Článek
Andrej Babiš je spolu s Viktorem Orbánem a Herbertem Kicklem zakládajícím členem nově vznikající frakce v Evropském parlamentu s názvem „Patrioti pro Evropu.“
Zatímco všechna média řeší jejich možnou proruskou orientaci nebo to, že je to spolek politiků, se kterými nikdo jiný nechce jednat a museli odejít ze svých dosavadních frakcí, aby nebyli vyloučeni, nikdo neřeší to, kdo jsou lidé, se kterými se předseda hnutí ANO spojil, a hlavně jaké mají názory na otázky ohledně České republiky. Většina stran frakce by se mohla také předhánět, čí seznam korupčních kauz je delší. Ale je tu i jedno riziko, které ohrožuje přímo nás, jako Českou republiku.
Maďarská vládní strana Viktora Orbána i rakouští Svobodní totiž bojují proti dekretům, které vydal po druhé světové válce prezident Edvard Beneš. Je podivné, že voličům Andreje Babiše, kteří se ve velké míře překrývají s bývalými voliči Miloše Zemana, který právě vyzdvihnutím tohoto tématu zvítězil v prvních přímých prezidentských volbách, to nevadí.
Přitom názory Viktora Orbána na Benešovy dekrety nejsou žádným tajemstvím. Již v roce 2002 je označoval za tragickou část dějin, která se neměla ve 20. století stát a rozhodně by se neměla přenášet do století současného. Upozorňoval hlavně na problematiku kolektivní viny.
Bylo by podivné, kdyby se k tomuto kriticky nevyjadřoval bývalý prezident Miloš Zeman, jehož první zvolení se dá charakterizovat jako vítězství v hádce o dekrety nad Karlem Schwarzenbergem. Jenže ono to vlastně tak podivné není, protože Zeman má mnoho přátel mezi odpůrci dekretů, například bývalého předsedu rakouských svobodných Norberta Hofera.
Co jsou Benešovy dekrety
Prezident Edvard Beneš v době existence protektorátu Čechy a Morava pobýval v Londýně, kde mezi lety 1940 až 1945 vedl exilovou vládu Československa. Jejím cílem bylo vytvořit takové podmínky v mezinárodní politice, že po vítězství spojenců dojde k obnovení samostatného Československa.
Dekrety byly právní směrnice, které vydával prezident po rozhodnutí vlády. Během války se zabývaly hlavně činností odboje a mezinárodními smlouvami. Po válce bylo vydáno ještě několik dekretů, které měly vrátit zpět právní řád a vyřešit majetkové spory vzniklé okupací.
S tím souvisí i následný odsun Němců a Maďarů z Československa. Žádný z dekretů sice nucené vysídlení přímo nevyžaduje, ale některé z nich tomu otevřely cestu. Například jeden, který všechny Čechoslováky držící zároveň i maďarské nebo německé občanství zbavil československého občanství.
Nebo druhý dekret, který nařizoval zabavení majetku lidem, kteří v důsledku minulého dekretu ztratili občanství. Následně měli tito lidé vykonávat nucené práce pro obnovu válkou poškozené země. Výjimky se dočkali pouze prokazatelní antifašisté a oběti nacistického teroru.
Na odsunu měla největší zásluhu poválečná postupimská konference, která rozhodla o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa. Českoslovenští politici sice s odsunem počítali již delší dobu, ale museli vyčkávat kvůli obavám z možné mezinárodní reakce. Proto, když spojenci sami umožnili odsuny, neměli na co čekat.
Ztráta majetku v případě zrušení nehrozí
Po sametové revoluci a před vstupem České republiky do EU se objevily tlaky převážně německé strany CSU, které žádaly zrušení dekretů. Zpočátku panovaly obavy, že by po zrušení došlo k obrovskému množství majetkových sporů mezi potomky odsunutých a současnými vlastníky.
V současné době se sice většina německých politiků shoduje, že není možné požadovat majetky zpět, ale jde jim pouze o princip. Dokonce snaha o zrušení dekretů podle Sudetoněmeckého krajanského sdružení již vypustila i požadavek na náhradu škody. A právě ten princip je klíčový.
Němci, kteří řeší dekrety, totiž argumentují spravedlností. Kde je ale spravedlnost v tom, jak se na našem území chovali někteří Němci před vysídlením? Dekrety již opravdu řeší pouze okrajové skupiny a ostatní se s nimi vyrovnali. A protože jsou připomínkou té doby a zločinů, které nejprve páchali Němci na Češích a následně Češi na Němcích, měly by existovat dále jako připomínka hrůz té doby.
Nálepky místo logiky
V poslední době můžeme u Andreje Babiše pozorovat posun od politiky sociální k politice národovecké. Aby tento názorový převrat ztvrdil před občany i činy, je jedním ze zakladatelů frakce sdružující jemu podobné. Jenže proč se Babiš, který tvrdí, že bude bojovat za naše národní zájmy, tak najednou paktuje se stranami, které jdou proti nim?
Protože to, že má někdo nálepku patriota v nějaké zemi, automaticky neznamená, že si bude rozumět s politiky v ostatních zemích s podobnou nálepkou. Právě naopak, mnohdy jsou národovecké tendence vůči okolním státům spíše majetkové nebo územní. A protože je tomu tak naprosto očividně i v tomto případě, jsou Babišovy kroky pouze reklamním tahem, kterým chce přilákat další nové voliče z tohoto názorového spektra.
Zdroje:
