. Navázány byly změny dalších předpisů včetně prací ve fakultních nemocnicích zaměřených i na výzkum. Tradiční čínská medicína se stala součástí zdravotních služeb. Skokem jsme se ocitli v integrativní medicíně v duchu dlouholeté politiky Světové zdravotnické organizace. O rok dříve byl Evropský lékopis obohacen o 66 čínských rostlinných léčivých přípravků. Měla vzniknout klinika tradiční čínské medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové, státní příspěvkové organizace. Již v 80. letech existovalo oddělení akupunktury Fakultní nemocnice Brno-Bohunice.

Uzákonění nelékařského zdravotnického povolání terapeuta nebo specialisty tradiční čínské medicíny samo o sobě neřešilo úhrady jejich zdravotních výkonů z veřejného zdravotního pojištění. Tyto výkony by ale byly potenciálně hraditelné. Vyloučení by musel stanovit zákon, jak se stalo u akupunktury v roce 1997. Překážkou hrazení však zůstávala ministerská vyhláška.

Následně však celou dílčí proměnu našeho zdravotnictví zmařila organizovaná skupina některých lékařů za pomoci zájmových korporací a zejména Senátu. Zdravotnické vzdělávání v tradiční čínské medicíně se přitom mělo odehrávat na fakultách zdravotnických věd. Nikoli na fakultách lékařských. Stát rezignoval na zajištění vysoké úrovně ochrany péče zdraví a podlehl některým hlasitým „aktivistům“. Použity přitom byly až rétorické klamy a triky. Vlastními negativními pocitovými projevy však žádnému nemocnému ani zdravému z řad veřejnosti nepomůžeme.

Tradiční čínská medicína opět právně spadla do volných živností. Zde ji může provozovat i člověk s neléčenou psychotickou poruchou, bez odborného vzdělání a bez odborné praxe. Zjevným účelem bylo mocensky ponížit tuto medicínu, která je vitalistická a přírodní. Vymyká se proto intelektuálnímu rámci pozitivistického materialismu, jakož i osobní víře některých lidí ve „vědeckou spásu“ ve výhradním ideologickém smyslu scientismu. Tradiční čínská medicína ale bývá souběžně odmítána i většinovým křesťanstvím jakožto „brána pro temné a okultní síly“.

Necháme-li stranou konkurenční nevraživosti na trhu, zdá se, že společný rys většiny západních ideových „odpíračů“ tradiční čínské medicíny může být rázu spíše osobnostního. Kromě neznalosti by mohl spočívat v osobní dogmatické ztrnulosti, a tím pádem v ochromené vlastní vnímavosti. Stává se pak obtížné až nemožné niterně odlišit dobré od zlého. Podstata věci spočívá ve sporu o vědění, o autoritu a o pravdu včetně povahy a chodu přirozeného světa. Taktéž dochází ke střetu mezi přístupem biomedicínským a sociomedicínským. Takzvaná alternativní scéna se v tom nedokázala úplně zorientovat, natož včas zareagovat. Možná ani nebyla dostatečně ostražitá a zorganizovaná či jen sledovala své zájmy vně zdravotnictví.

Mezinárodní standardy

Mezinárodní organizace pro standardizaci přijala 209 mezinárodních technických norem (ISO) týkajících se tradiční čínské medicíny. Tyto standardy však nebyly úředně převzaty do soustavy českých technických norem (ČSN).

Přesto lze u českého odborníka nabízejícího tuto medicínu či některou z jejích metod anebo farmacii důvodně očekávat, že ji zná i z hlediska odborných standardů. A to přinejmenším po způsobu jejich samostudia. Mezinárodní standardy totiž sledují celosvětové odborné dorozumění o tradiční čínské medicíně nebo farmacii. Faktem je, že existují školy, směry či zavedené praktiky, které by se mohly krajově, natož po světě, lišit. Normování oborových pravidel proto může být účelné. A to již proto, že odchýlení se od nich má být odůvodněno. Snáze tak lze posoudit řádnost odborné péče, tedy i plnění smluvního závazku stran. A také víme, co můžeme očekávat od poskytovatele péče.

Podle občanského zákoníku, pokud jde o závazek péče o zdraví, musí poskytovatel postupovat s péčí řádného odborníka, tedy znale a pečlivě, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů

Celosvětově je postupně zaváděna 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-11) z roku 2022. Jedná se o statistický číselník diagnóz, který byl přijat Světovou zdravotnickou organizací, jíž je Česko členem, v roce 2019.

Novinka spočívá v doplňkové kapitole o tradiční medicíně. Obsahuje 150 poruch a 196 vzorců, které vycházejí z tradiční čínské medicíny v Číně, Japonsku, Koreji aj. Jedná se o strategický projev Světové zdravotnické organizace týkající se tradiční medicíny v podobě kodifikované diagnostické soustavy. Těžko proto obstojí osobní mínění, že se jedná o „pouhé“ léčitelství mimo zdravotnictví. Dbání profesní cti lékařského povolání je dobrá věc. Nesmí nám však přerůst v povýšenost nad ostatními. Někdy za tím vším zeje osobní neznalost věci. Ač bychom o ní vědět mohli z veřejně dostupných zdrojů a jsme-li odborníky, vědět bychom měli.

Fondy prevence zdravotních pojišťoven

Služby nebo přípravky tradiční čínské medicíny lze hradit z fondů prevence zdravotních pojišťoven, pokud je zřídily. Půjde o úhrady nad rámec zdravotních výkonů hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Určující je zdravotní přínos u pojištěnce. Odvisí to však od jednotlivých programů zdravotních pojišťoven. Z běžné praxe není známo, že by tomu tak bylo.

Pro zdravotní služby tradiční čínské medicíny by snad bylo příhodné, aby byly hrazeny z dobrovolného smluvního připojištění k zákonnému veřejnému zdravotnímu pojištění. Sama možnost smluvního připojištění ale byla v roce 1997 zrušena, aniž by se mohla od roku 1991 rozvinout.

Na pojistném trhu se před lety ze strany jedné pojišťovny objevila obchodní nabídka soukromého smluvního pojištění nákladů na zdravotní služby. Podle obchodních podmínek mezi tyto náklady patřily též výdaje na služby tradiční čínské medicíny od jejich smluvního poskytovatele. Nabídka se však týkala pouze cizinců, kteří se neúčastní českého veřejného zdravotního pojištění. Čili pro tuzemce, pojištěnce veřejného zdravotního pojištění, z toho nic neplynulo.

Jsem přesvědčen, že výhledově bude tradiční čínská medicína zákonodárně vrácena do českého zdravotnictví a v něm dále rozvinuta. Bezprostředním krokem by mělo být obnovení právního stavu z let 2017 až 2018.

A co si popřát navzájem?

Hodně zdraví a sil!

Podrobnosti, předpisy a jiná data, citace a odkazy zde:

Telec, Ivo: Právo komplementární a alternativní medicíny. Praha: Leges 2020, 448 stran. ISBN 978-80-7502-384-1.