Článek
Jmenuji se Romana a s Tadeášem jsme spolu už pět let. Jsme obyčejný pár – pracujeme, cestujeme, občas si zajdeme na dobré víno a náš život, včetně toho intimního, tak nějak plyne ve známých kolejích. Tadeáš má rád překvapení a občas nám do života vnášel nové „zpestření“, které objednával z jednoho e-shopu. Vždy to byly věci, které měly ozvláštnit naše společné chvíle, i když je vždy vybíral „pro mě“. Na některé z nich se už dávno práší, jiné jsme si velmi oblíbili, ale vždy to byla součást naší společné intimní hry. Myslela jsem si, že je to jen neškodný koníček.
Minulý rok, k narozeninám, jsem se mu to rozhodla oplatit. Koupila jsem mu takovou hračku pro kluky – umělou repliku jedné velmi populární „herečky“, o které jsem věděla, že se mu líbí. Přesněji tedy jednoho jejího orgánu. Tadeáš byl nadšený, jak mi asi za týden hlásil. Chválil si ji, ale nikdy se nestala součástí našich společných aktivit. To mě trochu mrzelo, ale nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Měla jsem pocit, že je to jen takový jeho osobní kousek, a nepřemýšlela jsem nad tím, jaké místo to v našem vztahu má.
Co mě ale začalo znepokojovat, byl jeho čím dál menší zájem o naši vzájemnou intimitu. Nejdříve jsem si myslela, že je to stresem z práce. Že je unavený, že toho má prostě moc. Byla jsem trpělivá, chápala jsem ho, a ačkoliv mi to chybělo, nijak jsem na něj netlačila. Jenže poslední tři měsíce to bylo vážně špatné. Náš intimní život se prakticky vytratil a já jsem si začala připadat nechtěná. Cítila jsem, že se něco děje, ale bála jsem se zeptat.
Před pár dny, když jsem balila věci na dovolenou, jsem hledala něco na kemping v úložňáku pod postelí a v jedné nenápadné krabici jsem našla nečekané rozšíření jeho soukromé sbírky. Byly tam další, nové „otisky hereček“. A podle skoro prázdného XXL balení gelu si skoro neodpočinuly - na rozdíl ode mě. Bylo to jako facka. Až do té chvíle bych na takové věci nežárlila, ale v ten moment se mě zmocnila vlna emocí. Cítila jsem zradu, podvod, opuštění. Šokovalo mě, že se to - kus silikonu - stalo mou náhradou, a dokonce snad i překonalo náš vzájemný vztah, který se rázem vytrácel.
Najednou jsem si přišla naprosto zbytečná. A to mě samotnou překvapuje. Žárlím na neživé věci, na neživé, plastové „herečky“, které nikdy nemůžou nahradit teplo a blízkost, kterou se mi vždy tak líbilo s ním sdílet. Naše společná intimita prostě zmizela a já teď stojím před dilematem, jestli se mi to jen nezdá. Nemůžu se zbavit pocitu, že se v našem vztahu něco zásadně změnilo.
Na internetu se občas mluví o závislosti na internetovém obsahu nebo na masturbaci, což se často pozná právě podle ztráty zájmu o partnerku. A mně to všechno najednou dává smysl. Nevím, co mám dělat. Čeká nás dovolená a já se bojím, že pokud s ním o tom promluvím, zkazím nám celé volno. Ale zároveň nemůžu dělat, že se nic nestalo. Jak s ním o tom začít mluvit? Jak mu vysvětlit, že mě nezranila ta věc, ale to, že se mi vyhýbá? Jak mu říct, že se mi zdá, že ho to nahradilo? Ztratila jsem jeho zájem? Mohla bych mu ještě pomoct, pokud je to nějaká závislost? Co byste mi poradili?
