Článek
Na podzim proběhnou volby na prezidenta Spojených států amerických. To je událost, kterou bude sledovat celý svět s napětím. USA je velmoc, která ovlivňuje život ve většině částí světa, a proto je důležité, kdo usedne v čele tohoto státu. Jaderná velmoc s obrovským rozpočtem na armádu je v čele NATO garancí bezpečnosti pro ostatní členské státy.
V Americe je politický systém poměrně rozdílný oproti tomu, který máme my v České republice. Funkci předsedy vlády v zámoří vůbec nemají. Sice mají dvoukomorový parlament, ale vláda na těchto institucích není závislá. Vláda vzniká na základě prezidentských voleb a ministry vybírá samotný prezident. Je to tedy takzvaný prezidentský systém.
Na rozdíl od nás se zatím žádná vláda v Americe netvářila jako vláda odborníků. Lidé jsou smíření s tím, že ministři jsou většinou politici a ne lidi z oboru. Je to dáno tím, že ministr má ovlivňovat politické směřování svého ministerstva a odbornou část práce obstarávají lidé v pozadí.
To, že vláda nevzniká na základě rozložení parlamentu, však způsobuje řadu problémů ve vládnutí. Je potřeba, aby představitelé stran hledali podporu mezi všemi zastupiteli a ne pouze mezi těmi „svými“ tak, jak to známe u nás. Mnohdy se například stane, že návrhy republikánů jsou odhlasovány více hlasy demokratů než republikánu a naopak.
To je způsobeno tím, že mají dvě velké strany, které sdružují mnoho názorových proudů a v institucích jako je kongres pak vznikají frakce. Na našem politickém systému se to dá nejlépe ukázat na koalici SPOLU, kde jsou 3 politické strany, přičemž je jedna více liberální a druhá zase více konzervativní a poslední strana je napůl mezi oběma směry. Pak už záleží na počtu vykroužkovaných kandidátů.
Dvě strany
Ve Spojených státech jsou na rozdíl od našeho parlamentu pouze dvě strany. Ono jich je vlastně také hodně, tak jako u nás, ale relevantní jsou pouze dvě. Těmi jsou Demokratická a Republikánská strana, které se pravidelně střídají u vlády. Velmi záleží na aktuálních tématech, které voliče zajímají, protože obě strany mají ve většině témat naprosto rozdílné názory.
Mnohdy se však stává, že například v kongresu vznikají aliance ze zastupitelů obou stran pro hlasování v některých otázkách. Protože v obou stranách jsou lidé, kteří jsou buď extrémně liberální nebo naopak extrémně konzervativní. Klíčovou roli tedy v tomto systému hrají hlavně vyjednavači a lobbisté, kteří se snaží získat volené zástupce na svoji stranu pro hlasování. Mnohdy také dochází k výměnným obchodům, kdy jedna strana podpoří návrh té druhé, aby pak prošel nějaký jejich návrh.
Neděje se tedy to, co známe z naší poslanecké sněmovny, že by opozice blokovala jednání. Výjimečně ano, ale obecně se dá říct, že v Americe jsou politici více ochotní vyjednávat a přijímat kompromisy. Což je vlastnost, kterou by si měli osvojit i naši politici, protože paralyzování státu není příliš rozumný přístup k politice.
Problematičtí kandidáti
Joe Biden a Donald Trump nejsou neznámí kandidáti. Biden je současnou hlavou státu a Trump je jeho předchůdce. Dokonce se již společně utkali o prezidentský post v minulých volbách. Po nich Donald Trump neunesl porážku a neustále mluví o ukradených volbách, což bylo prokázáno, že je lež.
Jedním z výrazných problémů obou kandidátů je jejich pokročilý věk. Donald Trump má již 77 let a Biden dokonce 82. Ať vyhraje kterýkoliv z nich, tak se stane nejstarší hlavou státu v USA. I když se Trump snaží vytvářet dojem, že je naprosto zdravý, tak i on má své zdravotní problémy.
Bidenovy pády a přeřeknutí plní média po celém světě a často jsou terčem posměchu. Tato situace připomíná tu v Sovětském svaze, které se přezdívá gerontokracie. Mezi vládami Březněva a Gorbačova totiž měli Sověti ještě dva vůdce, kteří byli tak staří, že než stihli něco významného udělat, tak zemřeli. Ani u momentálních kandidátů není jisté, že by ve zdraví zvládli dovládnout.
Moc nechápu, jak mohla politická kultura dospět do bodu, kdy strany s milionovou členskou základnou nejsou schopny vyprodukovat „lepši“ kandidáty než tyto dva. Přitom jsou obě strany doslova plné osobností, které by se mohly ujmout nejvyššího úřadu.
Jenže oni dva nejsou jediní kandidáti, kteří budou kandidovat. Stejně jako v ostatních volbách zde jistě budou i takzvaní třetí kandidáti. Ti zpravidla nezískávají ve volbách žádné významné množství hlasů. Jenže to by se letos mohlo změnit.
Já bych si nevybral
Jelikož nejsem občanem USA, tak na mém názoru příliš nesejde, ale s klidem mohu říci, že jsem rád, že se mě tato volba netýká. Nejspíše bych si nebyl schopný vybrat svého kandidáta. Pravděpodobně bych buď k takovým volbám nešel a nebo dal hlas Bidenovi jako menšímu zlu. Přecejen oproti Trumpovi více akcentuje témata, která zajímají mladé.
Možná bych se však rozhodl volit ještě jinak. Svého kandidáta totiž pravidelně staví i strana Zelených a Libertariánů. Mnohdy chce také kandidovat nějaká známá osobnost jako například kontroverzní raper Kanye West.
Kdy jindy než letos by občané USA měli vybírat ze širšího počtu kandidátů. Protože vyprázdněnost politických elit je až do očí bijící. Pokud by někdo investoval do kampaně dostatek peněz a efektivně by zvládl marketing, mohl by si brousit zuby na nejvyšší post. I když je to nepravděpodobné, tak do voleb zbývá ještě několik měsíců a stát se může cokoliv. Bylo by to poprvé v americké historii, kdy by zvítězil někdo jiný než demokrat nebo republikán.
Zdroje:
