Článek
Prezidenta republiky obecně vnímáme jako autoritu, která by měla být národu vzorem cnosti, čestnosti a spravedlnosti. Taky doufáme, že hlava státu neudělá chybná rozhodnutí, která by nás všechny mohly ohrozit. Jenže politici i osobnosti, ze kterých se stali prezidenti v naší historii, byli také pouze lidé.
Všichni dělají chyby. I prezidenti. Přešlapy některých nebyly tak zásadní, nebo měly jen lokální dopad. Jiní způsobili tragické situace, které pocítili všichni občané. Který však byl tím nejhorším?
Tomáš Garrigue Masaryk (1918 - 1935)
První prezident Československa byl přezdíván tatíček. Jenže ani on nebyl svatý a spíše než tatíček se choval jako rváč. Traduje se, že nechal střílet do dělníků, jenže to je výmysl komunistů, kteří tímto způsobem diskreditovali první republiku. Nesmlouvavost však projevil ke svým politickým oponentům, které se neštítil nechat zavírat na mnoho let do vězení. Příkladem může být takzvaná Tukova aféra.
Tehdy byl z korupce a kolaborace obviněn slovenský politik Vojtěch Tuka. I když Masaryk o korupci svých nejbližších věděl a přehlížel ji, tak v Tukově případě byl nesmlouvavý a lobboval za nejvyšší možný trest. Tuka nakonec mířil za mříže na 15 let.
Edvard Beneš (1935 - 1938, 1945 - 1948)
Edvard Beneš má na svědomí hned dvě tragédie našeho národa. Byl prezidentem v době, kdy jsme přišli o území Sudet. Rozhodnul, že se nebudeme bránit nacistické říši. Sice tím zachránil životy našich vojáků a mobilizovaných mužů, ale na úkor toho, že Adolfu Hitlerovi umetl cestu k ovládnutí celé naší země.
Mnoho lidí mu toto odpustilo díky jeho aktivitám v Londýně, kde vyjednal obnovení Československa v původních hranicích. Díky tomu se i stal po 2. světové válce znovu prezidentem. Jenže pak přišla jeho druhá osudová chyba. I když mohl, tak nezabránil komunistům v převzetí moci.
Emil Hácha (1938 - 1945)
Smutnou postavou našich dějin je prezident Emil Hácha. Po odstoupení Beneše byl zvolen do nejvyšší funkce nejspíše z toho důvodu, že nikdo jiný zkrátka nechtěl. Advokát byl na konci kariéry nemocný a chátral. Chyběla mu energie i snaha bojovat s výzvami, které před něj postavily dějiny.
Zlomovým momentem bylo, když si ho do Berlína pozval německý kancléř Hitler. Tam mu bylo oznámeno, že Československo zanikne. Hácha nejdříve nechtěl, ale nakonec podepsal žádost o ochranu ze strany Německa. Tím vznikl protektorát Čechy a Morava, kde měli nacisté absolutní moc.
Klement Gottwald (1948 - 1953)
První komunistický prezident se po válce a návratu z moskevského exilu stal politickou hvězdou. Lidé v komunisty vkládali důvěru a díky této podpoře postupně obsazovali významné posty ve státě, včetně četnictva, armády a zpravodajských služeb. To nakonec Gottwaldovi umožnilo uchvátit moc v celém státě.
Nastolil totalitní komunistický režim trvající 41 let. Potom, co získal naprostou kontrolu, po vzoru Moskvy zahájil politické procesy, které končily v mnoha případech tresty smrti. Popravovány nebo vězněny byly osobnosti veřejného i politického života. Během tažení proti odpůrcům nového režimu zemřelo na popravišti 240 lidí.
Antonín Zápotocký (1953 - 1957)
Zápotocký vládl ve složitém období pro všechny komunisty. Kult Stalinovy osobnosti byl borcen jeho nástupci. Prezident musel nalézt správný kurz, aby mohl klidně proplouvat politikou. To se mu podařilo a mohl vládnout až do své smrti. Počátek jeho vládnutí je však spojen s tím, že ožebračil celý národ.
V roce 1953 se spekulovalo, že komunisté připravují reformu, která znehodnotí úspory obyvatel. Prezident se 29. května rozhodl zalhat celému národu a v projevu tvrdil, že měna je pevná. Již druhý den předseda vlády oznámil, že současné peníze budou platit do 1. června. Lidé tak přišli o vše, co měli za celý život našetřeno.
Antonín Novotný (1957 - 1968)
Novotný byl spíše nevýraznou figurou našich dějin. Byl úředníkem a politika ho příliš nezajímala. Proto měl rád ty, kteří mu byli loajální a vykonávali intriky místo něj. Těm rozdával peníze nejen své, ale i z tajného fondu, kde měl peníze z korupce.
Naopak neměl rád ty komunisty, kteří se mu nevtírali do přízně. Rovněž neměl rád Slováky. Oponentů a Slováků ve vysokých postech se zbavoval. Kdyby vládl o 10 let dříve, nejspíše by je všechny poslal před popravčí četu. Ve své době se však musel spokojit s tím, že nepohodlné posílal na mnoho let do vězení.
Ludvík Svoboda (1968 - 1975)
V době reforem v průběhu Pražského jara v roce 1968 lid v podstatě vynesl na Pražský hrad Ludvíka Svobodu. Lidé byli nadšení už jen z jeho jména, které pro ně reprezentovalo uvolňování podmínek. Jenže to se nelíbilo sovětským komunistům, kteří se rozhodli reformy zastavit armádou.
Hned první den invaze byli do Moskvy odvlečeni reformní komunisté. Ty se rozhodl prezident zachránit. Udělal to tak, že do Moskvy dorazil s „novými“ politiky, kteří převzali moc. Prezident vyvíjel nátlak, aby reformisté podepsali takzvaný Moskevský protokol, který zastavil reformy a legitimizoval pobyt cizí armády. Byl to počátek normalizace, která opět utáhla šrouby ve společnosti.
Gustáv Husák (1975 - 1989)
Celý život byl zapáleným komunistou i přes to, že byl v 50. letech vězněn a málem skončil na popravišti. Býval brilantním řečníkem, který prahnul po moci. Jeho zápal pro politiku byl velký. Potom, co byl zvolen prezidentem, pokračoval v normalizačním útlaku svobodné společnosti.
Po získání moci však upadl do apatie a byl často uzavřen sám na zámku v Lánech. Útlak lidí, který jeho vláda vytvářela, mu byl lhostejný. 14 let byl prakticky odříznutý od svého národa. Během prezidentského mandátu prý často celé hodiny vydržel koukat do zdi. Dochovala se historka, že jednoho člena své ochranky nechal hodiny pochodovat po chodbě ze strany na stranu a mlčky ho pozoroval. Dá se říct, že právě on byl tím „kůlem v plotě,“ o kterém mluvil Miloš Jakeš těsně před pádem režimu.
Václav Havel (1989 - 2003)
Přemožitel komunismu na našem území Václav Havel se stal posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem samostatné Českem republiky. Mnohými je obdivován a dalšími nenáviděn. I on má na kontě kontroverze, které na něj vrhají temné světlo. Sice byl hybatelem změn, ale byl spíše idealistou než mužem činu.
Komunisty sice odstavil od moci, ale již s nimi nijak neskoncoval. Nikdo nebyl trestán ani se nemusel omlouvat. Komunisté překvapivě zůstali legitimní stranou. Havel dokonce umožnil, aby v roce 1990 přešlo stovky členů StB pod ministerstvo obrany, aniž by museli projít prověrkou. Povolení dalšího působení komunistů ovlivňuje naši společnost do současnosti.
Václav Klaus (2003 - 2013)
Druhým prezidentem České republiky byl Václav Klaus z Občanské demokratické strany. Jako ministr financí a následně premiér byl autorem privatizace. Ta sice byla kontroverzní, ale netýká se jeho prezidentského mandátu. I když následky privatizace se promítly i do jeho následných chyb.
Na konci jeho druhého období totiž využil možnost vyhlásit amnestii. Na svobodu pustil 30 tisíc lidí a tisíce vyšetřování zastavil. Z věznic vyšlo i mnoho lidí, kteří si odpykávali tresty za podvody během privatizace. Media navíc zjistila, že se o amnestii vědělo, a dokonce probíhaly zákulisní obchody o její finální podobě.
Zastavení trestního stíhání bylo například i v kauze Karla Srba, který si měl objednat vraždu novinářky Sabiny Slonkové. Také Tomáš Pitr vyvázl beztrestně z toho, že údajně připravil stát o 23,5 milionu korun. Amnestie se týkala řady podvodných kampeliček, které připravily občany o miliony korun.
Miloš Zeman (2013 - 2023)
Miloš Zeman byl prvním přímo občany zvoleným prezidentem. Díky tomu nabyl dojem, že jsme dospěli do bodu, kdy se parlamentní demokracie změní na prezidentskou demokracii. Kampaň založil na tom, že odstraní vládu Petra Nečase, což se následně skutečně stalo.
Miloš Zeman byl zhrzený, že ho poslanci nezvolili prezidentem již v roce 2003. Proto využil svůj mandát k pomstě. Tažení proti jeho tehdejším spolustraníkům dovedlo Sociální demokracii mimo sněmovnu. U toho stihl vyrovnat i mnoho dalších účtů z minulosti a zbavil se řady svých osobních nepřátel.
Jeho špatný zdravotní stav byl známý, ale nikdo netušil, jak moc špatně na tom je. Díky mlčení mohly vznikat nejrůznější spekulace a konspirace. Zeman často vyčítá, že chtěli senátoři v době jeho hospitalizace dočasně převzít pravomoci. Jenže může si za to sám tím, že nebyl transparentní. Sice každý máme právo na soukromí, ale u vrchního velitele ozbrojených sil a prezidenta je situace jiná. Národ by měl mít právo znát zdravotní stav svých politiků.
Petr Pavel (2023 - současnost)
Současný prezident Petr Pavel je ve funkci krátce, a proto je pravděpodobné, že jeho největší skandály teprve přijdou. Stejně jako u ostatních je hodnocená pouze doba, ve které byl ve funkci prezidenta. Předtím se samozřejmě dopustil řady přešlapů a chyb, ale nebyl ještě v nejvyšší funkci.
Prozatím jednou z jeho největších chyb bylo znejistění lidí, a to především seniorů, když oznámil, že nehodlá podepsat snížení valorizace penzí. Jeho mluvčí dokonce tvrdila, že prezident zvažuje vetování celého zákona. Jenže následně za dva dny ho podepsal. Politici by neměli náhlými změnami názorů uvrhovat společnost do nejistoty.
Anketa
U všech prezidentů byl vybrán jeden čin, který na ně vrhá špatné světlo, protože byl kontroverzní nebo špatný. Musíme si však uvědomit, že takových přešlapů měl každý z nich mnohem více. Stejně tak i každý z nich vykonal mnoho dobrého pro občany naší země. I politici jsou pouze lidé, kteří mohou situaci špatně vyhodnotit, nebo se nechají strhnout nutkáním svého ega.
Anketa
Zdroje:
