Článek
Jako studentovi vysoké školy mi chování minulé i současné vlády připomíná mě samotného během prvních dvou let bakalářského studia. V prvním roce jsem spíš než učením trávil čas chozením na párty a užíváním si volného času. Semestrem jsem vždycky nějak prolezl, co nešlo jsem odložil o rok a mohl jsem pokračovat v bezstarostném životě vysokoškoláka. Tím jsem se nijak nelišil od chování vlády Andreje Babiše, která se v době ekonomického růstu zabývala také spíše tím, jak udělat radost občanům hned. Jenže to stejně jako v mém případě nebylo prozíravé a nese to následky dodnes.
V druhém roce mého studia se pro mě situace dramaticky změnila. Jednak přibylo velké množství obtížnějších předmětů a druhak ubyl volný čas. Bylo to pro mě o to těžší, protože mé znalosti z prvního ročníku byly velmi chatrné. A zde vidím paralelu právě se současnou vládou Petra Fialy. Tomu sice nechybí znalosti, ale peníze, které se doslova projedly. Teď se snaží všechno dohonit, je bezradný a zmatený. A stejně tak bych mé nezodpovědné chování přirovnal k vládě minulé.
Ekonomika funguje v cyklech
Ekonomika se dá předvídat, protože je to vědní disciplína jako všechny ostatní. Navíc, ekonomika má tu výhodu, že se dá spočítat. Stejně jako v minulosti i dnes platí, že po poklesu ekonomiky přijde růst a následně opětovný pokles. Cykly samozřejmě mají závislost na velkém množství faktorů. Například ve stavebnictví se pravidelně střídají na základě ročních období. Ekonomická výkonnost proto záleží na tom, kolik odvětví se dostane do poklesu současně.
O to horší je, když v době poklesu zároveň propuknou další krize. A to se přesně stalo v současnosti, kdy nás nejdříve postihla pandemie a následně válka v Evropě. Všechny tyto faktory ovlivňují, jestli během krize budeme zlomeni, nebo krizi proměníme na příležitost.
A i když to tak může znít, tak nás nemusí čekat každých několik let období bídy a nouze. Vše totiž záleží na tom, jak se budeme chovat v době růstu. Pokud budeme hospodární a peníze navíc investujeme, tak následky krize rychle překonáme a vrátíme se do období prosperity. Jenže v situaci, kdy peníze navíc vyházíme z okna, jako nesmyslné úplatky voličům, nebo je utratíme za zbytečné megalomanské projekty, tak nás krize uvrhne do bídy a zmaru.
Přirovnal bych to k příběhům lidí, kteří vyhráli obrovské množství peněz, ale po krátké době na tom byli finančně ještě hůře než před výhrou. Mysleli si totiž, že milion sem tam je v pořádku a nemysleli na budoucnost.
Fatální nepřipravenost
Náš stát byl na všechny problémy, které na nás doléhají v posledních letech, fatálně nepřipravený. A zde vidím největší přítěž demokraticky volených politiků. Tím se samozřejmě nestavím do pozice nedemokraticky smýšlejícího člověka. Jenže představitelé státu, kteří se pravidelně mění na základě voleb, nemají potřebu provádět rozhodnutí, která se projeví až za několik let nebo se neprojeví vůbec, protože nebudou potřeba.
Všichni si jistě vzpomeneme na první měsíce pandemie, kdy byl ve zdravotnictví kritický nedostatek roušek a dalších ochranných pomůcek. Nikdo netušil, že nás čeká něco, jako celosvětová pandemie. Proto by žádný politik ani z legrace nenavrhoval nákup takového materiálu za miliardy, aby lidem řekl, že budou ležet ve skladech pro případ potřeby.
Nebo dnešní naštěstí již doznívající energetická krize. Zase to bylo způsobeno naprosto nesmyslnou skladbou našich dodavatelů energií. Tedy spíše dodavatele, kterým bylo výhradně Rusko. Zkuste ve firmě navrhnout, že všechny potřebné komponenty budete brát od jednoho zdroje a uvidíte, jak vás vedoucí vyžene za takový nebezpečný nápad. A zde zase chyběl politik, který by si stoupl před národ a řekl něco ve smyslu: „Budeme nakupovat z více zdrojů. Sice to bude o něco dražší, ale v případě výpadku z jednoho zdroje se jako stát nezhroutíme.“
Rozhodně neobhajuji dnešní vládu
Může to vypadat, že všechnu vinu házím na vládu Andrej Babiše a zastávám se dnešní vlády. Jenže lidé v dnešní vládě byli většinou celých 8 let v parlamentu jako opozice. Měli tedy dostatek času plánovat vlastní reformy, které by upravovali v závislosti na vývoji ekonomické situace.
Proto nezbývá než se ptát, kde je potřebná důchodová reforma. Jak to, že se školství a zdravotnictví hroutí pod náporem problémů, které nevznikly přes noc. Odpověď nalezneme opět v problémech demokracie.
Žádný politik totiž v demokracii nemůže říct, jak je situace špatná. Respektive může, ale v tváří tvář usměvavému populistovi, který mu na to odpoví, že za něj nic z toho hrozit nebude. Pak politika, který řekl, jak se věci opravdu mají, čeká jistá volební porážka. A i když v předvolebních debatách z úst politiků koalice SPOLU zaznívala varování o tom, co nás čeká, měli to říkat důrazněji a lépe vysvětlovat příčiny.
Zdroje:
