Poslední aristokratka z Lemberka

V neděli večer běžela v televizi Poslední aristokratka. Četla jsem všechny díly této knižní minisérie a tak jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít i film. Ano, byla jsem na něm v kině, ale to bylo před celými čtyřmi roky a mnoho toho upadlo v zapomnění.

Po celou dobu sledování filmu jsem se samozřejmě nemohla ubránit srovnání. Co by milovnice knih s bujnou fantazií se většinou musím vyrovnat s momentem zklamání, kdy hlavní hrdinové rozhodně nevypadají tak, jak si je představuji. I proto nejdříve čtu a potom teprve koukám na filmy (kromě několika málo výjimek, ale o tom třeba někdy jindy). Co mě však nezklamalo, naopak potěšilo mou turistickou duši, byly záběry zámku Lemberk a jeho okolí. Jako „Kostka“ ve filmu posloužily exteriéry a interiéry nejen Lemberka ale i Buchlovic, Rájce, Jaroslavic a Milotic. Na posledním jmenovaném je kastelánem Evžen Boček, autor knižní série o Marii Kostce.

Je to celkem náhoda, že zrovna před týdnem jsem se na Lemberk vypravila. Tentokrát to opravdu byl výlet na sobotní (nebo i nedělení) odpoledne. Výchozím bodem bylo náměstí v Jablonném v Podještědí. Zde stojí za návštěvu nejen Bazilika svatého Vavřince a svaté Zdislavy, toho času zavřená z důvodu rekonstrukce, takže o ní někdy příště, ale i vyhlídková věž bývalého kostela Narození panny Marie. Z věže je totiž nádherný výhled nejen na celé náměstí s bazilikou, ale především na Lužické hory a Ještědský hřeben. Navíc zde funguje takové malé infocentrum, takže lze zakoupit suvenýry a paní pokladní je velmi ochotná a poradí i s případným výletem a kudy se vydat.

Z Jablonného na Lemberk je to po zelené. Trasa je opravdu nenáročná, protože kromě „finálního“ stoupání k lipové alejí a alejí samotnou je to po rovině a většinou také po asfaltu. Zelená vede kolem již zmíněné dominanty města (troufám si říci i kraje) a to tak, že nabízí pohled na baziliku z více úhlů. Po 2 kilometrech, na konci města, se otevře pohled na vodní hladinu Markvartického rybníka. Cesta kolem rybníka je úchvatná: rostliny, kachny a labutě a ani si nevšimnete, že vstupujete do lesa.

Před zahájením „stoupání“ doporučuji krátkou odbočku ke Zdislavině studánce. Studánka je spojena s legendou sv. Zdislavy o jejích léčitelských schopnostech. Dokonce se krátce po její smrti v roce 1252 stala takovým neoficiálním poutním místem. Sama Zdislava, podle legendy, využívala k léčení vodu z tohoto pramene, který údajně sama našla. Zde si dovolím malou citaci z Dalimilovy kroniky, vztahující se právě ke sv. Zdislavě: „Pět mrtvých jest boží mocí vzkřísila, mnoho slepých prosvietila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými pracnými veliké divy činila.“ Samotné světici je pak věnováno několik informačních tabulí ve volně přístupné části zámku (nalevo od pokladny). Léčivé účinky vody potvrdit nemohu, ale v horkém dni byla velmi osvěžující.

Od studánky je potřeba se vrátit zpět k rozcestníku „Markvartický rybník“, odkud pokračuje zelená na Lemberk. Při stoupání lze zahlédnout střechu kaple Nejsvětější trojice. Kaple byla založena na konci 14. století na konci lipové aleje (směrem od zámku, naším směrem je to samozřejmě na začátku) Haškem z Lemberka, který tu byl pohřben společně s manželkou Marií.

Cesta lipovou alejí nabízí krásné výhledy na přírodu a také blízké okolí. Na samém vrcholu opravdu mírného stoupání je Bredovský letohrádek se zahradou. Stavba ze 70. let 17. století, jíž nechal vybudovat tehdejší majitel lemberského panství hrabě Rudolf Breda.

Od Bredovského letohrádku pokračuji stále po zelené až k cíli. Konečně: zámek Lemberk v celé své kráse (a ještě obložen lešením). Docela mile mě překvapilo, kolik lidí je na nádvoří. Na Lemberku už jsem byla dvakrát, tak si tentokrát nechám uniknout interiéry a vydávám se „pouze“ na věž. Věž je přístupná bez průvodce a výhled, který se z ní naskýtá je dechberoucí. Měla jsem strach, že opar z vedra neumožní výhled nikam daleko, ale je to naopak. Výlet se opravdu vydařil. Pohledem na nádvoří zjišťuji, že je zcela prázdné. Kromě toho, že začaly prohlídky, tak odjela i svatební výprava. Ta, k mému zklamání, tvořila většinu návštěvníků. Na samotnou prohlídku zámku (nebo aspoň na věž) šlo tolik lidí, že by se na prstech dali spočítat. Smutná realita. Podle aktuálních statistik návštěvnost zámku klesá. Sice ne strmě ale klesá. A tak si říkám, že je dobře, že se filmy netočí pouze v kulisách filmových ateliérů. Třeba to pomůže zvýšit zájem nejen turistů, ale i těch, které by třeba ani nenapadlo se na takový zámek jet podívat.