Článek
Je totiž rozdíl, jestli vnímáme tenhle svět a náš život jako příjemné a přátelské místo, kde se můžeme realizovat, místo, kde můžeme s důvěrou fungovat a zažívat různé nové a zajímavé věci, anebo jestli je náš život primárně ovládán nedůvěrou a strachem.
Kdy se utváří naše (sebe)důvěra?
Téma důvěry označoval jako jedno ze základních a důležitých již německý psycholog Erik Erikson, který v rámci vývojových stádií zasadil oblast „základní důvěra x nedůvěra“ do prvního roku života člověka.
Naše (sebe)důvěra v dospělosti se tedy utváří již od raného dětství. Už tam se totiž tvoří to, jak vnímáme, jestli naše potřeby budou vyslyšeny, jestli jsme následně schopni si své potřeby naplnit sami, jakou důvěru máme ve své okolí, v sebe, ve svět a lidi v něm.
Nicméně nejedná se pouze o zážitky z dětství – na naši (sebe)důvěru mohou mít vliv i pozdější zážitky, kdy např. zažijeme nějaké zklamání, zradu, křivdu… třeba v partnerském vztahu, v práci apod.
„Je to moje chyba“
Pravděpodobně málokdo může říct, že by nikdy nezažil žádné zklamání, pocity křivdy, ztrátu důvěry v něco/někoho.
A právě zde je velmi důležité, jak s prožitou zkušeností naložíme. Je tady totiž obrovské riziko, že si prožitou situaci interpretujeme jako naše selhání, naši nedostatečnost, naši chybu… Najednou jsou pro nás totiž zřejmé všechny „varovné signály“, které jsme přehlédli, situace, které jsme podcenili…
Z prožité zkušenosti se můžeme poučit, neměla by však určovat naše další fungování
Když už nějak zklamání či zradu prožijeme, je zbytečné věnovat se „sebemrskačství“ a vyčítání si, co jsme mohli udělat jinak. Zkusme se na situaci podívat tak, že je to jednoduše zkušenost, ze které se můžeme poučit do budoucna. Zkušenost, na základě které příště budeme více vědět, na co si dát pozor, jakým signálům věnovat pozornost atd.
Důležité také je, abychom se na základě prožité zkušenosti nebáli jít znovu do podobných situací. Např. pokud nám nevyjde vztah kvůli partnerově nevěře, neuzavírat se do budoucna možnosti mít jiný partnerský vztah a jít do něj naplno a s důvěrou. Případně také sebedůvěrou, že i kdyby to eventuálně opět nevyšlo, vím, že tu situaci dokážu zvládnout. (Je mi jasné, že toto se snadněji říká, než koná, ale možné to rozhodně je a níže se podíváme i na konkrétní tipy, které nám s budováním (sebe)důvěry mohou pomoci).
Je totiž škoda, nicméně nejedná se o nic neobvyklého, když si naše prožité zkušenosti přenášíme do dalších vztahů. Tedy že náš další partner, zaměstnavatel, kamarád to svým způsobem „odnáší“ za ty předchozí, protože pak jsme již a priori nastaveni druhým nedůvěřovat. A život, který prožíváme v neustálých obavách, nejistotě, pocitu ohrožení a strachu ze zrady, může být velmi náročný a vyčerpávající, a to nejen pro nás, ale i pro naše blízké. – málokdo totiž dlouhodobě vydrží opakovaně přesvědčovat někoho o tom, že se nic neděje, vše je v pořádku, obavy jsou zbytečné apod.
Jak podpořit svou sebedůvěru
Ruku v ruce s tématem důvěry jde i sebedůvěra. Když totiž věříme dostatečně sami sobě, promítá se to i do našich vztahů s druhými.
- „Sebedůvěru neřešte“
Jednou z možností, jak přistupovat k tématu sebedůvěry je „prostě ji neřešit“. K prožitým situacím můžeme přistupovat tak, že si jednoduše řekneme – „toto se povedlo“, „toto se nepovedlo“ a žijeme v klidu dál. Nemusíme nutně prožité situace zbytečně přehnaně analyzovat a definovat na jejich základě svou hodnotu, sebelásku, sebedůvěru…
Můžeme si říct, že prostě nějací jsme, a na základě toho konáme. Co nám funguje, děláme dál, co nám nefunguje, můžeme dle potřeb měnit. Jde tedy především o to mít realistický pohled na sebe – vědět, co umíme a co neumíme – a nemyslet si, že když něco neumíme, nebo nám to (zatím) nejde, tak jsme kvůli tomu hrozní či neschopní, nebo když nám naopak něco jde, že se to automaticky rovná, že jsme neomylní a vždy máme pravdu.
- Dodržujte závazky vůči sobě
Co dále může pomoci budovat naši sebedůvěru je, že budeme dodržovat závazky, které si sami dáme – pokud se rozhodneme, že se chceme něco naučit, něco udělat, dotáhneme to do konce. Ve chvíli, kdy se nám daří plnit zadané úkoly a cíle, uvidíme, že jsme schopní dosáhnout toho, co chceme, že můžeme svým schopnostem/dovednostem/sami sobě důvěřovat.
- Pozor na přehnaná očekávání
S předchozím bodem o dodržování závazků souvisí to, že je výhodné věnovat pozornost i tomu, jaké cíle si stanovujeme (a zda jsou přiměřené naším aktuálním možnostem). Výhodnější tedy může být stanovovat si postupně kroky a dílčí cíle, které povedou k dosažení toho, co chceme. Ve chvíli, kdy jsou stanovené cíle příliš velké (či nerealistické) může se snadno stát, že naopak budeme zažívat zklamání a důvěra v nás samotné a naše schopnosti bude spíše klesat.
- Pěstujte důvěru v sebe a v život
Nevýhodou posilování sebedůvěry prostřednictvím plnění cílů může být, že se jedná určitým způsobem o zaměření na výkon, a zde je riziko, že to začneme vnímat tak, že potřebujeme něco dokázat a až pak si můžeme věřit.
Další možností tedy je, že budeme „pouze“ věřit v sebe a v život jako takový. Může se jednat například o to, že budete mít víru v to, že ať nastane jakákoliv situace, budete schopni se v ní nějak zorientovat, nějakým způsobem ji vyřešit, mít důvěru v život v tom smyslu „že to vždy nějak dopadne“. Pokud to rovnou dopadne tak, jak byste si přáli, zajásáte a bude to fajn, když to nebude, jak chcete, tak se prostě začnete učit, začnete to měnit. Získaná zpětná vazba a sebereflexe vám mohou pomoci se postupně dostat na takovou úroveň vašeho života v jakékoliv oblasti, se kterou už budete spokojeni.
Často se zmiňuje také důležitost důvěry v proces - důvěra v to, že v rámci života se věci dějí tak, abychom se někam posouvali a rozvíjeli, důvěra v to, že cokoliv před nás život postaví, jsme schopni nějakým způsobem zvládnout (vždy nejlépe, jak v danou chvíli dokážeme). A případně rozhodně není selháním, pokud si někomu řekneme o pomoc či podporu.
