Článek
V současné chvíli je minimální mzda 18 900 korun. Po zaplacení daní a ostatních srážek ze mzdy zůstane lidem s tímto příjmem pouze 16 442 korun. To rozhodně není podle mého názoru důstojná částka pro plnohodnotný život. Přesto s ní musí vyžít 128 tisíc Čechů. Vyžít je možná příliš optimistický výraz, protože oni mohou pouze přežívat.
Minimálně 18 900 hrubého musí dostat každý, kdo pracuje 40 hodin týdně, tedy má klasický plný úvazek. Jedna jejich pracovní hodina má hodnotu 112,50 korun. O důstojné mzdě za jakoukoli práci nemůže být tedy řeč. Bohužel mnoho zaměstnavatelů se nestydí svým zaměstnancům tuto almužnu dát.
Existence minimální mzdy je opravdu důležitá, protože jsem přesvědčený, že kdyby nebyla stanovena, mnoho lidí by dostávalo ještě méně peněz. Stanovuje ji zákoník práce jako podmínku minimální výše výdělku při práci na dohodu nebo v pracovním poměru.
I přesto, že výše minimální mzdy se zvyšuje téměř každý rok, stále nestačí na pokrytí nákladů na důstojný život. A to i přesto, že se minimální výdělek za posledních 10 let více než zdvojnásobil. Náklady na život totiž neustále rostou a v poslední době se kvůli pandemii covid-19 a ruskému útoku na Ukrajinu zvýšily přímo extrémně.
Životní náklady
Náklady lidí na život jsou samozřejmě odlišné podle lokality, kde žijí. Z průměrů z celé České republiky je však naprosto jasné, že lidé s minimálním příjmem nemohou vyjít ani náhodou. Musí tedy někde šetřit a mnohdy to může mít negativní následky na jejich život. A nejen na ně, ale i na jejich rodiny. Nejhůře z toho přitom vždy vyjdou děti těchto lidí. Zde musím zmínit, že se osoby, které mají nezaopatřené dítě, dostanou v čisté mzdě na částku 17 709 Kč a při dvou dětech je to 19 569 Kč. Stále to ale nedorovnává náklady potřebné na živení dětí.
Náklady na bydlení jsou nejspíše oblastí, kde jsou největší rozdíly mezi kraji. Zatímco v Brně byl minulý rok průměrný nájem za byt o rozloze 70 metrů čtverečních 19 250 korun, za stejný byt v Ústeckém kraji bychom zaplatili v průměru „pouze“ 12 040 korun. V celé České republice byl v roce 2023 průměrný nájem 14 565 korun.
U stravy je nutné při výpočtu minimálních nákladů na život přihlédnout i k nutričním hodnotám. Aby byla strava dostatečně kvalitní, měla by obsahovat alespoň maso, zeleninu, sýry a rýži. Měsíční náklady na stravování jedné dospělé osoby byly minulý rok 4 295 korun.
Pouze náklady na bydlení a potraviny jsou v České republice průměrně 18 860 korun. Přesahují tedy o 2 418 korun čistý příjem našich spoluobčanů s minimálním příjmem. A strava a bydlení nejsou samozřejmě vším. Člověk se musí nějak dopravovat do práce, mít nějaké koníčky, být schopný vytvářet alespoň minimální finanční rezervu nebo být schopný postarat se o dítě.
Pokud tedy člověk s minimálním příjmem nemá partnera, je velmi pravděpodobné, že není schopný uživit ani sám sebe. Proč vláda nezvýší minimální mzdu alespoň natolik, aby z ní bylo možné pro lidi přežít?
Podnikání není nutnost
Mnoho lidí označuje minimální mzdu jako nástroj na likvidaci malých podnikatelů. Podle některých nejsou schopni zaplatit dostatek peněz svým zaměstnancům. Myslím si však, že stát by se měl v první řadě starat o lidi, ne o podnikatele. To, že někdo musí ukončit své podnikání, protože není schopný zaplatit své zaměstnance, není podle mě tak strašné jako odsoudit lidi k životu v nuzných podmínkách.
Podnikání totiž není pro každého a pokud někdo zkrachuje, protože není schopný zaplatit své zaměstnance, není podle mě dobrým podnikatelem. Na druhou stranu pokrýt základní náklady na život je pro každého z nás nutné. Práce se musí vyplatit, a pokud tomu tak bude, řada lidí možná nebude mít potřebu zneužívat sociální systém, protože je to zkrátka v mnoha případech výhodnější.
Minimální mzda musí dohánět průměrnou mzdu
U nás je průměrná mzda 43 941 korun. To znamená, že minimální mzda dosahuje pouhých 43 % té průměrné. Jenže život u nás je výrazně dražší a zatímco lidé s průměrnou mzdou jsou schopni vyjít, všichni, kteří mají minimální mzdu, toho nejsou schopni.
Je proto nutné přiblížit minimální mzdu té průměrné, aby měli lidé možnost žít plnohodnotný život. Není přece možné, aby 128 tisíc lidí nemělo možnost zaplatit základní náklady nutné k obyčejnému lidskému přežití.
Je smutné, jak se rozevírají nůžky mezi těmi nejbohatšími a nejchudšími. Lidé s minimálním příjmem jsou často nuceni okolnostmi brát si velmi nevýhodné půjčky, které je postupně uvrhují do dluhové pasti, ze které mnohdy není návratu. Toto není o závisti, ale o spravedlnosti.
Zdroje:
