Článek
O světě doma a v cizině vypovídají různé tabulky s rozličnými nápisy. Obsahují příkazy či zákazy, spíše výjimečně nějaké dovolení. Někdy slouží za varování před nebezpečím.
U známého jsem nedávno spatřil raritu. Historickou varovnou tabulku v německém jazyce. Pravděpodobně pramenila z první nebo druhé světově válečné doby, vyvolané v minulém století Německem. Nápis zněl: „Politische Gespräche verbotten“. Tedy „Politické řeči zakázány“. Zákazová tabulka byla zřejmě určena do hostinců. Mocná elita, než padla, si zřejmě nepřála dostat se mezi lidmi do řečí. Natož do „řečí hospodských“. Ještě by mohlo dojít k ohrožení morálně politického stavu obyvatelstva zpochybňováním víry ve vítězství „našich zbraní“.
Zanechme politických zákazů.
Na thajském ostrově v Siamském zálivu, který nese název Koh Samui, mě před deseti lety zaujal nápis na papíru nalepeném na dveřích do provozovny thajských masáží. Nápis zněl anglicky stručně a jasně: „No happy end“. Řekli bychom, řádná spotřebitelská informace. Navíc napsaná anglicky tak, aby jí porozuměli turisté cizinci, jimiž se hemžil celý ostrov. Kdo by neodolal a nepodrobil se thajské masáží zrovna v Thajsku. Jenže, pokud by zákazník předtím navštívil nechvalně vyhlášená místa ve středu přímořské Pattaye, rovněž thajské, mohl by v sobě vzbudit očekávání „šťastného konce“ masáže. A pak by byl zklamán. Provozovatel masérství nestojí o zklamaná očekávání zákaznictva a o třenice. Domluva musí být jednoduchá, bez automatických překladačů jazyků. Stejně tak obchodní nabídka musí být přímočará, tak či onak. Pravidla mají být dodržována, i kdyby se jednalo o …, nic zrovna lichotivého. Koneckonců Nuad Thai, tradiční thajská masáž byla roku 2019 úředně zapsána do Reprezentativního seznamu nehmotného dědictví lidstva, spravovaného UNESCO podle mezinárodní smlouvy. O stylu „happy end“ tam není ani slovo.
Loni mě v Amsterdamu zaujal nápis s anglicky psaným zákazem „No room for sex trafficking“. Volně přeloženo „Zákaz sexuálního kšeftování na pokojích“. Obtížně zvolit jiný český překlad, aby by byl výstižný. Anglické slovo „trafficking“ se sice používá spíše pro „obchodování s lidmi“, ale právě tento výraz mívá, žel, k daným praktikám blízko. Anglické slovo „room“ může znamenat i „prostor“ nebo „místo“. Podle grafického znázornění závěsných štítků na kliky hotelových pokojů, které bylo vyvedeno na tabulce, by se jednalo o hotelové pokoje. Tabulka byla nalepena na zadních skleněných hotelových dveřích ve směru od hotelového parkoviště. Hotel nesl název známého řetězce. Název obsahoval slovo „budget“. Malé pokoje byly vybaveny spoře a jednoduše. Cena za ubytování sice nebyla vysoká, ale až tak „nízkonákladová“, jak by snad vyplývalo z hotelu typu „budget“, se mi nezdála. Hotel stál mimo střed Amsterdamu, kousek od tramvajové zastávky. Zadní cesta k tabulce vedla od zastrčeného parkoviště mimo čelní hlavní vstup. A tím pádem i mimo pozornost většiny hotelových hostů i personálu. Umístění hotelu by mohlo vybízet k jeho druhotnému používání k „sexuálnímu kšeftování“. V dolní části tabulky byl vyveden anglický nápis „certified hospitality service“, „certifikovaná pohostinská služba“. Čili, pohostinnost ano, ale odsud posud…
Amsterdamská tabulka mi v hlavě vybavila děj, který se odehrál v Rakousku někdy v druhé půli devadesátek. S kolegou z práce jsme pobývali na pracovní cestě na Univerzitě v Grazu, po česku ve Štýrském Hradci. Snad proto, aby se to za „Rakouska“ u nás nepletlo s Hradcem Králové nebo s Jindřichovým Hradcem v Čechách. Do Grazu s námi jela pracovně jedna mladší kolegyně. Plánovali jsme společnou večeři ve starém městě, kde ji měl vyzvednout její přítel, u kterého bydlela. Sešli jsme se u nás v hotelu.
Rakouská hotelová recepční, starší paní, zvedla obočí, když si všimla, že mladá žena, v hotelu zjevně neubytovaná, nás hodlá následovat na pokoj. Řešili jsme předání nějakých knih a propagačních materiálů, jimiž jsme byli vybaveni, a také snězení bábovek od manželek na cestu. Holt, psaly se devadesátky. Kolega spatřil zvednuté obočí recepční a zaslechl její pevný hlas: „… und die Dame?!“, „… a co ta dáma?!“ Jako slušně vychovaný muž vyššího středního věku, ustrojený v obleku s kravatou, jí ve vytříbeném stylu Hochdeutsch objasnil zdánlivě choulostivou situaci slovy: „Die Dame bleibt nur eine Stunde“, „Paní se zdrží jen hodinu“. Recepční sjely brýle až na špičku nosu. „To jsem si myslela!“, zřejmě jí proběhlo hlavou. Hodila po nás opovržlivý pohled.
Tabulku s amsterdamským zákazem ve štýrském hotelu neměli.
