Článek
Celosvětově řešíme původ viru SARS-CoV-2. Po nedávné epidemii nám ale vesměs otrnulo. Ovšem, pokud dodnes netrpíme nepříznivými zdravotními následky onemocnění, anebo jsme dokonce neumřeli. Mezi právně otevřené záležitosti patří původ o viru. Část lidí se přiklání k „vyšetřovací verzi“ až důvodnému podezření na pravděpodobně laboratorní původ. Mohlo by se jednak například o „jen“ nedbalostní laboratorní únik viru. Podle okolností by něco takového nemuselo být až tak ničím nemožným. Objasnění bez zatloukání by nám všem mohlo být poučením. Jistě, „po bitvě je každý generál“. Někteří lidé ale již v době epidemie rozumně radili, abychom se, odborně podloženě, umoudřili a neztráceli soudnost. A také odkryli karty a náklady. Státy světa se i podstatnou měrou lišily v přijatých způsobech ochrany veřejného zdraví. Některé státy sáhly svými omezeními až ke krajnostem.
Zdánlivě odtažitě se podívejme na patentové právo. Obsahuje Budapešťskou smlouvu o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového řízení a Prováděcí předpis k ní z roku 1977. Československo ke smlouvě přistoupilo roku 1989.
Brněnská Masarykova univerzita patří mezi úředně uznávaná mezinárodní ukládací místa pro životaschopné mikroorganismy podle této mezinárodní smlouvy. Ukládací místo slouží například správním nebo soudním řízením, které se týkají patentové přihlášky nebo patentu již uděleného. Vzorky lze poskytnout též k experimentálním účelům. Mezinárodním uložením vzorku přihlašovatel vynálezu také splňuje podmínku zpřístupnění vynálezu. Aniž by musel vzorek ukládat v každém státu, pro který přihlašuje vynález k patentování. Podstatně se tak věc zjednodušuje. Pokud jde o ukládací místo samo, jedná se o Českou sbírku mikroorganismů, původně založenou roku 1963, v rámci přírodovědecké fakulty uvedené univerzity.
Můžeme si nechat patentovat biotechnologický vynález? Zákon o ochraně biotechnologických vynálezů máme z roku 2000.
Ano, můžeme. Získáme tak dvacetiletou obchodní výsadu sledující návratnost nemalé investice do výzkumu. A co s viry? Vždyť mají přírodní povahu nebuněčných organismů, kterých je kolem nás mnoho. Proto můžeme patentovat jen nové technické řešení, které spočívá v nové variantě viru, která je laboratorně vytvořena umělou syntetizací. Anebo spočívá v nové variantě viru, jež je laboratorně vytvořena genetickou úpravou struktury viru. Nová varianta viru pak slouží coby „nosič“ pro genovou terapii či k vývoji nové očkovací látky, která bude obsahem léčivého přípravku. Vedle toho lze patentovat nové biotechnologické výrobní postupy s použitím virů. Příkladem slouží postupy používající oslabené viry k výrobě očkovací látky. Vynálezecká činnost ale může být někdy nebezpečná a zneužitelná.
Odlišným případem je izolace viru v přirozené podobě z těla přírodního hostitele. Například z kvasinek či hub. U přírodně existujícího viru bychom mohli leda učinit objev něčeho, co v materiálním světě existuje, avšak nebylo známo. Řešívalo to československé objevitelské právo v letech 1957 až 1990. Zvláštní právní ochrana vědeckých objevů se však ve světě neujala.
Objev, anglicky „discovery“, je v právním smyslu nehmotným výsledkem lidského objevení jevu, vlastnosti nebo zákonitosti materiálního světa. Tedy učinění známého, co v přírodě existuje, co je „staré“, leč neznámé. Zatímco vynález, anglicky „invention“, je nehmotným výsledkem lidského vytvoření něčeho nového, tj. novým technickým výtvorem člověka.
Před více lety jsem školil manažery Masarykovy univerzity o právu duševního vlastnictví v akademickém prostředí. Školení běžně probíhalo, jak to u podobných akcí bývá. Snažil jsem se lidem sdělit nejdůležitější, spíše ale jen základní, právní informace. Většina účastníků nebyla právníky. Stále jsem vyzýval publikum k dotazům. Až se jedna paní osmělila a vyhrkla větu: „Co máme dělat s těmi viry v ledničce?“ Ostatní se po ní pootočili, cože to říká? „Aha, to se projevilo ukládací místo!“, hned mě v duchu osvítilo. V hlavě bych to neměl, pokud bych si předtím nepřipomněl zrovna zmíněnou mezinárodní smlouvu a tuto univerzitu.
„Víte“, pokračovala paní, „máme viry v ledničce a přihlašovatel zemřel.“ „Přihláška vynálezu k patentování byla podána, ale řízení neskončilo,“ dodala, již trochu nejistě. Nezbývalo mi než se tvářit moudře. Odvětil jsem jí něco ve smyslu, že si nejsem z hlavy jist, jak to přesně chodí s přihlašovacím správním řízením v takovém případě. Musel bych také vědět, kdo vůbec byl přihlašovatelem vynálezu. Původce vynálezu, který na něj přišel, by to nutně nemusel být. A také, kdo je „deponentem“ uloženého vzorku a jak se to má s právním nástupnictvím. Hlavou mně létaly všemožné právní myšlenky. Něco jsem poradil poněkud bezradné paní, ale nechal jsem si otevřená vrátka, protože jsem „neznal spis“, jak říkáme my, advokáti. A děláme dobře, raději mlčet, než „střelit vedle“ bez znalosti okolností případu.
Mezi znalosti okolností případu patří prvotní rozpoznání „osob a obsazení“, kdo je kdo. „Padouch, nebo hrdina?“ Ovšem i to se může v průběhu procesu zcela změnit. Proto si sám sobě kladu otázku, „koho zavřou, zda klienta nebo klienta i se mnou“. „Zavření“ lze zaměnit za „mastnou pokutu“. Na obyčejném školení by ale k ničemu takovému nemělo dojít, i když, kdoví…, viry jsou viry…
Nebyl jsem možná jediný, komu běžely hlavou i jiné než právní myšlenky.
V mysli mi vytanula představa. Vybavila se mi starší lednička stojící někde v rohu fakultní kanceláře. Něco v ní zůstalo na pití, vesměs nedopité. Vlevo nahoře už pár dnů ležel zbytek šunky v potrhaném papíru od uzenáře a vedle něho viry. Tedy, ne viry ledajak ložené. Ale viry pěkně uzavřené v plastové krabičce na jídlo. Dříve v ní bývaly nedojedené sýry, teď zase viry. A žádné kdejaké viry, nýbrž právně významné viry neboli patentovatelné nové varianty nebuněčných organismů. Co bylo „hostitelem“ virů v ledničce, nevím. Možná nějaké bakterie… anebo houby či snad kvasinky? Hostitelem jídla, například rychlého oběda v kanceláři, však mohl být kterýkoli referent.
Abych nekřivdil Masarykově univerzitě…, raději věc nedomýšlím. Předpokládám, že se jednalo o uložení životaschopných přírodních mikroorganismů i s jejich viry na bezpečném místě. Snad již tehdy k tomu měla univerzita své „standardy péče“. V hlavě se mi však mihla představa, o které tu píšu. – Ovšem i v uzavřené laboratoři někdo uklízí…, skutečně raději nedomýšlet.
Na okraj, patent jakožto obchodní výsadu na vynález u nás a v EU nelze udělit, krom jiného, na způsoby klonování lidských bytostí ani na způsoby modifikace zárodečné linie genetické identity lidských bytostí. Obchodní využití takových vynálezů by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům. Lidským rozumem lze vynalézt ledaco. I kdejakou zvrácenost Stát však není ochoten speciálně právně chránit cokoli. Byť by tak činil jen dočasně a pouze na vymezeném státním území. Patenty nelze udělit ani na lidské tělo v různých stadiích vzniku či vývoje. Jisté zvláštnosti však přicházejí v úvahu u sekvence nebo dílčí sekvence genu.
Od doby školení, které se odehrálo před lety, si občas říkám, co na mě „vyletí“ doma z ledničky? Hlavně tehdy, když se znaven „prací hlavou“ a poněkud nervózní po večerech dojídám. Aby to ještě nebylo něco nakažlivého…
