Místa, kam (skoro) nikdo nechodí: Toulky Máchovým krajem

Po propršeném týdnu konečně sluníčko. Den jako stvořený pro menší výlet. Je sice konec února, ale počasí je i na severu téměř jarní. Takže oprášit sezónní turistické boty, zimní legíny vyměnit za méně hřejivé a jde se na to. Vlastně jede.

Výchozím bodem dnešního výletu je nádraží v Provodíně. Odtud se vydávám po zelené ke kostelu sv. Ondřeje v Jestřebí. Cesta vede sice podél silnice, ale provoz zde není velký. Navíc se cestou nabízí krásný výhled na dnešní první cíl - skalní hrad Jestřebí.

Hrad, který nechal ve 13. století vybudovat Jindřich Berka z Dubé je volně přístupný během celého roku (ačkoli na stránkách OÚ se dočteme, že pouze od 1.4. do 31.10.). Z původního mohutného hradu se do dnešní doby dochovala zhruba jeho jedna čtvrtina. Zbytky původního paláce a věže přístupné nejsou. Točitým schodištěm, které vede původní studnou se dostávám na vyhlídkovou plošinu. Díky nádhernému počasí je výhled opravdu úchvatný: Jedlová, Klíč, Bezděz.

Vracím se zpátky ke kostelu, odkud se vydávám dále po zelené směr Braniborská jeskyně. Nejprve mám trochu obavy, protože značka vede kolem benzinové pumpy směrem k hlavní silnici vedoucí z České Lípy na „Mácháč“, která je i teď v zimě celkem rušná. Naštěstí stačí silnici přejít a v bezpečí louky pokračuji k lesu, kde už není slyšet nic kromě zpěvu ptáků. Překvapuje mě, jak je na konci února vše nádherně zelené. A ten svěží čerstvý vzduch.

Braniborská jeskyně leží západně od Starých Splavů a jedná se pískovcový převis. Jeho délka je 44 metrů, výška 6 metrů a hloubku má 12 metrů. Pod převisem je možné přenocovat. Ve skále je vyrytý nápis ve tvaru srdce, které je ozdobené korunou, jejíž cípy tvoří písmeno W jako Waldstein. Tento nápis je dokladem, že jeskyně sloužila místním obyvatelům jako úkryt během válek.

Od Braniborské jeskyně stoupám zhruba půl kilometrů nad Černou rokli, kde se po dálkové trase E10 (tedy po červené) vydávám do Starých Splavů. Cesta i nadále vede lesem převážně po rovince. Nejedná se však o žádnou nudnou procházku, je pořád na co koukat, protože je zde mnoho skalních útvarů.

Ve Starých Splavech mě překvapilo, jak je tu v zimním období „mrtvo“. Liduprázdno tu sice nebylo, ale najít otevřený podnik, kde by se člověk mohl občerstvit je celkem oříšek. A chtít si koupit suvenýr? Na to zapomeňte! Byla jsem připravená udělat i malou zacházku do Doks, ale i zde bych narazila na zavřené dveře infocentra.

Toto menší rozčarování však zmizelo ve chvíli, kdy se mi přes hladinu Máchova jezera otevřel úchvatný výhled na Bezděz a Borný.

No, nebyla bych to já, kdybych nevyzkoušela teplotu vody v Mácháči. Pokud bych nezapomněla neopren, možná bych si i zaplavala. Nepatřím však mezi otužilce, takže jsem promodralý mokrý ukazováček strčila do kapsy a vydala se zpět do Jestřebí. Od Máchova jezera je to po modré. Opět krásnou procházkou nádherným lesem. Část cesty vede podél obory VLS. Měla jsem štěstí, a kromě mysliveckého psa za plotem jsem viděla i stádo muflonů.

Celý tento výlet má kolem 16 kilometrů a je opravdu nenáročný. Kromě mírného stoupání od Braniborské jeskyně vede prakticky po rovině a určitě by se dal zvládnout i s malými dětmi. Ačkoli bylo krásné počasí, na celé trase jsem potkala jednu rodinku, tři pejskařky a skupinu o pěti trampech. Ve Starých Splavech byla koncentrace lidí trochu větší, ale stačily by prsty na rukou na jejich spočítání. Pravdou však je, že si myslím, že v létě by to tak poklidný výlet nebyl. A proto, kdo má rád klid a ticho přírody, ať vyrazí raději ještě před sezónou.