Článek
Psal se rok 1901 a na závod Paříž–Berlín se vydali dva muži s jasným cílem: ukázat světu, že i české stroje mají na to, aby se postavily největším. Jedním z nich byl spoluzakladatel firmy Václav Klement, druhým pak tovární jezdec a kovář Narcis Podsedníček, přezdívaný Podseda. Jejich výprava nebyla financována z velkorysých rozpočtů, ale spíše z nadšení a skromnosti, která se projevovala i v Paříži, kde se Klement s Podsedou dělili o jednu postel.
Právě tato spartánská podmínka vedla k neklidné noci, během které Klementovo kopání vyhnalo Podsedu do nočních ulic Paříže. Namísto odpočinku ale mistr kovář, který do puntíku znal každou slabinu i přednost svého stroje, začal přemýšlet. Věděl, že největší Achillovou patou jejich mopedů jsou levné pneumatiky, které se na nezpevněných cestách snadno protrhají. Když pozoroval konkurenční stroje, bylo mu jasné, že v tomto ohledu jsou v nevýhodě.
Při svém nočním bloudění ho zaujalo otevřené okno, za nímž seděla švadlena. I přes jazykovou bariéru se mu podařilo vysvětlit jí svůj nápad. Požádal ji, aby mu podle jeho návrhu ušila speciální vsadku, která se vkládala mezi plášť a duši pneumatiky. Tento geniální a improvizovaný vynález znásobil životnost pneumatik a Podseda se díky němu vyhnul zdlouhavým výměnám během závodu, což se nepodařilo ani jeho konkurentům s mnohem dražším obutím.
Během závodu se ukázalo, že na samotný stroj je spoleh. Podsedu trápil pouze experimentálně použitý řetěz, který později nahradil koženým řemenem. I díky svému vylepšení pneumatik se mu podařilo dosáhnout nečekaného úspěchu. Závod dokončil jako první ze všech mopedů, a to v nočních hodinách.
V cíli závodu ho však v nočních hodinách nečekaly davy jásajících fanoušků ani rozhodčí, kteří by jeho výkon zaznamenali. Nikdo tam nebyl. Podseda tak musel vyhledat alespoň strážníka, který mu potvrdil a dosvědčil přesný čas průjezdu cílovou páskou.
I přes toto svědectví však jeho vítězství nebylo oficiálně zapsáno. Rozhodčí četníkův záznam neuznali a Podsedův triumf tak zůstal „jen“ neoficiální. To jej však neodradilo od dalších startů, kde už spolu se svým zaměstnavatelem sklízeli další úspěchy. A započal tak na počátku 20. století psát příběh boleslavského motorsportu, který trvá dodnes.
Byl to příběh v duchu cimrmanovského vítězství, které nebylo oficiálně uznáno, ale přesto se stalo milníkem. Přesně ten typ příběhu, který dokazuje, že největší úspěchy se často rodí z improvizace a odhodlání, a ne vždy jsou ověnčeny medailemi a potleskem. Podseda je dodnes inspirací, že i z největší slabiny se dá udělat naopak největší výhoda.
Zdroj: https://www.skoda-storyboard.com/cs/130let/1901-prvni-v-cili-kde-ho-nikdo-neceka
