Článek
S Hitlerovou politikou si často spojujeme válečné šílenství, územní požadavky nebo masové vyvražďování Židů. To jsou sice události, kterými se nechvalně vepsal do každé učebnice dějepisu, ale u moci ho kromě represí a likvidace politické opozice držela také vysoká obliba u německého národa.
Popularitu a naději, kterou Němci vkládali do nacistického režimu, dokládají i volby konané v listopadu 1933. Tehdy již nacisté zlikvidovali opozici a jako jediná kandidující strana vyhráli. Důležité je však i referendum konané v rámci tohoto plebiscitu, kdy se lidé ptali, zda schvalují politiku Adolfa Hitlera. Pro hlasovalo 95,1 % platných hlasů.
Samozřejmě ne každý z více než 66 milionů Němců byl antisemitou nebo toužil po válce, ve které zemřou desítky milionů lidí. Jde však o to, že Německo bylo v důsledku 1. světové války poníženo a fakticky v rozvratu. Hitler lidem nabízel budoucnost a prosperitu, tedy naději, kterou dlouhé roky u jiných politiků neviděli.
Jedním ze symbolů této naděje byl rozvoj silnic a automobilové dopravy. I když ideu německých dálnic nacisté spíše převzali, než sami vymysleli, byli to právě oni, kdo v roce 1935 stříhal pásku první dálnice mezi Frankfurtem nad Mohanem a Darmstadtem. Přestože dálnice byly důležitým prvkem pro budoucí vedení války, tehdy byly tyto megalomanské stavby prezentovány jako dar pro každého občana říše.
Problém však spočíval v tom, že automobil měli pouze bohatí a průměrní Němci si o něm mohli nechat jen zdát. I proto hrozilo, že silniční systém bude vnímán jako zbytečný a drahý. Hitler proto přišel s nápadem auta pro každého občana. Pro tento cíl se nacisté spojili s německou automobilkou Volkswagen a vznikl plán na výrobu dnes již téměř legendárního Brouka.
S Hitlerem přímo spolupracoval Ferdinand Porsche, který přijal výzvu na konstrukci auta, jehož cena by nepřesáhla 1000 marek. Zajímavostí je, že pro tento projekt byla zvažována i československá automobilka Tatra. I když cenovka nového vozu byla výrazně nižší než u jiných tehdy prodávaných aut, pořád byla příliš drahá.
Průměrný dělník tehdy vydělával 100 marek týdně. Proto vláda zavedla kampaň „Spoř 5 marek týdně.“ Mezi lety 1938 a 1939 se do tohoto projektu zapojilo 170 tisíc lidí a v následujícím roce jich bylo již 300 tisíc, ale žádný z nich se vozu nedočkal. Ačkoliv byla zřízena továrna na výrobu těchto vozů a několik stovek jich bylo skutečně vyrobeno. Jedním z mála, kdo vůz dostal, byla přítelkyně samotného vůdce Eva Braunová.
Celý projekt však překazila válka a místo lidových vozů se začaly montovat tanky. Masová výroba se rozběhla až v roce 1945 a Volkswagen Brouk se stal velmi populárním. Do roku 1972 bylo prodáno přes 15 milionů kusů. Produkce byla ukončena až v roce 2003 a do té doby bylo vyrobeno 21 milionů vozů.
Zdroje:
