Článek
Třeba proto, že se jedná o dnes již legendární Čechomor, jejichž hudba vám vlije do žil neskutečně pozitivní energii. A to ať už chcete nebo se tomu bráníte.
Z pódia přímo sálá neskutečná energie
Už přes 20 let chodím alespoň jednou za rok na koncert Čechomoru. Prakticky od mého prvního shlédnutí filmu Rok ďábla v kině. Ten jsem pak ještě nepočítaně viděla na DVD. Naposledy vlastně celkem nedávno. Za ty roky nelze přehlédnout, že kluci stárnou. Co je však překvapivé, jejich hudba s přibývajícími léty zraje jako víno. Samozřejmě to bude ovlivněno i tím, že Karel s Frantou, co by zakládající členové, v průběhu let obměnili sestavu počínaje bubeníkem, přes harmonikáře až po hostující zpěvačku. Ale historii kapely si může každý dohledat a tak se o tom nebudu více rozepisovat.
Franta Černý to prostě umí rozjet
Letos jsem zažila, no spíš by se hodilo říct prožila, už tři koncerty. Ten první byl v lednu v Hybernii a vracel se tematicky k nedávným Vánocům. Právě zde Čechomor vystupoval v kompletní sestavě tj. i se zpěvačkou. Aktuálně je jí Martina Pártlová, z níž srší energie a elán jen co vstoupí na pódium. Co by pamětnice se samozřejmě neubráním srovnání s Lenkou Dusilovou. Za mě jednoznačně Martina. To jak pódium ožije, jen co vystoupí je prostě neuvěřitelné. A klasika v podobě duetu Proměny s Frantou Černým je nepopsatelná. To se prostě musí zažít.
Druhý koncert jsem si vybrala na jaře v mladoboleslavském muzeu automobilů. Prostředí trochu netradiční. Byla jsem zvědavá, jak to tam bude zvučit. Koncert měl jednu jedinou chybu: byl na sezení. Kdo někdy byl na Čechomorech uzná, že to se fakt sedět nedá. Takže ke konci koncertu jsem byla ráda, že mám místo do uličky, protože jsem se prostě nechala strhnout hudbou, vyskočila ze židle a skočila si do rytmu.
Jan Kolář, služebně nejmladší člen Čechomoru
Ten poslední koncert byl teď o víkendu. Konal se v malé obci pod Ještědem, jejíž jméno málokomu něco řekne, ale už několik let se zde koná úspěšný divadelně-hudební festival, jež nese ve svém názvu právě jméno této obce: Křižanské léto. Letní amfiteátr hostil Čechomor již po druhé. Poprvé to bylo v roce 2019 a byla to pořádná jízda. Nakonec i na facebooku pod pozvánkou na tuto událost lidé vzpomínali. Tehdy s nimi přijela i Martina Pártlová. Letos přijela čistě pánská sestava. A opět to byla pořádná jízda.
Ještě než koncert začal, šla jsem si, jak je mým dobrým zvykem, zabrat místo v první linii. Jakmile kluci hrábli do strun, stálo nás tam maximálně 15. Postupně se však pomyslný parket před pódiem začínal plnit a na konci večera už jen málokdo seděl. Vedle mě stál kluk, který se později svěřil, že byl na Čechomorech poprvé a že to „bylo něco“. Všimla jsem si, že na začátku vedle mě tak jenom postával. Až jsem si připadala hloupě, že se tam vedle něj vlním a poskakuju. Nakonec se také nechal strhnout a aspoň podupával do rytmu.
Nejde prostě jen tak stát a poslouchat. To se musí prožít.
Podle mě má Čechomor co písničku, to prostě „pecku“. Tudíž je asi těžké vybrat optimální sestavu pro koncert. I v tom je každý koncert jedinečný, protože zhruba půlka jsou „takové ty osvědčené“, které rozpohybují opravdu každého a půlka se vždy obměňuje. Ještě se mi nestalo, že bych šla na dva stejné koncerty.
Ještě před koncertem jsem si všimla, že publikum tvoří převážně ženy. Vždy se mi v takovém okamžiku vybaví scéna z Roku ďábla, kdy Franta říká, že to nechápe, co ženský přitahuje. Za mě je to ta energie, to nadšení a to, že z té hudby, z každého koncertu je cítit, že je to hudba hraná srdcem. O tom svědčí i to, že kapela, která hrála prakticky po celém světě, přijede zahrát do obce čítající necelých devět stovek stálých obyvatel.
Prostě pecka!
